Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 766/21

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Radovana Suchánka a soudců Vojtěcha Šimíčka (soudce zpravodaj) a Jiřího Zemánka ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Zdenky Šillerové, zastoupené Mgr. et Mgr. Simonou Pavlicovou, advokátkou sídlem 8. pěšího pluku 2380, Frýdek - Místek, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 1. 2021, č. j. -66, a rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 5. 2019, č. j. -81, za účasti Nejvyššího správního soudu a Krajského soudu v Ostravě, jako účastníků řízení, takto:

I. Ústavní stížnost se odmítá.II. Stěžovatelce se nepřiznává náhrada nákladů řízení před Ústavním soudem.

Odůvodnění:

1. Ústavnímu soudu byla doručena ústavní stížnost podle písm. d)y (dále jen "") a ustanovení a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""). Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí správních soudů, neboť má za to, že jimi bylo porušeno její právo na soudní ochranu podle d (dále jen "") a právo vyjádřit se k projednávané věci podle y. Správní soudy podle přesvědčení stěžovatelky nedostály své povinnosti zakotvené v y poskytovat účastníkům řízení ochranu. Ústavní stížnost stěžovatelka spojila s návrhem, aby jí byla přiznána náhrada nákladů řízení před Ústavním soudem.

2. Z ústavní stížnosti i z jejich příloh vyplývá, že Katastrální úřad pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště Frýdek-Místek (dále jen "katastrální úřad") rozhodnutím ze dne 27. 3. 2018, č. j. OR-1088/2017-802-10, nevyhověl návrhu stěžovatelky, v němž nesouhlasila s neprovedením opravy katastrálního operátu, neboť se podle krajského úřadu ve skutečnosti nejednalo o chybu v katastrálním operátu. Katastrální úřad dále rozhodl, že v katastrálním operátu, který je v jeho rozhodnutí definován, nebude nadále evidován zápis věcného břemene cesty pěší, vozové a hnaní dobytka a práva jemu odpovídajícího k pozemkům v rozhodnutí rovněž definovaným, byť právě takového zápisu se stěžovatelka formou opravy katastrálního operátu domáhala. Toto rozhodnutí katastrálního úřadu následně potvrdil k odvolání stěžovatelky Zeměměřický a katastrální inspektorát v Opavě (dále jen "katastrální inspektorát"), když stěžovatelkou podané odvolání zamítl.

3. Správní žaloba stěžovatelky proti uvedenému rozhodnutí katastrálního inspektorátu pak byla ústavní stížností napadeným rozsudkem Krajského soudu v Ostravě (dále jen "krajský soud") zamítnuta. Krajský soud odkázal na právní úpravu týkající se oprav chyb v katastrálním operátu, přičemž konstatoval, že katastrální úřad může činit pouze základní, jednoduché právní úvahy vycházející z obsahu jím zkoumaných listin a nemůže naopak řešit formou opravy katastrálního operátu sporné právní otázky. Úvahy katastrálního úřadu tak musí směřovat jen k posouzení, zda se v konkrétním případě jedná o zřejmý omyl či nesprávnost při podrobném měření. Dále krajský soud poukázal na to, že stěžovatelka se se svým návrhem domáhala zápisu věcného břemene za situace, kdy byl v obdobném řízení vyvolaném stěžovatelkou zápis jí požadovaného věcného břemene zcela zrušen s odůvodněním, že věcné břemeno, jehož zápisu se stěžovatelka nyní ve skutečnosti domáhá, nemělo být nikdy zapsáno. Zrušení zápisu věcného břemene tedy nenastalo v důsledku zřejmého omylu a nemohlo se tak jednat o chybu.

4. Následná kasační stížnost stěžovatelky byla ústavní stížností rovněž napadeným rozsudkem Nejvyššího správního soudu zamítnuta. Nejvyšší správní soud zdůraznil, že stěžovatelka se svým návrhem na opravu chyby v katastrálním operátu ve skutečnosti domáhá doplnění zápisu práva cesty, a to za situace, kdy byl v jiném řízení zápis tohoto věcného břemene v katastru nemovitostí zcela zrušen s odůvodněním, že v daném případě nemělo být věcné břemeno do katastru nemovitostí nikdy zapsáno. Katastrální úřad přitom i podle ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu, na kterou je v ústavní stížností napadeném rozhodnutí hojně poukazováno, při opravě chyby nemůže vybočit ze své evidenční role a při rozhodování o opravě chybného údaje fakticky nalézat právo. Opravou chyby v katastrálním operátu má být pouze dosaženo souladu mezi evidovanými a skutečnými údaji. Nejvyšší správní soud se proto v souladu s těmito východisky zcela ztotožnil s názorem správních orgánů i krajského soudu, že ke zrušení zápisu ve věci stěžovatelky nedošlo v důsledku zřejmého omylu, ale naopak toto zrušení bylo výsledkem individuálního správního aktu orgánu veřejné správy. Nebyly tak naplněny podmínky pro opravu chyby v katastrálním operátu, neboť se z povahy věci nejednalo o zřejmý omyl, kdy právě k jeho odstranění institut opravy katastrálního operátu slouží.

5. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

6. Ústavní soud konstatuje, že napadená rozhodnutí správních soudů jsou v dostatečném rozsahu, přezkoumatelným způsobem a ústavně konformně odůvodněna. Proto pro stručnost postačuje na jejich obsah coby ústavně souladný výraz nezávislého soudního rozhodování nevykazující prvky svévole odkázat (y).

7. Rovněž podle přesvědčení Ústavního soudu tak není možné právní úpravu umožňující katastrálnímu úřadu opravit zjevné chyby či omyly v katastrálním operátu využívat k zápisu práva a oprávnění, která v katastru nemovitostí nejsou - byť podle přesvědčení stěžovatelky chybně - zapsány. Tuto základní úvahu pak stěžovatelka v ústavní stížnosti v zásadě ani nezpochybňuje, když se věnuje především tomu, proč jí práva z požadovaného věcného břemene svědčí a proč zápis takového věcného břemene neměl být v jiném řízení v katastru nemovitostí zrušen. Takové otázky však nebyly předmětem nyní posuzovaného řízení, a proto se jimi nemohl zabývat ani Ústavní soud.

8. Ústavní soud tedy uzavírá, že napadenými rozhodnutími nebyla porušena základní práva stěžovatelky a proto byla ústavní stížnost odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle ustanovení .

9. Za těchto okolností nemohlo být vyhověno ani návrhu stěžovatelky na náhradu nákladů řízení před Ústavním soudem, jelikož podle ustanovení lze tuto náhradu přiznat jen "podle výsledku řízení", tedy nebyla-li ústavní stížnost odmítnuta.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 6. dubna 2021

Radovan Suchánek v. r.

předseda senátu