Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 1054/21

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Josefem Fialou o ústavní stížnosti Heleny Čermákové, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. ledna 2021 č. j. -440 a rozsudku Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 18. listopadu 2019 č. j. -334, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové a Okresního soudu v Havlíčkově Brodě, jako účastníků řízení, a Martina Čermáka a Miloslavy Majerové, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Ústavní stížností podle písm. d)y (dále jen "") a a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označených rozsudků s tvrzením, že jimi bylo porušeno její ústavně zaručené základní právo na soudní ochranu zakotvené v d.

2. Ústavní soud nejprve zkoumal, zda jsou splněny předpoklady meritorního projednání ústavní stížnosti ( a 2 ), a dospěl k závěru, že tomu tak není.

3. Podle je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje ( ). Za procesní prostředek k ochraně práva zákon považuje jak řádný a mimořádný prostředek s výjimkou obnovy řízení, tak jiný návrh, který je způsobilý zahájit řízení, v němž se navrhovatel může domoci odstranění jím namítané vady řízení či vady rozhodnutí (srov. ).

4. Z citovaných ustanovení vyplývá, že pojmovým znakem ústavní stížnosti je její subsidiarita, jež se projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které právní řád stěžovateli k ochraně jeho práv poskytuje ( ), a v požadavku, aby Ústavní soud zasahoval na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až v okamžiku, kdy ostatní orgány veřejné moci nejsou schopny neústavní stav napravit.

5. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že stěžovatelka se žalobou u Okresního soudu v Havlíčkově Brodě (dále jen "okresní soud") domáhala vypořádání společného jmění s jejím bývalým manželem. Po provedeném dokazování rozhodl okresní soud napadeným rozsudkem a I. výrokem přikázal každému z účastníků specifikované movité věci a finanční prostředky, II. výrokem zastavil řízení, III. výrokem zamítl žalobu ohledně dalších věcí, IV. výrokem uložil žalovanému povinnost zaplatit stěžovatelce vypořádací podíl a V. až VII. výrokem rozhodl o nákladech řízení. Proti rozsudku okresního soudu podali oba bývalí manželé odvolání, a to vůči konkrétním výrokům. V průběhu odvolacího řízení žalovaný zemřel a jeho právními nástupci se stali vedlejší účastníci. Po zohlednění všech relevantních skutečností Krajský soud v Hradci Králové (dále jen "krajský soud") napadeným rozsudkem změnil rozsudek okresního soudu (vyjma nenapadeného II. a VI. výroku) tak, že přikázal specifikované věci do výlučného vlastnictví stěžovatelky, o dalších věcech (včetně nehmotných) rozhodl, že patří do pozůstalosti žalovaného (I. výrok), a rozhodl o nákladech řízení (II. až IV. výrok). V závěru rozsudku krajský soud poučil účastníky o přípustnosti dovolání.

6. Bylo-li možné proti rozsudku krajského soudu podat mimořádný opravný prostředek, tj. dovolání, je nezbytné ho považovat za poslední procesní prostředek, který zákon k ochraně stěžovatelčina práva poskytuje. Z uvedeného plyne, že stěžovatelčina ústavní stížnost je nepřípustným návrhem podle , ve spojení s tohoto zákona.

7. Vzhledem k výše uvedeným důvodům Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl stěžovatelčinu ústavní stížnost podle . Za tohoto stavu nepovažoval Ústavní soud za efektivní vyzývat stěžovatelku k odstranění vad návrhu (absence právního zastoupení).

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 27. dubna 2021

Josef Fiala v. r.

soudce zpravodaj