Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 813/21

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Lichovníka, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti stěžovatele J. B., zastoupeného JUDr. Jaroslavou Moravcovou, advokátkou se sídlem v Pardubicích, Semtín 81, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích č. j. -98 ze dne 27. 1. 2021 a výroku III rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Orlicí sp. zn. ze dne 25. 8. 2020, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové a Okresního soudu v Ústí nad Orlicí, jako účastníků řízení, a dále a) V. H. a b) nezletilého A. H. (dříve B.), jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Výrokem I nadepsaného rozsudku Okresní soud v Ústí nad Orlicí k návrhu matky na zahájení řízení o popření otcovství určil, že stěžovatel není otcem nezletilého vedlejšího účastníka b), syna vedlejší účastnice a), v jehož rodném listě byl zapsán na základě souhlasného prohlášení; dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II), že stěžovatel jako procesně neúspěšný účastník řízení je podle povinen nahradit České republice náklady řízení ve výši 18 902 Kč a že vůči vedlejším účastníkům nemá Česká republika právo na náhradu nákladů řízení (výrok III). Posledně uvedený výrok napadl stěžovatel odvoláním, Krajský soud v Hradci Králové jej napadeným usnesením potvrdil (výrok I) a současně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II).

2. Včasnou a přípustnou ústavní stížností se stěžovatel jako osoba oprávněná a řádně zastoupená advokátem [k podmínkám řízení viz , a , o Ústavním soudu (dále jen "")], domáhá zrušení napadených rozhodnutí pro porušení práva na soudní ochranu ve smyslu d. Omezuje se ovšem pouze na sdělení, že povinnost k náhradě nákladů na vypracování znaleckého posudku mu byla uložena v rozporu s z. ř. s. a že jejich výše představuje jeho dvouměsíční mzdu.

3. Stěžovatel opírá své přesvědčení o nesprávnosti právního posouzení obecných soudů o ustanovení týkající se jiného zvláštního řízení (o svéprávnosti), které tak na jeho věc vůbec nedopadá a nemohlo být aplikováno. Vzhledem k absenci speciální úpravy aplikovaly obecné soudy standardním způsobem a vyšly z principu úspěchu ve věci, který je základním východiskem rozhodování o nákladech řízení v občanském soudním řízení a který se podpůrně uplatní i ve zvláštním řízení o popření otcovství. Ač může mít Ústavní soud pochopení, že uložení povinnosti zaplatit částku představující dvouměsíční příjem stěžovatele může být citelným zásahem do jeho majetkové sféry, stalo se tak v souladu se zákonnou úpravou a v postupu obecných soudů není patrný ani náznak svévole či jiného (natož ústavněprávně relevantního) pochybení.

4. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 20. dubna 2021

Tomáš Lichovník v. r.

předseda senátu