Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 579/21

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Ludvíka Davida, soudkyně Kateřiny Šimáčkové a soudce zpravodaje Davida Uhlíře ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky MUDr. Alice Tomkové, zastoupené Mgr. Ondřejem Tejnorou, advokátem, se sídlem v Praze, Janáčkovo nábřeží 139/57, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. listopadu 2020 č. j. -111 a proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24. dubna 2018 č. j. -91, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavní stížností se stěžovatelka s odkazem na údajné porušení , , a d,, jakož i y domáhala zrušení shora uvedených usnesení obecných soudů. Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 4. 2018 č. j. -91 potvrdilo usnesení Městského soudu v Praze 15. 12. 2016 č. j. -66, kterým soud prvního stupně zamítl žalobu na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady vedlejšího účastníka řízení, Českého výboru pro UNICEF, ze dne 25. 3. 2015. Dovolání stěžovatelky bylo usnesením Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2020 č. j. -111 odmítnuto ze stejného důvodu, tedy nedostatku věcné legitimace k podání žaloby.

2. Stěžovatelka se soudními závěry nesouhlasí. V ústavní stížnosti zejména uvedla, že názor zastávaný soudy, totiž že přestala být v průběhu soudního sporu členem vedlejšího účastníka (v dané věci byla stěžovatelka, dlouhodobá členka orgánů vedlejšího účastníka, valnou hromadou vedlejšího účastníka konanou v roce 2015 zbavena členství "na zkoušku" a proto se následně navíc členství sama vzdala) a tedy ztratila aktivní legitimaci ve sporu, by znemožnil jakoukoliv žalobu člena spolku a učinil by ustanovení § 258 a násl. obč. zák. o žalobě člena spolku zcela nadbytečným institutem, závislým jen na vůli jedné strany sporu. Ohledně spolku není podle stěžovatelky možné vycházet z judikatury vztahující se ke ztrátě aktivní legitimace akcionáře v průběhu soudního sporu, neboť akcionář nemůže být z akciové společnosti proti svojí vůli vyloučen. Akciová společnost má jinou povahu než odborová organizace, spolek, politická strana či náboženská společnost. Cílem akciové společnosti je soustředění kapitálu, investování, podnikání a dosahování zisku. Postavení akcionářů proto nelze srovnávat s členskými právy v jiných typech sdružení a společností, když je dáno velikostí jejich investice a současně rizika, které z tohoto důvodu nesou. Práva akcionářů se proto liší, stejně jako jejich povinnosti.

3. Stěžovatelka dále polemizuje se závěry obecných soudů, že v dané věci je zřejmé, že tvrzený zájem navrhovatelky pramení zejména z její dlouhodobé nespokojenosti s vnitřním uspořádáním poměrů ve spolku, s jeho vedením a s manažerskými praktikami a z kritiky činnosti spolku. K tomu stěžovatelka zdůrazňuje, že bylo zasaženo do zájmu všech členů spolku, pokud bylo manipulováno s hlasováním při schvalování rozpočtu spolku na rok 2015 v rozsahu 60 000 000 Kč. Stěžovatelka se domnívá - na rozdíl od dovolacího soudu - že za zájem hodný právní ochrany lze bez dalšího považovat zájem na tom, aby rozhodnutí orgánu spolku bylo v souladu se zákonem a domnívá se, že je úkolem soudů bdít nad dodržováním zákonnosti a nad tím, aby zásadní rozhodnutí orgánu spolku bylo v souladu se zákonem.

4. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. V řízení o ústavních stížnostech [ písm. d)y (dále jen ""), a násl. ] se Ústavní soud jako soudní orgán ochrany ústavnosti (y) omezuje na posouzení, zda rozhodnutími orgánů veřejné moci nebo postupem předcházejícím jejich vydání nebyla porušena ústavně zaručená základní práva a svobody. To znamená, že jejich ochrana je jediným důvodem, který otevírá prostor pro zásah do rozhodovací činnosti těchto orgánů, což platí i pro případné přehodnocení jejich skutkových zjištění nebo právních závěrů. Tento závěr se přitom uplatní i ve vztahu k postupu a rozhodování obecných soudů. Ústavní soud totiž není v postavení jejich další instance, a tudíž jeho zásah nelze odůvodnit toliko tím, že se obecné soudy případně dopustily pochybení při aplikaci tzv. podústavního práva či jiné nesprávnosti.

5. Jak k podstatě zkoumané věci uvedl vrchní soud: Zaniklo-li stěžovatelce - člence spolku v průběhu daného řízení její členství ve spolku, pak ztrátou tohoto svého postavení ztratila i svoji aktivní legitimaci v probíhajícím řízení; a aby tomu tak nebylo, musela by jako navrhovatelka prokázat, že v době vydání rozhodnutí soudu trvá její právní zájem hodný právní ochrany na vydání požadovaného rozhodnutí o (ne)platnosit rozhodnutí orgánu spolku, neboť může mít dopad na její právní poměry založené jejím vztahem ke spolku. Odvolací soud předeslal, že vymezení toho, co je a není "zájmem hodným právní ochrany" záleží na rozhodnutí soudu v poměrech každé konkrétní věci; je tak třeba se vyvarovat paušalizujících závěrů. Dle soudu nová právní úprava navazuje na závěry patrné již z dřívější judikatury akcentující potřebu zdrženlivosti v oblasti přezkoumávání rozhodnutí spolků, neboť spolky nejsou "nucenými svazky"; sdružování do nich je založeno na principu dobrovolnosti a je žádoucí, aby podstatná část běžných "provozních" rozhodnutí, činěných spolkovými orgány při uskutečňování zásady smluvní autonomie členské základny, zůstala z důvodu právní jistoty uvnitř spolku zachována (s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu). V dané věci je podle soudů zřejmé, že tento tvrzený zájem navrhovatelky pramení zejména z její dlouhodobé nespokojenosti s vnitřním uspořádáním poměrů ve spolku, s jeho vedením a s manžerskými praktikami a z kritiky činnosti spolku. Tyto skutečnosti však samy o sobě nejsou pro závěr soudu o existenci zájmu hodného právní ochrany navrhovatelky na požadovaném vyslovení neplatnosti napadného usnesení valné hromady spolku a s tím související její aktivní legitimací, dostačující. Odvolací soud doplnil, že stěžovatelka směšuje dva zcela rozdílné pojmy - zájem hodný právní ochrany a veřejný zájem. Spolek je však soukromoprávní právnickou osobou, od státu oddělenou, a proto nelze na jeho samosprávu a činnost vztahovat hledisko veřejného zájmu, jak se stěžovatelka domnívá.

6. S těmito právními závěry, akcentujícími postavení spolků v rámci soukromého práva, je možno se ztotožnit i z hlediska práva ústavního. Nelze na nich shledat nic neústavního a hlubší ingerence do zkoumaného případu tak Ústavnímu soudu za této situace nepřísluší.

7. Ústavní stížnost tedy byla odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 29. března 2021

Ludvík David v. r.

předseda senátu