Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 738/21

Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Kateřinou Šimáčkovou o ústavní stížnosti stěžovatelky M. B. M., zastoupené JUDr. Tomášem Těmínem, Ph.D., advokátem se sídlem Karlovo náměstí 28, Praha 2, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. 1. 2021 č. j. -106, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Stěžovatelka podala ve věci úpravy poměrů k nezletilým dětem odvolání proti rozsudku, Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 12. 10. 2020 č. j. -86, přičemž nesouhlasila s výrokem o výši výživného a s odůvodněním rozsudku. O tomto odvolání bylo rozhodnuto napadeným usnesením Městského soudu v Praze ze dne 13. 1. 2021 č. j. -106 tak, že bylo odmítnuto z důvodů opožděnosti.

2. Stěžovatelka se ve své ústavní stížnosti domáhá zrušení napadeného rozhodnutí, neboť toto odvolání podle ní opožděně podáno nebylo, a proto došlo k zásahu do jejího práva na spravedlivý proces podle článku 36 odst. 1 d. Stěžovatelka dále uvedla, že o této žalobě nebylo do dnešního dne rozhodnuto a navíc je nejisté, jakým způsobem soud o žalobě rozhodne. Stěžovatelka přesto žádá Ústavní soud o brzké rozhodnutí její ústavní stížnosti, neboť je třeba, aby nedošlo k průtahům v řízení o ochraně práv nezletilých dětí.

3. Dříve než Ústavní soud přistoupí k věcnému projednání ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje všechny formální náležitosti stanovené . Při tomto posouzení Ústavní soud zjistil, že ústavní stížnost je nepřípustná.

4. Podle Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítne návrh, je-li nepřípustný. Podle je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Pojmovým znakem institutu ústavní stížnosti je tak její subsidiarita, jež se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech dostupných procesních prostředků k ochraně práva stěžovatele. Ústavní stížnost je tedy krajním prostředkem k ochraně práva nastupujícím až tehdy, když náprava před ostatními orgány veřejné moci již není (standardním postupem) možná.

5. Ve vztahu k usnesení, kterým odvolací soud odvolání odmítl, je Ústavní soud vázán stanoviskem svého pléna ze dne 16. prosince 2008 sp. zn. (ST 26/51 SbNU 839; 79/2009 Sb.). Podle tohoto stanoviska je ústavní stížnost, která směřuje proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo v občanském soudním řízení odmítnuto odvolání stěžovatele, nepřípustná podle , jestliže stěžovatel proti tomuto rozhodnutí neuplatnil žalobu pro zmatečnost podle , , ve znění pozdějších předpisů. Podání žaloby pro zmatečnost je tedy dalším právním prostředkem, jejž musí stěžovatel vyčerpat před podáním ústavní stížnosti. Z doplnění ústavní stížnosti pak vyplývá, že stěžovatelka žalobu pro zmatečnost podala a že řízení o této žalobě dosud nebylo skončeno.

6. Proto dospěl Ústavní soud k závěru, že ze strany stěžovatelky nedošlo k vyčerpání všech procesních prostředků, které jí zákon k ochraně jejich práv poskytuje ( ). Zároveň nedošlo k naplnění žádné z výjimek z pravidla subsidiarity ústavní stížnosti podle téhož zákona.

7. Vzhledem k závěru o nepřípustnosti podané ústavní stížnosti postupoval Ústavní soud podle a ústavní stížnost rozhodnutím soudkyně zpravodajky odmítl.

8. Je přiléhavé již jen doplnit, že dostupnost (pozdější) ústavní stížnosti stěžovatelce není dotčena. Bude-li posléze rozhodnuto v řízení o žalobě pro zmatečnost nepříznivě, může stěžovatelka případně využít ústavní stížnosti k ochraně svých ústavně zaručených práv, až bude řízení o její žalobě pro zmatečnost skončeno.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 30. dubna 2021

Kateřina Šimáčková, v. r.

soudkyně zpravodajka