Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 432/21

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Ludvíka Davida (soudce zpravodaj), soudkyně Kateřiny Šimáčkové a soudce Davida Uhlíře ve věci ústavní stížnosti stěžovatele P. J., zastoupeného JUDr. Tomášem Sokolem, advokátem se sídlem Sokolská 60, Praha 2, proti příkazu k domovní prohlídce vydanému Obvodním soudem pro Prahu 4 ze dne 7. 12. 2020 sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

vatel se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví označené rozhodnutí, neboť má za to, že jím bylo porušeno jeho právo na soudní ochranu zaručené d (dále jen " ") a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, právo na nedotknutelnost obydlí zaručené a 2 y, právo na ochranu majetku zaručené y a právo podnikat zaručené y. Stěžovatel dále namítá porušení y a y.

2. Jak vyplynulo z ústavní stížnosti a připojených rozhodnutí, na návrh státního zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 4 byl dne 7. 12. 2020 Obvodním soudem pro Prahu 4 vydán v záhlaví uvedený příkaz k domovní prohlídce, a to konkrétně bytu č. X1 v budově č. p. X2 na pozemku parc. č. X3, katastrální území Nusle, obec P., na adrese XX užívaných stěžovatelem k bydlení i pro účely podnikání. V době domovní prohlídky ve věci probíhalo prověřování podezření ze spáchání přečinu porušení práv k ochranné známce a jiným označením podle , , ve znění pozdějších předpisů. Důvodem nařízení domovní prohlídky bylo důvodné podezření, že se v předmětné nemovitosti nacházejí věci důležité pro trestní řízení, konkrétně zboží neoprávněně označené ochrannými známkami, účetnictví stěžovatele a společností X1 a X2, písemnosti v listinné nebo elektronické podobě týkající se objednávek a fakturace zboží, další komunikace týkající se nabídky a prodeje zboží a případně výnosy z trestné činnosti. Soud dále konstatoval, že domovní prohlídka má rovněž přispět k zdokumentování rozsahu páchání prověřované trestné činnosti a naplňuje znaky neodkladného úkonu podle § 160 odst. 4 věta první zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád).

3. V podané ústavní stížnosti stěžovatel předně upozorňuje, že nařízení domovní prohlídky zasahuje do jeho domovní svobody jakožto jedné ze základních svobod; průlom do této svobody je třeba chápat jako výjimku, která vyžaduje restriktivní interpretaci a musí být proporcionální a řádně odůvodněna. Stěžovatel namítá, že příkaz k domovní prohlídce nenaplňuje podmínky pro to, aby byla domovní prohlídka provedena jako neodkladný a neopakovatelný úkon, což zdůvodňuje tím, že trestní řízení bylo proti stěžovateli v době vydání příkazu k domovní prohlídce vedeno již půl roku, stěžovatel přitom nijak nemařil jeho průběh, orgány činné v trestním řízení si proto mohly potřebné důkazy opatřit bez využití domovní prohlídky, tedy prostředky méně zasahujícími do práv stěžovatele. Orgány činné v trestním řízení dle stěžovatele nedodržely zásadu zdrženlivosti. Obecný soud se otázkou, zda se jedná o úkon neodkladný či neopakovatelný, dostatečně nezabýval; příkaz k domovní prohlídce je v tomto směru nedostatečně odůvodněný. Zásadní vadu spatřuje stěžovatel v tom, že příkaz k domovní prohlídce zcela postrádá podklady pro tvrzení, že stěžovatel prověřovanou trestnou činnost spáchal. Stěžovatel brojí i proti protokolu o provedení domovní prohlídky, na kterém je nezúčastněná osoba identifikována pouze jménem a příjmením, což stěžovatel nepovažuje za dostatečné.

4. Ústavní soud nejprve posoudil splnění podmínek řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, ve kterém byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s požadavky , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), a ústavní stížnost je přípustná ( a contrario), neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva.

5. Ústavní soud dále posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že tato představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu . Uvedené ustanovení v zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem dává tomuto soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu ještě předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem, přičemž jde o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního a ve které může Ústavní soud rozhodnout jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti.

6. Podle y je Ústavní soud soudním orgánem ochrany ústavnosti. V řízení o ústavní stížnosti je tudíž jeho pravomoc založena výlučně k přezkumu rozhodnutí či namítaného zásahu z hlediska ústavnosti, tj. zda v řízení, respektive v rozhodnutí je završujícím, nebyly porušeny ústavními předpisy chráněná práva a svobody účastníka tohoto řízení, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy, zda postupem a rozhodováním obecných soudů či jiných orgánů veřejné moci nebylo zasaženo do ústavně zaručených práv stěžovatele a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé.

7. Otázkami domovních prohlídek se Ústavní soud zabýval již mnohokrát. Již v nálezu ze dne 22. 5. 1997

sp. zn.

(N 62/8 SbNU 119) a dále např. v nálezu ze dne 10. 10. 2001

sp. zn.

(N 147/24 SbNU 59) poukázal na charakter domovní svobody jako ústavně zaručeného práva plynoucího z y, jež významem spadá mezi základní lidská práva a svobody, neboť "spolu se svobodou osobní a dalšími ústavně zaručenými základními právy dotváří osobnostní sféru jedince, jeho individuální integritu, jako zcela nezbytnou podmínku důstojné existence jedince a rozvoje lidského života vůbec". Jestliže proto ústavní pořádek České republiky připouští průlom do ochrany tohoto práva, děje se tak toliko a výlučně v zájmu ochrany společnosti jako takové, případně v zájmu ústavně zaručených základních práv a svobod jiných; sem spadá především nezbytnost daná obecným zájmem na ochraně společnosti před trestnými činy a dále tím, aby takové činy byly zjištěny a potrestány. Přípustnost domovní prohlídky je "třeba chápat jako výjimku, která nadto vyžaduje restriktivní interpretaci zákonem stanovených podmínek její přípustnosti." V této souvislosti Ústavní soud vyzdvihuje, že rozhodující obecný soud musí před vydáním příslušného příkazu nejen bedlivě zkoumat, zda v té které věci jsou pro nařízení prohlídky splněny všechny zákonné podmínky, nýbrž musí také v odůvodnění příkazu dostatečně a zřetelně vyložit své rozhodovací důvody, a to poukazem na rozhodné konkrétní skutkové okolnosti [srv. nález Ústavního soudu ze dne 28. 4. 2009

sp. zn.

(N 100/53 SbNU 263)].

8. Současně však Ústavní soud ve své ustálené judikatuře zdůrazňuje, že možnost zásahu Ústavního soudu do neskončeného řízení v rámci trestního procesu nutno vykládat přísně restriktivním způsobem. Ústavní soud se takto cítí být povolán korigovat pouze největší excesy, jež jsou výrazem svévole orgánů činných v trestním řízení. Vyjádřeno jinými slovy, jeho kasační intervence do probíhajícího řízení (nikoli pravomocně ukončeného trestního stíhání) má své místo pouze v případech zjevného porušení kogentních ustanovení podústavního práva, kdy se postup orgánů činných v trestním řízení zcela vymyká ústavnímu, resp. zákonnému procesně právnímu rámci a jím založené vady, případně jejich důsledky, nelze v soustavě orgánů činných v trestním řízení, zejména obecných soudů, v následujících fázích trestního řízení již nikterak odstranit (srv. např. usnesení ze dne 28. 8. 2012

sp. zn.

).

9. Takové zásahy či pochybení orgánů činných v trestním řízení Ústavní soud v nyní projednávané věci neshledal. Napadený příkaz k domovní prohlídce byl vydány v souladu se zákonem a byl řádně odůvodněn. Z napadeného rozhodnutí je dostatečně patrné, jaká nemovitost má být prohlídce podrobena a za jakým účelem byla prohlídka nařízena, kdy se jako účel nařízení prohlídky uvádí zajištění věcí důležitých pro trestní řízení, a to zejména zboží neoprávněně označeného ochrannými známkami, účetnictví stěžovatele a společností X1 a X2, písemnosti v listinné nebo elektronické podobě týkající se objednávek a fakturace zboží, další komunikace týkající se nabídky a prodeje zboží a případně výnosy z trestné činnosti. Je přitom zřejmé, že v přípravné fázi trestního řízení nelze po orgánech činných v trestním řízení požadovat bližší specifikaci důkazů, které by mohly a měly být při nařízené domovní prohlídce zajištěny, neboť orgány činné v trestním řízení k danému časovému okamžiku ještě nemohou vědět, jaké dokumenty a věci se v objektech nacházejí a jaké se podaří zajistit - ostatně proto je domovní prohlídka také nařizována.

10. K námitce týkající se neodkladnosti předmětného úkonu Ústavní soud konstatuje, že obdobnými námitkami se již ve své rozhodovací činnosti opakovaně zabýval. V dotčených rozhodnutích přitom zdůraznil, že Ústavní soud, který otázku neodkladnosti či neopakovatelnosti vyšetřovacích úkonů posuzuje ex post, někdy dokonce i se značným časovým odstupem a zpravidla pouze ze spisového materiálu, by měl být ve své aktivitě ohledně přezkoumávání neodkladnosti vyšetřovacích úkonů maximálně zdrženlivý, nejde-li o extrémní případy zjevného zneužití tohoto institutu. Jestliže proto Ústavní soud již k takovému přezkumu přistoupí, měl by k intervenci do působení orgánů činných v trestním řízení přistupovat jen tehdy, nebyly-li pro provedení neodkladného či neopakovatelného úkonu dány ani žádné věcné důvody, a nikoliv pouze pro nedostatečné zdůvodnění neodkladnosti [za všechny příklady srov. např. nález ze dne 24. 7. 2013

sp. zn.

(N 131/70 SbNU 211)]. Byť nedostatečné zdůvodnění neodkladnosti úkonu je vadou řízení, nejde totiž o takovou vadu, která sama o sobě zpravidla dosahuje ústavněprávní roviny, a která by proto měla být důvodem pro rušení příslušných rozhodnutí jako protiústavních (viz např. usnesení ze dne 15. 3. 2006

sp. zn.

). Nadměrné formalizování počáteční etapy vyšetřování, v níž se k provádění neodkladných úkonů nejčastěji přikračuje, a požadavek detailní dokumentace a detailního formulování důvodů pro neodkladnost či neopakovatelnost postupu, by totiž neúměrně komplikovaly počáteční fázi vyšetřování a v řadě případů by znemožňovaly dosáhnout cíle trestního řízení [viz např. usnesení ze dne 26. 3. 2009

sp. zn.

(U 9/52 SbNU 821)]. V posuzované věci lze z odůvodnění napadeného rozhodnutí dovodit, z jakého důvodu považuje obvodní soud provedení domovní prohlídky za neodkladné, a to poukazem na důležitost důkazů a potřebu zjištění rozsahu prověřované trestné činnosti. Stejně tak je v napadených rozhodnutích popsána činnost, která je prověřována jako podezření z uvedeného trestného činu. Odůvodnění napadeného rozhodnutí tedy s ohledem na výše vyřčené obstojí i při přezkumu ústavnosti provedených zásahů.

11. K zásadě přiměřenosti podle § 2 odst. 4 trestního řádu, Ústavní soud vzhledem k všemu výše uvedenému pouze dodává, že není-li postup orgánů činných v trestním řízení zcela jednoznačně excesivní, není na Ústavním soudu, aby přiměřenost postupu orgánů činných v trestním řízení ex post a bez znalosti všech aspektů probíhajícího trestního řízení blíže přezkoumával.

12. Námitka týkající se protokolu o domovní prohlídce je rovněž zcela zjevně neodůvodněná. Předně jí stěžovatel brojí nikoli proti napadenému příkazu k domovní prohlídce, nýbrž proti způsobu realizace domovní prohlídky. Způsob provedení domovní prohlídky však sám o sobě nemůže mít vliv na to, zda samotný příkaz k jejímu provedení byl vydán v souladu se zákonem, resp. zda jeho samotným vydáním došlo k zásahu do ústavně zaručených práv a svobod stěžovatele, což by mohlo představovat důvod pro jeho zrušení Ústavním soudem. Za druhé, identifikované vady protokolu zjevně nedosahují ústavní roviny.

13. Ústavní soud s ohledem na výše uvedené uzavírá, že naříkaná základní práva stěžovatele dotčeným rozhodnutím porušena nebyla. Ústavní soud proto ústavní stížnost odmítl podle jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 26. března 2021

Ludvík David, v. r.

předseda senátu