Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 268/21

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ludvíka Davida, soudce Davida Uhlíře (soudce zpravodaj) a soudkyně Kateřiny Šimáčkové o ústavní stížnosti stěžovatele Pavla Gregůrka, zastoupeného JUDr. Václavem Hochmannem, se sídlem Rašínova 68, Zlín, proti usnesení Okresního soudu v Hodoníně ze dne 5. října 2020 č. j. -49 o návrhu na nařízení odkladu vykonatelnosti rozsudku a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 4. ledna 2021 č. j. -59, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Stěžovatel se ústavní stížností podle písm. d)y (dále jen "") ve spojení se 72 odst. 1 písm. a) domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že došlo k porušení 36 odst. 1 a 4 d (dále jen "").

2. Z ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí se podává, že stěžovatel zmatečnostní žalobou brojí proti splnění podmínek pro ustanovení opatrovníka vedlejšímu účastníkovi ve smyslu a současně s tím navrhl, aby dle soud rozhodl o odkladu vykonatelnosti napadeného rozhodnutí (rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 2. 7. 2020, č. j. -600).

3. Usnesením Okresního soudu v Hodoníně ze dne 5. 10. 2020 č. j. -49 soud stěžovateli nevyhověl, přičemž v napadeném rozhodnutí se vyjádřil rovněž k budoucí úspěšnosti stěžovatelovy žaloby. Odvolacím rozhrnutím krajský soud potvrdil správnost závěru prvostupňového soudu o nedostatku důvodů pro vyhovení stěžovatelovu návrhu.

4. Proti rozhodnutí o zamítnutí návrhu na nařízení odkladu vykonatelnosti nyní brojí stěžovatel ústavní stížností, přičemž ve věci dosud nebylo okresním soudem pravomocně rozhodnuto o žalobě. Stěžovatel namítá, že mu uplatněný zmatečnostní důvod skutečně svědčí a obecné soudy se dopustily nesprávného výkladu podústavního práva. Nadto se soud prvostupňový soud vyjádřil k meritorní úspěšnosti žaloby na základě nesprávných právních závěrů, které již nyní učinil. Závěry o zamítnutí návrhu na odklad se vymykají právu na spravedlivý proces garantovanému účastníkům. Dále dle stěžovatele nerozhodl zákonný soudce.

5. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je zastoupen v souladu s požadavky až 31 .

6. Podle je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení ().

7. S ohledem na skutečnost, že řízení ve věci nebylo skončeno meritorním rozhodnutím, ale stále běží, se Ústavní soud nevyjadřoval ke stížní argumentaci stěžovatele stran naplnění zmatečnostního důvodu. Dosud nedošlo k vyčerpání všech procesních prostředků k ochraně práv stěžovatele, a podaná ústavní stížnost je proto v této části nepřípustná podle ; přičemž nejsou splněny ani výjimečné předpoklady přijetí ústavní stížnosti vymezené v . Ostatně i sám stěžovatel si je vědom toho, že věcné rozhodnutí o (ne)naplnění důvodů zmatečnosti jej teprve čeká a v tomto rozsahu je jeho argumentace spíše projevem neporozumění procesních fází řízení.

8. V části, v níž ústavní stížnosti směřuje proti usnesení krajského soudu o nepřiznání odkladného účinku, je již ústavní stížnost přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva ( a contrario). Návrh je však zjevně neopodstatněný.

9. Ústavní soud není součástí soustavy soudů, ale je soudním orgánem ochrany ústavnosti ( a 91 odst. 1y). Není povolán k instančnímu přezkumu rozhodnutí obecných soudů. Jeho pravomoc podle písm. d)y je založena výlučně k přezkumu toho, zda v řízení nebo rozhodnutím v něm vydaným nebyla dotčena ústavně chráněná práva nebo svobody stěžovatele a zda řízení lze jako celek pokládat za spravedlivé.

10. Stěžovatel brojil ústavní stížností proti dílčímu a dočasnému procesnímu rozhodnutí o zamítnutí návrhu na odklad vykonatelnosti. Proto je nutno připomenout, že pravomoc Ústavního soudu v individuálních věcech je vybudována především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž skutečnost, že soudní rozhodnutí zasahuje do základních práv a svobod stěžovatele, nelze napravit v rámci soustavy soudů [srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 30. 11. 1995

sp. zn.

(N 78/4 SbNU 243)]. Přezkum dílčího rozhodnutí pak může být toliko omezený, tj. v rámci posouzení, zda rozhodnutí mělo zákonný podklad, bylo vydáno příslušným orgánem a není projevem svévole [srov. nález Ústavního soudu

sp. zn.

ze dne 10. 11. 1999 (N 158/16 SbNU 171)].

11. Podstatou přezkumu dílčího a dočasného procesního rozhodnutí za situace, kdy řízení dosud běží a není pravomocně skončeno, proto může být jen omezený test ústavnosti, tj. posouzení, zda rozhodnutí o návrhu na odklad vykonatelnosti mělo zákonný podklad, bylo vydáno příslušným orgánem a není projevem svévole [srov. nález Ústavního soudu ze dne 10. 11. 1999

sp. zn.

(N 158/16 SbNU 171); a dále např. usnesení ze dne 21. 2. 2017

sp. zn.

; ze dne 12. 12. 2017

sp. zn.

; ze dne 9. 1. 2018

sp. zn.

a ze dne 27. 3. 2018

sp. zn.

]. K tomu Ústavní soud konstatuje, že napadené usnesení prvostupňového soudu v nyní projednávané věci mělo zákonný podklad a bylo vydáno k tomu příslušným soudcem. Ústavní soud neshledal, že by bylo projevem svévole, a totožné platí i pro rozhodnutí odvolacího soudu.

12. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, v části směřující přímo proti správním rozhodnutím podle , podle kterého Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítne návrh, je-li nepřípustný, nestanoví-li tento zákon jinak; v části směřující proti nevyhovění návrhu na odklad vykonatelnosti jako návrh zjevně neopodstatněný podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 6. dubna 2021

Ludvík David v. r.

předseda senátu