Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 869/21

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Pavlem Rychetským ve věci ústavní stížnosti České republiky - Ministerstva obrany, Sekce právní a investiční MO, Legislativního a právního odboru, sídlem Tychonova 221/1, Praha 6 - Hradčany, zastoupené Oddělením pro právní zastupování, sídlem nám. Svobody 471/4, poštovní přihrádka 154, Praha 6- Bubeneč, jejímž jménem jedná ve smyslu , o ozbrojených silách České republiky, ministrem obrany pověřený zaměstnanec Ministerstva obrany, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. ledna 2021 č. j. -111 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 1. prosince 2020 č. j. -90, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 6, jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 (dále jen "obvodní soud"), kterým bylo nařízeno setkání s mediátorem a přerušeno řízení na dobu 3 měsíců. Stěžovatelka ani žalobce s mediací nesouhlasili a namítali, že jednání je v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení, když se jeví zřejmým, že mediace nepovede k ukončení sporu a pokus o ni je nadbytečný vedoucí jen k oddálení rozhodnutí ve věci samé. Předmětem řízení je odškodnění pracovního úrazu žalobce Ivana Horvátha (dále jen "vedlejší účastník"), proto stěžovatelka nepovažuje mediaci za vhodnou, protože bude dle a vyžadovat podrobné konkrétní vyčíslení peněžních nároků vedlejšího účastníka.

2. Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") výše uvedeným usnesením odvolání stěžovatelky i vedlejšího účastníka, který napadl usnesení obvodního soudu ve všech výrocích, odmítl bez nařízení jednání, protože neshledal odvolání důvodná, proto výroky I. - IV. odmítl a výrok V. byl potvrzen.

3. Stěžovatelka považuje postup obvodního soudu za nezákonný a protiústavní, protože nařídil usnesením setkání s mediátorem dle , aniž soud posoudil účelnost a vhodnost mediace s odkazem na komentářovou literaturu. Postup obvodního soudu je v rozporu s d (dále jen ""), když soud nezákonným postupem narušuje právo stěžovatelky na spravedlivý proces a dochází ke zbytečným průtahům nařízením mediace a porušení y.

4. Ústavní soud se podanou ústavní stížností zabýval nejprve z hlediska procesních podmínek její věcné přijatelnosti, tedy zda vyhovuje požadavkům , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), na takový návrh kladeným, a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je nepřípustná.

5. Ústavní soud dále připomíná - jak ostatně ve své judikatuře již mnohokrát konstatoval - že ústavní soudnictví je vybudováno především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž případnou protiústavnost nelze napravit jiným způsobem [viz např. nález Ústavního soudu nález ze dne 30. 11. 1995

sp. zn.

(N 78/4 SbNU 243); dostupná stejně jako další citovaná rozhodnutí Ústavního soudu na http://nalus.usoud.cz].

6. Z ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí obecných soudů Ústavní soud totiž zjistil, že stěžovatelka brojí proti procesnímu rozhodnutí, proti kterému není ústavní stížnost přípustná. Z toho důvodu je třeba vycházet ze zásady, že ústavní stížností by měla být napadána konečná a pravomocná meritorní rozhodnutí, nikoli však dílčí procesní rozhodnutí, i když jsou sama o sobě pravomocná, tedy přestože proti nim byly všechny dostupné opravné prostředky vyčerpány, pokud právní řád takové prostředky vůbec předvídá [srov. kupř. usnesení Ústavního soudu ze dne 29. 9. 2005

sp. zn.

(U 23/38 SbNU 587)]. I když z tohoto pravidla činí Ústavní soud výjimky, které záleží v možnosti napadnout i pravomocné rozhodnutí, které toliko uzavírá určitou část řízení nebo které řeší jistou procesní otázku, ačkoli řízení ve věci samé ještě neskončilo, je nutno poznamenat, že zde musí být, cumulative, splněny dvě podmínky. Jednak musí být takové rozhodnutí způsobilé bezprostředně a citelně zasáhnout do ústavně zaručených základních práv či svobod, jednak je třeba, aby se námitka porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod omezovala jen na příslušné stádium řízení, v němž bylo o takové otázce rozhodnuto, expressis verbis, aby již nemohla být v rámci dalšího řízení (např. při použití opravných prostředků proti meritorním rozhodnutím, včetně ústavní stížnosti proti takovým rozhodnutím) efektivně uplatněna.

7. Ústavní soud shledal, že v projednávané věci výše uvedené podmínky splněny nebyly. Stěžovatelka rozporuje usnesení obvodního soudu, kterým tento soud dle nařídil účastníkům první setkání se zapsaným mediátorem v rozsahu 3 hodin (výrok I.). Obvodní soud ve výroku II. určil mediátora ze seznamu mediátorů vedeného Ministerstvem spravedlnosti, účastníkům uložil, aby ho kontaktovali do 10 dnů ode dne doručení usnesení, a první jednání proběhne v místě podnikání mediátora (výrok III.). Výrokem IV. uložil obvodní soud účastníkům, aby ve lhůtě do tří měsíců od doručení tohoto usnesení předložili potvrzení o splnění povinnosti setkat se s mediátorem, popřípadě doložili vážný důvod, pro který uloženou povinnost soudem nesplnili, nebo sdělili procesní stanovisko. Řízení bylo přerušeno dle na dobu tří měsíců výrok V. usnesení obvodního soudu

8. Městský soud rozhodoval o odvolání vedlejšího účastníka do výroku I. usnesení obvodního soudu, které není ve smyslu přípustné a s ohledem na to, že na tomto výroku jsou závislé i výroky II., III., IV., které se týkají nařízené mediace a způsobu jejího provádění, lze dovodit, že odvolání není přípustné ani do těchto výroků, proto odvolání dle jako nepřípustné odmítl. Městský soud přezkoumal odvolání do výroku V. a dospěl k závěru, že za stavu, kdy mediace byla nařízena podle a proti usnesení, kterým bylo nařízeno první setkání s mediátorem, není odvolání přípustné, je třeba považovat odvolání obou účastníků do výroku V. napadeného usnesení o přerušení řízení na dobu tří měsíců za nedůvodná, neboť obvodní soud přerušil řízení podle tohoto zákonného ustanovení v návaznosti na nařízenou mediaci.

9. Otázka vhodnosti nařízené mediace s ohledem na negativní stanoviska účastníků řízení je z hlediska věcné správnosti výroku V. usnesení obvodního soudu irelevantní za stavu, kdy do výroků I. až IV. není přípustné odvolání, proto městský soud nemohl v těchto výrocích usnesení obvodního soudu přezkoumávat. Ústavní soud neshledal námitky stěžovatelky v ústavní stížnosti důvodné a souhlasí se závěry městského soudu, na které v podrobnostech odkazuje.

10. Ústavní soud k tomu poznamenává, že samo o sobě uložení povinnosti dle nemůže stěžovatelku nikterak zkrátit na jejích základních právech, neboť tento postup může být předpokladem pro zjištění skutečností, rozhodných pro vlastní předmět řízení. Teprve v rámci procesu hodnocení skutečností, které při mediaci vyjdou najevo, ve svém důsledku nezatíží následné meritorní rozhodnutí vadou, jež by mohla stěžovatelku na jejím právu na spravedlivý proces zkrátit, což je ovšem v předmětné věci zjevně předčasné.

11. Z výše uvedených důvodů byl tudíž Ústavní soud nucen ústavní stížnost podle pro nepřípustnost odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. dubna 2021

Pavel Rychetský v. r.

soudce zpravodaj