Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 590/21

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ludvíka Davida, soudkyně zpravodajky Kateřiny Šimáčkové a soudce Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatele M. H., zastoupeného Mgr. Liborem Čechem, advokátem se sídlem Masarykovo náměstí 508, Nový Bydžov, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 9. 2020 sp. zn. 1 Ntd 3/2020, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

1. Stěžovatel se v ústavní stížnosti domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí pro tvrzený zásah do svého základního práva na zákonného soudce zaručeného d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

2. Ústavní soud z podané ústavní stížnosti a napadeného rozhodnutí zjistil, že napadeným usnesením Vrchní soud v Praze rozhodl, že se Krajskému soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci trestní věc vedená pod sp. zn. neodnímá. Námitky stěžovatele směřující k nutnosti odnětí případu příslušnému krajskému soudu, jimiž se napadené usnesení zabývalo, se týkaly skutečnosti, že jednomu z obviněných X. V. L. nebyl doručen rozsudek a nebyl předvolán k veřejnému zasedání, že dozorující státní zástupce Mgr. Milan Dostál je osobou vyloučenou podle § 30 trestního řádu a dále že došlo k nerespektování rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. ze dne 10. 8. 2010 krajským soudem. Stěžovatel dále namítal, že spolu s obžalobou byla předložena nekompletní vyšetřovací spisová dokumentace (což dovozuje z toho, že došlo k ručnímu přečíslování listů). Vrchní soud v napadeném usnesení uvedl, že zjistil, že opětovný návrh na postup podle § 25 trestního řádu v dané trestní věci, tentokrát podaný stěžovatelem, je odůvodněn zcela stejnými důvody, resp. skutečnostmi, kterými byl odůvodněn návrh předchozí, podaný Z. H., a z obsahu spisu nevyplývá, že by se od předchozího rozhodnutí vrchního soudu o neodnětí věci změnily okolnosti významné pro posouzení důvodnosti takového návrhu. Vrchní soud vyšel z toho, že podle § 25 trestního řádu je možno věc příslušnému soudu odejmout a přikázat ji jinému soudu téhož druhu a stupně z důležitých důvodů. Pojem "důležité důvody" je respektovanou judikaturou vykládán jako "okolnosti mající zásadní význam pro řádné objasnění věci, její včasné projednání a nestranné posouzení". Přitom je ovšem třeba mít na zřeteli, že jde o postup mimořádný, neboť je odklonem od obecných ustanovení upravujících příslušnost soudů. Důvodem k odnětí věci příslušnému soudu a k jejímu přikázání jinému soudu téhož druhu a stupně může být i vyloučení všech soudců příslušného soudu z rozhodování. Základním kritériem k posouzení existence důležitých důvodů pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu je zejména fakt, zda u příslušného soudu lze zajistit dodržení základních zásad trestního řízení a vyloučit jakékoliv pochybnosti o nestrannosti soudu. Důvodem ke změně příslušnosti soudu nemůže být, jako je tomu v daném případě, pouhá subjektivní nedůvěra obžalovaného či jiné oprávněné osoby zúčastněné na trestním řízení v nestranné rozhodování soudce. Věc stěžovatele do současné doby nebyla projednána vzhledem k tomu, že ani jedno z veřejných zasedání o odvolání dosud nařízených za účelem projednání věci nemohlo být provedeno. Podle vrchního soudu stěžovatelem tvrzené další skutečnosti, které mají svědčit o záměrném nesprávném postupu krajského soudu, jsou buď nepodložené a v rozporu se skutečnostmi vyplývajícími z obsahu spisu, nebo jde o nesprávný výklad zákona. Argument o záměrném nařizování veřejného zasedání o odvolání ze strany krajského soudu, přestože obžalovanému X. V. L. nebyl doručen rozsudek soudu prvního stupně, a záměrném nepředvolávání tohoto obžalovaného k veřejnému zasedání, neodpovídá obsahu spisu. Z něho, a to konkrétně dodejky zásilky s rozsudkem soudu prvního stupně (č.l. 2662) a přípisu obhájce tohoto obžalovaného (č.l. 2761) totiž vyplývá, že rozsudek obžalovanému X. V. L. byl doručen dne 15. 9. 2019, což stvrdil obžalovaný svým podpisem. Z písemného vyjádření obhájce obžalovaného vyplývá, že jeho klient se ve věci odvolávat nebude. Ohledně tohoto obžalovaného tedy rozsudek soudu prvního stupně již nabyl právní moci a odvolací řízení konané u krajského soudu se ho netýká. Ani tvrzení, že krajský soud (a před ním i soud prvního stupně) zcela vědomě ignoruje vyloučení dozorujícího státního zástupce v dané věci, v důsledku čehož obžaloba nebyla podána oprávněnou osobou, neobstojí a je vyvráceno obsahem spisu. Z něho totiž nevyplývá, že by bylo rozhodnuto podle § 31 odst. 1 trestního řádu o vyloučení příslušného dozorovaného státního zástupce z provádění úkonů v dané trestní věci z některého z důvodů uvedených v § 30 trestního řádu.

3. Stěžovatel ve své ústavní stížnosti obdobně jako v podání v řízení před vrchním soudem namítá, že jednomu ze spoluobviněných nebyl řádně doručen rozsudek, neboť způsob doručení byl v rozporu s trestním řádem a mezinárodní smlouvou. Dále stěžovatel poukazuje na to, že senát 55 To opakovaně rozhodoval o vazbě, a proto je vyloučen z rozhodování, stejně jako je vyloučen i příslušný státní zástupce. Dále stěžovatel poukazuje na to, že jeho vazba již trvá 31 měsíců, a tím došlo k porušení jeho základních práv zaručenýchu.

II.

4. Ústavní soud na základě ústavní stížnosti a napadeného rozhodnutí dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

5. Podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "") senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. Podle musí být usnesení o odmítnutí návrhu písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.

6. Ústavní soud je dle článku 83y soudním orgánem ochrany ústavnosti. Není součástí soustavy obecných soudů a nepřísluší mu právo zasahovat do jejich rozhodovací činnosti, nejde-li o otázky ústavněprávního významu. Pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení a rozhodnutím v něm vydaným nebyla dotčena předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé (viz např. usnesení

sp. zn.

ze dne 26. 1. 2016; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz). Ústavní soud zruší napadené rozhodnutí také, jedná-li se o projev libovůle, svévole nebo jsou-li právní závěry v extrémním rozporu se skutkovými zjištěními [srov. např. nález

sp. zn.

ze dne 9. 2. 2016 (N 28/80 SbNU 375), nález

sp. zn.

ze dne 11. 6. 2009 (N 143/53 SbNU 759) či usnesení

sp. zn.

ze dne 11. 2. 2016].

7. K námitce stěžovatele ohledně toho, že nedošlo k řádnému doručení rozsudku jednomu ze spoluobviněných stěžovatele, Ústavní soud poukazuje na to, že se touto otázkou náležitě zabýval vrchní soud v napadeném rozhodnutí a vysvětlil, proč ji nepovažuje za relevantní. Toto vysvětlení je konkrétní a logicky zdůvodněné - stěžovatel pak ve své ústavní stížnosti na argumenty vrchního soudu nijak nereaguje a jen opakuje obecnou výhradu, jíž uplatnil v řízení před vrchním soudem. Ústavní soud tudíž neshledává důvod, proč by měl s těmito důvody uvedenými vrchním soudem polemizovat, a to tím spíše, že tato stěžovatelova námitka se nikterak nedotýká ochrany jeho vlastních základních práv.

8. Rovněž námitku tvrzeného vyloučení příslušného státního zástupce vrchní soud v napadeném rozhodnutí zodpověděl a Ústavní soud v jeho závěrech neshledává zásah do ústavně zaručených práv stěžovatele.

9. Námitka směřující k nepřiměřeně dlouhé vazbě není v aktuálním řízení před Ústavním soudem nikterak relevantní, neboť stěžovatel namítl v tomto řízení protiústavnosti usnesení, jímž Vrchní soud v Praze rozhodl o tom, že neodnímá věc Krajskému soudu v Ústí nad Labem - pobočce v Liberci. Navíc argument nepřiměřeně dlouhé vazby ani nevznesl při řízení před vrchním soudem, a proto Ústavnímu soudu nepřísluší se jím zabývat.

10. Ústavní soud tedy neshledal, že by stěžovatelovy argumenty měly ústavní rozměr, a proto ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné..

V Brně dne 15. března 2021

Ludvík David, v. r.

předseda senátu