Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 883/21

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaj) a soudců Jaromíra Jirsy a Vladimíra Sládečka ve věci ústavní stížnosti společnosti FOKR Czech s.r.o., Čujkovova 1748/49, Ostrava - Zábřeh, zastoupené Mgr. René Gemmelem, advokátem se sídlem Poštovní 39/2, Ostrava, proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. 8. 2019, sp. zn. , a rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2021, sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

Ústavnímu soudu byl dne 4. 4. 2021 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), prostřednictvím něhož se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí obecných soudů, a to z důvodu zásahu do práv garantovaných d.

Předtím, než se začal Ústavní soud věcí zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje všechny formální náležitosti, jak je stanoví .

II.

Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. 10. 2008, č. j. -104, byla zamítnuta žaloba společnosti MILNEA státní podnik v likvidaci na zrušení blíže určeného rozhodčího nálezu rozhodce Mgr. Martina Mojžíška, kterým byla žalobci uložena povinnost zaplatit stěžovatelce částku 17 901 985 Kč s příslušenstvím. K odvolání žalobce Vrchní soud v Olomouci ústavní stížností napadeným rozsudkem změnil rozsudek nalézacího soudu tak, že se dotčený rozhodčí nález Mgr. Mojžíška ruší. Následně podané dovolání Nejvyšší soud odmítl.

Stěžovatelka konstatovala, že vrchní soud založil své měnící rozhodnutí na úvaze, že související rozhodčí doložka je relativně neplatná, neboť ji žalobkyně uzavřela v omylu. Obecné soudy se podle stěžovatelky řádně nevypořádaly s její procesní obranou, která spočívala v tom, že zde žádný rozhodčí nález není, a proto jej nelze zrušit. Neexistence rozhodčího nálezu pak podle stěžovatelky vyplývá z pravomocného trestního rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 10. 2012, sp. zn. , kterým konstatoval, že Mgr. Mojžíšek konal pouze zinscenované rozhodčí řízení, jehož produktem byla ze dne 23. 1. 2006 toliko jako rozhodčí nález označená, avšak ve skutečnosti šlo o produkt trestné činnosti. V takovém případě však měla být žaloba na zrušení takového rozhodčího nálezu zamítnuta.

III.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že tato představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu . Uvedené ustanovení v zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem dává tomuto soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem, přičemž jde o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního, kdy Ústavní soud může obvykle rozhodnout bez dalšího, jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. Směřuje-li pak ústavní stížnost proti rozhodnutí orgánu veřejné moci, považuje ji Ústavní soud zpravidla za zjevně neopodstatněnou, jestliže napadené rozhodnutí není vzhledem ke své povaze, namítaným vadám svým či vadám řízení, které jeho vydání předcházelo, způsobilé porušit základní práva a svobody stěžovatele, tj. kdy ústavní stížnost postrádá ústavněprávní dimenzi. Zjevná neopodstatněnost ústavní stížnosti, přes její ústavněprávní dimenzi, může rovněž vyplynout z předchozích rozhodnutí Ústavního soudu, řešících shodnou či obdobnou právní problematiku.

Ústavní soud uzavírá, že obecné soudy své závěry jasně a logicky zdůvodnily. Z přezkoumaných rozhodnutí není patrný žádný exces, který by činil tato rozhodnutí vybočujícími ze zásad spravedlivého procesu. Ústavní soud proto neshledal na ústavní rovině zásah do práv stěžovatelky.

Z těchto důvodů Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný ve smyslu .

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 13. dubna 2021

Tomáš Lichovník v. r.

předseda senátu