Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 207/21

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Lichovníka, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti stěžovatele P. K., zastoupeného Mgr. et Mgr. Jiřím Čihákem, advokátem se sídlem v Praze 2, Lazarská 11/6, proti usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. ze dne 3. listopadu 2020, za účasti Vrchního soudu v Praze, jako účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Městský soud v Praze (dále jen "soud prvního stupně") usnesením sp. zn. ze dne 10. srpna 2020 (I) uložil stěžovateli a další osobě povinnost společně a nerozdílně nahradit poškozené náklady potřebné k účelnému uplatnění nároku na náhradu škody ve výši 964 752 Kč a 24 000 €; ve zbytku účtované částky v celkové výši 14 234 047,60 Kč a 24 000 € návrh poškozené zamítl (II). Ke stížnostem stěžovatele, dalšího odsouzeného i poškozené Vrchní soud v Praze (dále jen "stížnostní soud") napadené usnesení zrušil a znovu rozhodl tak, že (I) stěžovateli a další osobě uložil povinnost nahradit společně a nerozdílně poškozené náklady potřebné k účelnému uplatnění nároku na náhrady škody ve výši 933 534 Kč a 24 000 €; ve zbývající částce 13 300 513,60 Kč návrh poškozené zamítl (II).

2. Řádně zastoupený stěžovatel ve své včas podané ústavní stížnosti splňující požadavky , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), namítá, že byla napadeným usnesením porušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená v a 36 odst. 1d (dále jen ""), a proto požaduje jeho zrušení.

3. Stěžovatel uvádí, že mu byla pravomocným rozsudkem nalézacího soudu uložena vedle trestu odnětí svobody i povinnost nahradit (společně a nerozdílně) škodu vyšší než 70 milionů Kč, kterou již odsouzení uhradili. Poškozená následně uplatnila nárok na náhradu nákladů vynaložených v trestním řízení, který doložila fakturami, jež soud prvního stupně akceptoval jako účelně vynaložené a nárok jí přiznal. Se závěrem o účelnosti souhlasil i stížnostní soud, aniž by však své rozhodnutí blíže odůvodnil, případně uvedl, proč právě ke stěžovatelově stížnostní námitce o neúčelnosti vynaložených nákladů nepřihlédl. Stěžovatel poukazuje na tři faktury předložené poškozenou obecným soudům, z nichž není podle něj zřejmé, za jaké služby byly vystaveny a poukazuje i na časový odstup jejich vystavení od ukončení trestního řízení; uvádí, že faktury neznějí přímo na jméno poškozené. Podle stěžovatele nebyl vznik nákladů trestního řízení bezpečně prokázán, stížnostní soud se jeho námitkou zabýval jen okrajově a porušil tak zákaz libovůle (viz nálezy

sp. zn.

ze dne 17. května (N 69/18 SbNU 115),

sp. zn.

ze dne 3. října 2006 (N 175/43 SbNU 17) či

sp. zn.

ze dne 15. listopadu 2011(N 196/63 SbNU 283)].

4. Jakkoliv stěžovatel uvádí, že odůvodnění stížnostního soudu se zúžilo pouze na stručné konstatování souhlasu se závěry soudu prvního stupně, jsou důvody rozhodnutí podle Ústavního soudu popsány srozumitelně a dostatečně. Z odůvodnění usnesení soudu prvního stupně vyplývá, že byly náklady vynaloženy na dva reporty k ocenění hodnoty akcií a jeden znalecký posudek a stížnostní soud dospěl k závěru, že platby za ně považuje za náklady vzniklé poškozené v souvislosti s prokazováním výše škody. V řízení ve věci samé byla výše škody určena sice na základě posudku vypracovaného na žádost orgánů činných v trestním řízení, ovšem nikoliv pro vady či nesprávnost poškozenou předložených posudků, ale proto, že při značném rozptylu škody (hodnota akcie byla určena mezi v rozmezí 378-711 Kč) aplikoval soud prvního stupně pravidlo in dubio pro reo a hodnotu určil podle nejpříznivějšího posudku pro pachatele.

5. Nejsou-li zřejmé důvody, pro které obecný soud vydal své rozhodnutí, jde o projev zakázané libovůle (srovnej

sp. zn.

). V projednávané věci stížnostní soud odůvodnil své rozhodnutí o přiznání náhrady poškozené jednak odkazem na správnost rozhodnutí soudu prvního stupně, ale nadto přesvědčivě a srozumitelně uvedl, v čem spatřuje účelnost vyfakturovaných nákladů. Namítá-li stěžovatel v ústavní stížnosti navíc i vyfakturování plateb jiným subjektům, jde o tvrzení neuplatněné ve stížnosti proti usnesení soudu prvního stupně, takže k němu Ústavní soud v duchu zásady subsidiarity nemůže přihlížet ani je hodnotit.

6. Ústavní stížnost je neopodstatněná. Stěžovateli nebyla odepřena možnost obrátit se na obecný soud, této možnosti využil a stížnostní soud jeho námitkám nevyhověl. Námitky stěžovatele lze chápat jen jako snahu o minimalizování dopadu jednání, pro něž byl uznán vinným a odsouzen; s ohledem na odůvodnění napadeného usnesení jde však o pouhou polemiku s právními závěry stížnostního soudu, která není způsobilá založit důvodnost ústavní stížnosti.

7. Ústavní soud neshledal, že by bylo porušeno právo na soudní ochranu (y) ani o právo na ochranu majetku (y), jak namítá stěžovatel, a proto podle proto senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítl jako zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 23. března 2021

Tomáš Lichovník v. r.

předseda senátu