Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 801/21

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Lichovníka, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti Jiřího Hejdy, zastoupeného JUDr. Alešem Tolnayem, advokátem se sídlem v Mladé Boleslavi, nám. Republiky 946, proti rozsudkům Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci č. j. -342 ze dne 5. 1. 2021 a Okresního soudu v České Lípě č. j. -278 ze dne 10. 2. 2020, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci a Okresního soudu v České Lípě, jako účastníků řízení, a Andrey Hejdové, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Stěžovateli byla napadeným rozsudkem Okresního soudu v České Lípě (dále jen "nalézací soud") uložena povinnost přispívat na výživu zletilé dcery (vedlejší účastnice) částkou 7 000 Kč měsíčně za období od 1. 10. 2017 do 31. 8. 2018, ve výši 9 000 Kč měsíčně za období od 1. 9. 2018 do 31. 8. 2019 a ve výši 9 500 Kč měsíčně s účinností od 1. 9. 2019, se splatností vždy do 15. dne každého kalendářního měsíce předem. Stěžovateli byla dále uložena povinnost uhradit vedlejší účastnici dlužné výživné ve výši 33 000 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 3 000 Kč splatných spolu s běžným výživným.

2. Nalézací soud provedl rozsáhlé dokazování, zejména k majetkovým poměrům stěžovatele, ovlivňujícím jeho možnosti a schopnosti ve vztahu k vyživovací povinnosti ke zletilé dceři, studující vysokou školu, připravující se na budoucí povolání, a tedy neschopnou samostatné obživy. Dospěl k závěru, že se stěžovatel v minulosti účelově zbavil některého svého majetku a s ohledem na zásadu potenciality při určování výživného je v jeho možnostech přispívat na výživu dcery uvedenými částkami. Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci (dále jen "odvolací soud") potvrdil rozsudek nalézacího soudu, s jehož závěry se zásadně ztotožnil.

3. Stěžovatel se domáhá zrušení obou rozsudků. Obecné soudy podle jeho názoru nevzaly v úvahu jeho reálné příjmy ani nevedly dokazování ke schopnosti samostatné obživy vedlejší účastnice; v této souvislosti odkazuje na nález Ústavního soudu

sp. zn.

. Stěžovatel namítá, že napadené rozsudky jsou nepřezkoumatelné a soudy rozhodly, aniž by provedly jím navržené důkazy.

4. Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti, která byla podána včas, osobou oprávněnou a řádně zastoupenou advokátem v souladu s , o Ústavním soudu (dále jen ""), a je tak přípustná ve smyslu téhož zákona. Ústavní soud se dále seznámil s obsahem ústavní stížnosti i napadených rozhodnutí a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

5. V ústavní stížnosti stěžovatel pouze polemizuje se závěry obecných soudů - a již z tohoto důvodu nemůže být podaná stížnost opodstatněná. Nalézací soud přesvědčivě odůvodnil své úvahy o (potenciálních) majetkových poměrech stěžovatele; odvolací soud se ztotožnil se skutkovými zjištěními okresního soudu, jen mírně korigoval jeho závěry o účelovém převodu majetku. Ústavní soud považuje provedené dokazování za ucelené; obecné soudy hodnotily důkazy v souladu s , jednotlivě i ve vzájemné souvislosti, srozumitelně zdůvodnily, proč a jak ke skutkovým zjištěním dospěly a jaké z nich učinily právní závěry. Nalézací soud zamítl návrhy stěžovatele na doplnění dokazování a při jednání dne 30. 1. 2020 toto své procesní rozhodnutí ( ) odůvodnil (viz b. 15. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu), takže nejde o tzv. opomenuté důkazy.

6. V tomto případě soudy postupovaly podle procesních pravidel a svá rozhodnutí pečlivě odůvodnily. Stěžovatel jen s nimi nesouhlasí, což nemůže být důvodem pro zásah Ústavního soudu, u něhož se stěžovatel fakticky domáhá přezkumu své věci v další instanci, což není úkolem ústavního soudu. Žádná pochybení, natož pochybení s ústavněprávní relevancí, Ústavní soud neshledal. Na základě výše uvedených důvodů proto Ústavní soud odmítl stížnost podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 6. dubna 2021

Tomáš Lichovník v. r.

předseda senátu