Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 971/21

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Zemánkem o ústavní stížnosti stěžovatelky Česká pošta, s. p., sídlem Politických vězňů 909/4, Praha 1, zastoupené JUDr. Janem Nemanským, advokátem, se sídlem Těšnov 1059/1, Praha 1, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. prosince 2020 č. j. -502, za účasti Nejvyššího soudu, jako účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle písm. d)y (dále jen "") se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného soudního rozhodnutí, neboť je přesvědčena, že tímto rozhodnutím došlo k porušení jejího práva na soudní a jinou právní ochranu, zaručeného d (dále jen "") a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, dále k porušení jejího práva vlastnit majetek, zakotveného v y a porušení jejích práv vyplývajících z y.

2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že Okresní soud v Havlíčkově Brodě (dále jen "okresní soud") rozsudkem ze dne 24. 9. 2019 ve věci sp. zn. uznal obviněnou J. H. vinnou zločinem podvodu podle , 4 písm. d) , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr. zákoník") a obviněnou J. O. vinnou ze spáchání přečinu porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku. Okresní soud dále rozhodl tak, že dle § 229 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr. řád") odkázal stěžovatelku (jako poškozenou) s jejím nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

3. Proti shora uvedenému rozsudku okresního soudu podaly odvolání obviněné i stěžovatelka (jako poškozená). Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích (dále jen "krajský soud") o těchto řádných opravných prostředcích rozhodl rozsudkem ze dne 26. 2. 2020, sp. zn. , tak, že z podnětu odvolání stěžovatelky (poškozené) podle § 258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. řádu částečně zrušil napadený rozsudek okresního soudu ve výroku o náhradě škody a podle § 259 odst. 3 tr. řádu sám rozhodl tak, že oběma obviněným podle § 228 odst. 1 tr. řádu uložil, aby společně a nerozdílně nahradily stěžovatelce škodu ve výši 1 833 044 Kč s úrokem z prodlení. V ostatních výrocích (o vině obviněných) zůstal napadený rozsudek nezměněn.

4. Nejvyšší soud (z podnětu dovolání obviněných) podle § 265k odst. 1 tr. řádu rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 26. 2. 2020 sp. zn. napadeným usnesením v celém rozsahu zrušil a přikázal, aby krajský soud věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

II.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

5. Ústavní soud nejprve zkoumal, zda jsou splněny procesní předpoklady řízení [ a 2 , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "")], načež dospěl k závěru, že tomu tak není.

6. Podle je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje ( téhož zákona); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení ( téhož zákona); z toho vyplývá, že ústavní stížnost je založena na principu její subsidiarity k těmto jiným zákonným procesním prostředkům [srov. usnesení ze dne 28. 4. 2004

sp. zn.

(U 25/33 SbNU 475)], a k jejímu věcnému projednání proto může dojít pouze za předpokladu, že stěžovatel tyto prostředky k ochraně svých práv efektivně vyčerpal.

7. Ústavní soud je tak v rámci řízení o ústavní stížnosti oprávněn rozhodovat zásadně jen o rozhodnutích "konečných". Jako nepřípustné proto opakovaně odmítá ústavní stížnosti proti byť i pravomocným rozhodnutím soudů, jimiž však věc nebyla ukončena, nýbrž vrácena soudu či jinému státnímu orgánu k dalšímu řízení [srov. například usnesení ze dne 30. 3. 2006

sp. zn.

(U 4/40 SbNU 781), ze dne 22. 7. 2008

sp. zn.

, ze dne 7. 11. 2012

sp. zn.

či ze dne 10. 2. 2021

sp. zn.

(všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz)].

8. V posuzované věci se stěžovatelka svou ústavní stížností domáhá zrušení rozhodnutí Nejvyššího soudu, kterým bylo rozhodnutí krajského soudu zrušeno, a věc byla tomuto soudu vrácena k dalšímu řízení. Soudní řízení ve věci samé neskončilo, přičemž stěžovatelka má i po takovém (tj. kasačním) rozhodnutí nadále k dispozici procesní prostředky, kterými může bránit svá práva. Ústavní stížnost byla k Ústavnímu soudu podána předčasně, resp. jde o nepřípustný návrh, jak vyplývá i z ustálené rozhodovací praxe Ústavního soudu.

9. S ohledem na výše uvedené nezbývá než uzavřít, že stěžovatelka před podáním této ústavní stížnosti nevyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně práva podle , a proto je tato její ústavní stížnost nepřípustná. K tomu možno dodat, že stěžovatelce nic nebrání v podání případné nové ústavní stížnosti poté, co bude řízení před obecnými soudy skončeno, nebude-li s jeho výsledkem souhlasit a bude-li pociťovat újmu na svých základních právech a svobodách, a to (i) v důsledku nyní namítaného pochybení Nejvyššího soudu.

10. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků pro její nepřípustnost podle odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 29. dubna 2021

Jiří Zemánek v. r.

soudce zpravodaj