Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 679/21

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaj) a soudce Jaromíra Jirsy a Vladimíra Sládečka ve věci ústavní stížnosti Josefa Černohouze, zastoupený Mgr. Martinou Knickou, advokátkou se sídlem Tyršova 1434/4, Děčín, proti usnesení Okresního soudu v Děčíně č. j. -68 ze dne 14. 12. 2020 takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Ústavnímu soudu byl dne 15. 3. 2021 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedeného usnesení okresního soudu, a to pro jejich rozpor s , y ČR a , , , d.

Stěžovatel se v řízení před příslušným okresním soudem domáhal na vedlejším účastníkovi (město Varnsdorf) zaplacení bezdůvodného obohacení. K tomu mělo dojít tím, že stěžovatel opakovaně zaplatil úřadem vyměřenou částku za překročení povolené rychlosti (5 x 1000 Kč), která byla zjištěna automatizovaným zařízením ve smyslu Příslušná usnesení Rady města Varnsdorfu ze dne 14. 3. 2019, kterými bylo rozhodnuto o uzavření smlouvy o nájmu měřících zařízení, byla přitom rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 10. 7. 2020, sp. zn. , zrušena jako nezákonná. Z toho stěžovatel dovodil, že odpadla skutečnost, na jejímž základě byl příslušným úřadem vyzván k uhrazení shora uvedených částek.

Nalézací soud považoval stěžovatelem provedenou úhradu za jistý druh odklonu. O ten se přitom nemůže jednat, neboť nedošlo k naplnění zákonných podmínek daných ustanovením § 125f odst. 2 a § 125h odst. 1 písm. a) zákona. Vzhledem k tomu, že smlouva o nájmu měřících zařízení byla pozdějším rozhodnutím soudu označena za nezákonnou, je třeba na stěžovateli zaslané výzvy k zaplacení pokuty za překročení povolené rychlosti, nahlížet jako na nicotné jednání. Stěžovatelem zaplacená částka byla tak městským úřadem inkasována neoprávněně, neboť tento nepředpokládal, že by zaslaná výzva k placení mohla být nezákonná.

III.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Namítá-li stěžovatel porušení práva na spravedlivý proces, nelze přehlédnout, že toto právo není právem samoúčelným. Jeho uplatňování je vždy vázáno na základní právo hmotné (v daném případě právo majetkové), přičemž zásah do tohoto hmotného základního práva je intenzity tak nízké, že mu nelze poskytnout ústavněprávní ochranu. V případě těchto bagatelních částek je evidentní, že nad právem na přístup k soudu převažuje zájem na vytvoření systému, který soudům umožňuje efektivně a v přiměřené době poskytovat ochranu těm právům, jejichž porušení znamená i zásah do základních práv účastníka řízení a kde hrozí relativně větší újma na právech účastníků řízení, než je tomu v případě stěžovatele brojícího proti rozsudku vydanému v bagatelní věci. Jinak řečeno, řízení o ústavní stížnosti v případech, kde se jedná o bagatelní částky, by bezúčelně vytěžovalo kapacity Ústavního soudu na úkor řízení, v nichž skutečně hrozí zásadní porušení základních práv a svobod. Bagatelní částky totiž - často jen pro svou výši - nejsou schopny současně představovat porušení základních práv a svobod, přičemž částka 10 000 Kč není absolutní mezní hranicí pro posouzení oprávněnosti stěžovatele k podání ústavní stížnosti, tu je třeba vždy individuálně posuzovat v kontextu výše uvedené intenzity zásahu do základních práv stěžovatele.

Ústavní soud považuje v projednávaném případě za přiléhavý závěr okresního soudu, podle něhož se stěžovatel dobrovolným uhrazením určené částky vzdal možnosti zajištění dalších důkazních prostředků, nezbytných pro pozdější dokazování před správním orgánem a následným zjišťováním skutkového a právního stavu věci v běžném správním řízení. Stěžovatel akceptoval skutková zjištění a z nich vyplývající závěry o spáchaném přestupku a jeho právní kvalifikaci. Zaplacením určené částky stěžovatel převzal odpovědnost za skutečnost, že údaje uvedené ve výzvě souhlasí se zjištěným skutkovým stavem. Měl-li stěžovatel o zjištěném skutkovém stavu pochybnost, nic mu nebránilo v tom, aby se postupem práva domáhal zrušení rozhodnutí, jež by jinak bylo ve správním řízení vydáno. Stěžovatel neměl v době úhrady vyměřené částky subjektivní pochybnost o tom, že se vytýkaného jednání dopustil, toto akceptoval a stěží tak lze uvažovat o zásahu do jeho základních práv a svobod.

Z důvodů výše uvedených dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost stěžovatele postrádá ústavněprávní dimenzi, a proto ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 24. března 2021

Tomáš Lichovník v. r.

předseda senátu