Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 706/21

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaj) a soudců Jaromíra Jirsy a Vladimíra Sládečka ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti Kubík, a. s., se sídlem U Prašné brány 1090/2, 110 00 Praha, zastoupené JUDr. Davidem Šmídem, advokátem se sídlem Olšanská 2643/1a, 1300 00 Praha 3, Huťská 1383, 272 01 Kladno, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. -27 ze dne 14. 1. 2021 a rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové č. j. -71 ze dne 20. 6. 2019, spojené s návrhem na zrušení , o minimální mzdě, o nejnižších úrovních zaručené mzdy, o vymezení ztíženého pracovního prostředí a o výši příplatku ke mzdě za práci ve ztíženém pracovním prostředí, Přílohy, II. Příklady prací ve skupinách podle oborů, Obchodní provoz a pohostinství, za účasti Nejvyššího správního soudu a Krajského soudu v Hradci Králové jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost a s ní spojené návrhy se odmítají.

Odůvodnění:

Včas uplatněnou ústavní stížností, která i v ostatním splňovala podmínky stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen ""), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí správních soudů s odůvodněním, že jimi byla porušena její základní práva garantovaná , a odst. 2, a d (dále jen ""). Stěžovatelka s ústavní stížností spojila také návrh na zrušení , o minimální mzdě, o nejnižších úrovních zaručené mzdy, o vymezení ztíženého pracovního prostředí a o výši příplatku ke mzdě za práci ve ztíženém pracovním prostředí, Přílohy, II. Příklady prací ve skupinách podle oborů, Obchodní provoz a pohostinství; a rovněž požádala o přiznání náhrady nákladů řízení před Ústavním soudem.

Z ústavní stížnosti a přiložených rozhodnutí se podává, že rozhodnutím Oblastního inspektorátu práce pro Královéhradecký kraj a Pardubický kraj č. j. 11580/8.30/16-15 ze dne 7. 12. 2016 (dále jen "rozhodnutí správního orgánu I. stupně"), byla stěžovatelka uznána vinnou ze spáchání správního deliktu na úseku odměňování zaměstnanců podle , o inspekci práce, ve znění pozdějších předpisů, za což jí byla uložena pokuta ve výši 15 000 Kč a povinnost uhradit náklady správního řízení v paušální výši 1 000 Kč. Tohoto správního deliktu se měla dopustit tím, že dvěma zaměstnankyním za období od října 2015 do února 2016 a jedné zaměstnankyni za období od října 2015 do prosince 2015, neposkytla mzdu alespoň ve výši nejnižší úrovně zaručené mzdy podle (dále jen ""). Státní úřad inspekce práce (dále jen "odvolací správní orgán") rozhodnutí správního orgánu I. stupně změnil tak, že se slova "leden 2015" a "únor 2015" v případě prvních dvou zaměstnankyň nahrazují slovy "leden 2016" a " únor 2016". V ostatním odvolání stěžovatelky zamítl a rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrdil. Stěžovatelka poté podala proti rozhodnutí odvolacího správního orgánu správní žalobu ke Krajskému soudu v Hradci Králové (dále jen "krajský soud"), který ji shledal nedůvodnou a v záhlaví uvedeným rozsudkem ji zamítl. Kasační stížnost stěžovatelky pak Nejvyšší správní soud rubrikovaným rozsudkem rovněž zamítl.

Vzhledem k tomu, že všechny skutečnosti a podrobnosti nyní projednávaného případu jsou účastníkům řízení dostatečně známy, není třeba je blíže rekapitulovat.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti stručně řečeno namítá to, že správní soudy ve svých rozsudcích nesprávně vyložily skutkový i právní vztah, navíc se nevypořádaly s tím, že charakteristiky jednotlivých skupiny dle přílohy k jsou do značné míry abstraktní a nezohledňují reálnou skutečnost. Namítá, že nesoulad mezi specifiky prodejen stěžovatelky a prodejci pohonných hmot není nijak logicky odůvodněn, a to jak v , tak v napadených rozsudcích. Rozhodnutí správních soudů a tak zasahují do základních práv stěžovatelky garantovaných , a odst. 2, a y.

Ústavní soud po prostudování ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí zvážil námitky stěžovatelky a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud připomíná, že ve své judikatuře mnohokrát konstatoval, že postup ve správním a soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu i výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů, jsou záležitostí správních orgánů a posléze pak správních soudů. Je to právě Nejvyšší správní soud, jemuž přísluší výklad podústavního práva v oblasti veřejné správy a sjednocování judikatury správních soudů, k čemuž slouží i mechanismus předvídaný v (viz např. usnesení

sp. zn.

ze dne 26. 6. 2019). Pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyla dotčena předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy, a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé (viz např. usnesení

sp. zn.

ze dne 26. 1. 2016).

Ústavní soud konstatuje, že žádné porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky shledáno nebylo, neboť závěry krajského soudu a Nejvyššího správního soudu jsou z hlediska zachování kautel ústavnosti zcela akceptovatelné; nenesou znaky protiústavní nepředvídatelnosti v soudním rozhodování, svévole, extrémního interpretačního vykročení, či jiného porušení zásad spravedlivého řízení.

Z výše uvedených důvodů proto Ústavní soud podle , mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení, předloženou ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou odmítl. Stejný osud sdílí s ohledem na jeho akcesorickou povahu i návrh stěžovatelky na zrušení shora označené části přílohy [ ]. S ohledem na výsledek tohoto řízení nemohlo být vyhověno ani návrhu stěžovatelky, aby jí byla přiznána náhrada nákladů řízení podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 27. dubna 2021

Tomáš Lichovník v. r.

předseda senátu