Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 190/21

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Pavla Šámala a soudců Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a Jana Filipa o ústavní stížnosti stěžovatelů P. Š. a J. Š., zastoupených JUDr. Veronikou Navrátilovou, advokátkou, sídlem Matiční 730/3, Ostrava, proti příkazu Okresního soudu v Ostravě ze dne 2. prosince 2020 č. j. -19 a postupu Policie České republiky, Národní centrály proti organizovanému zločinu, Služby kriminální policie a vyšetřování, expozitury Ostrava, a proti postupu Policie České republiky, Národní centrály proti organizovanému zločinu, Služby kriminální policie a vyšetřování, odboru forenzních analýz a dat, za účasti Okresního soudu v Ostravě, Policie České republiky, Národní centrály proti organizovanému zločinu, Služby kriminální policie a vyšetřování, expozitury Ostrava, a Policie České republiky, Národní centrály proti organizovanému zločinu, Služby kriminální policie a vyšetřování, odboru forenzních analýz a dat, jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle písm. d) y (dále jen " ") a a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatelé domáhají zrušení výše uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že jím bylo porušeno jejich základní právo na nedotknutelnost obydlí podle y základních páv a svobod (dále jen " ") a právo na ochranu soukromí podle Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Současně se stěžovatelé domáhají uložení zákazu blíže určeným orgánům Policie České republiky pokračovat v porušování jejich základního práva podle a y a příkazu obnovit stav před porušením tohoto základního práva.

2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že v trestní věci vedené Policií České republiky, Národní centrálou proti organizovanému zločinu, Službou kriminální policie a vyšetřování, expoziturou Ostrava (dále jen "policejní orgán") vydal Okresní soud v Ostravě (dále jen "okresní soud") napadený příkaz k domovní prohlídce rodinného domu ve vlastnictví prvního stěžovatele, jehož uživateli jsou oba stěžovatelé, a rozhodl, že domovní prohlídka bude provedena v součinnosti s dalším policejním orgánem, tj. Policií České republiky, Národní centrálou proti organizovanému zločinu, Službou kriminální policie a vyšetřování, odborem forenzních analýz a dat. Policejní orgán vede trestní řízení pro podezření ze spáchání trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle , odst. 3 písm. a) , , ve znění pozdějších předpisů, kterého se mělo dopustit v souvislosti s činností obchodní společnosti X, několik fyzických osob, mezi nimi i stěžovatelé. Z dosavadních zjištění a ze šetření provedeného policejním orgánem vyplynul důvodný předpoklad, že v předmětné nemovitosti se nacházejí věci důležité pro trestní řízení, které jsou nezbytné pro stanovení míry účasti jednotlivých podezřelých osob na prověřovaném jednání a k posouzení jejich případné trestní odpovědnosti, a to zejména y, které mohou objasnit a doložit prověřované skutkové okolnosti a které se nepodařilo opatřit ani správci daně. Konkrétně mělo jít o písemnou dokumentaci (smlouvy, účetní doklady, doklady o platbách apod.), výpočetní techniku a datové nosiče, příp. o "další dokumenty úzce související s prověřovanou věcí". Provedení prohlídky považoval okresní soud za neodkladný úkon ve smyslu § 158 odst. 3 písm. j) zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, který je třeba realizovat již v současném stadiu trestního řízení; její provedení nelze odložit na dobu po případném zahájení trestního stíhání, neboť hrozí, že věci důležité pro trestní řízení budou z místa odstraněny osobami, které je mají ve své faktické moci, na neznámé místo, pozměněny, zničeny nebo naopak dodatečně účelově vytvořeny, čímž by došlo ke zmaření účelu trestního řízení. Výsledky prohlídky by podle okresního soudu mohly vést k získání podstatných důkazů pro rozhodnutí o zahájení trestního stíhání, zejména posloužit pro přesný popis stíhaného skutku a na důkazní podporu dosavadních zjištění.

3. Prohlídka byla provedena dne 9. 12. 2020, o čemž policejní orgán sepsal protokol č. j. NCOZ-8261/TČ-2020-417705. Z protokolu se podává, že při prohlídce byly policejnímu orgánu vydány specifikované bankovní y a výpočetní technika.

II.

Argumentace stěžovatelů

4. Porušení svých základních práv spatřují stěžovatelé jednak ve vydání příkazu k domovní prohlídce, jednak i samotným následným provedením domovní prohlídky. Upozorňují, že v úvahu nepřipadaly jakékoliv opravné prostředky k přezkoumání provedení domovní prohlídky v soustavě státního zastupitelství, když příslušný státní zástupce vykonávající dozor či dohled by mohl pouze konstatovat, že orgán činný v trestním řízení konal to, co nařídil soud ve vydaném příkazu. Přitom právě realizace příkazu k domovní prohlídce je podle nich důvodem neústavnosti i následného zásahu policejního orgánu. K průběhu domovní prohlídky uvádějí, že k ní došlo v časných ranních hodinách, že se při ní po jejich domě pohybovalo 8 cizích osob, a její provedení vážně zasáhlo do osobního a rodinného života stěžovatelů, kteří mají tři nezletilé děti.

5. Stěžovatelé tvrdí, že pro provedení domovní prohlídky v jejich rodinném domě nebyly naplněny zákonné důvody. Namítají, že orgány činné v trestním řízení si nedostatečně prověřily prostředky trestního práva méně zasahující do základních lidských práv, že příkaz k domovní prohlídce je nedostatečně odůvodněn a že nebyly splněny zákonné podmínky pro povedení domovní prohlídky jako tzv. neodkladného a neopakovatelného úkonu. Poté uvádějí, že si policejní orgán dostatečně neprověřil informace uváděné v trestním oznámení, což bylo jeho povinností [odkazují na nález Ústavního soudu ze dne 7. 6. 2016

sp. zn.

(N 102/81 SbNU 629)], a dovozují, že příkaz k domovní prohlídce nebyl opřen o žádné relevantní skutečnosti, z nichž by bylo možné usuzovat (byť i s větší mírou pochybností) na to, že by stěžovatelé měli spáchat úmyslný daňový trestný čin. Na podporu svého tvrzení stěžovatelé v průběhu řízení o ústavní stížnosti předložili analýzu zprávy o daňové kontrole zpracovanou dne 27. 1. 2021 JUDr. Ing. Ondřejem Lichnovským.

6. Podle stěžovatelů byly věci, po nichž bylo pátráno, určeny v příkazu k domovní prohlídce naprosto nekonkrétně, což jim znemožňovalo jejich dobrovolné vydání za účelem vyhnutí se provedení domovní prohlídky. V této souvislosti se dovolávají závěru z nálezu ze dne 10. 1. 2012

sp. zn.

(N 4/64 SbNU 39) o tom, že z hlediska principu proporcionality je nutné považovat za nezbytné, aby v příkazu k domovní prohlídce bylo co možná nejpřesněji vymezeno to, po čem je pátráno.

7. Zvláštní důraz stěžovatelé kladou na odůvodnění svého tvrzení, že provedení domovní prohlídky nebylo tzv. neodkladným a neopakovatelným úkonem a informují, že vedení trestního řízení proti daňovému subjektu je veřejně známé již od jeho samotného počátku v srpnu 2020 (z tohoto hlediska považují argumentaci obavou z možného zametání stop po oznámení o vedení trestního řízení za naprosto nepřiléhavou).

8. V dalších částech ústavní stížnosti stěžovatelé konkretizují své námitky o možnosti nahradit domovní prohlídku jinými prostředky, poukazují na nerovnost před zákonem, protože nebyla nařízena domovní prohlídka u dalšího podezřelého a zaujímají stanovisko ke sporu o výklad daňových předpisů.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

9. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnými stěžovateli, kteří byli účastníky řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelé jsou právně zastoupeni v souladu s až 31 . Ústavní stížnost je v této části přípustná, neboť stěžovatelé před jejím podáním vyčerpali veškeré zákonné procesní prostředky ochrany svých práv ( téhož zákona a contrario).

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

10. Ústavní soud je podle y soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že na základě písm. d) y rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též ]. Ústavní soud není součástí soustavy soudů, nýbrž je soudním orgánem ochrany ústavnosti ( a y). Není povolán k instančnímu přezkumu rozhodnutí obecných soudů. Jeho pravomoc podle písm. d) y je založena výlučně k přezkumu, zda v řízení nebo rozhodnutím v něm vydaným nebyla dotčena ústavně chráněná práva nebo svobody.

11. Z vlastní rozhodovací činnosti Ústavní soud zjistil, že stěžovatelé podali ústavní stížnost obsahově i argumentačně shodnou s ústavní stížností obchodních společností Y, X, a Z, v nichž stěžovatelé a další podezřelí působili ve funkci statutárních orgánů, nebo byli členy jejich orgánů. Posléze uvedená ústavní stížnost byla usnesením Ústavního soudu ze dne 22. 2. 2021

sp. zn.

(pozn. všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz) odmítnuta jako zjevně neopodstatněná. Toto usnesení se vypořádalo s argumentací stěžovatelek shodnou s argumentací obsaženou v nyní posuzované stížnosti (bod 6. až 8.), tudíž Ústavní soud na něj odkazuje s tím, že není důvod odchýlit se od závěrů v něm uvedených (pozn. závěr o zjevné neopodstatněnosti ústavní stížnosti nevyvrací ani stěžovateli předložená analýza - bod 5. i. f., neboť jde o polemiku se závěry finančního orgánu o neuznaných nákladech). Tento postup je v souladu s judikatorní praxí Ústavního soudu (srov. usnesení ze dne 15. 5. 2012

sp. zn.

a ze dne 21. 7. 2015

sp. zn.

).

12. Z výše uvedených důvodů byla ústavní stížnost odmítnuta mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 23. března 2021

Pavel Šámal v. r.

předseda senátu