Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 343/21

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Lichovníka (zpravodaj) a soudců Jaromíra Jirsy a Vladimíra Sládečka ve věci ústavní stížnosti B. H., zastoupeného Mgr. Zuzanou Kožnárkovou, advokátkou se sídlem Komenského 1586/23, Prostějov, směřující proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 18. 11. 2020, č. j. -275, za účasti Krajského soudu v Praze jako účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí. Má za to, že obecný soud svým postupem porušil jeho právo na péči o dítě a jeho výchovu zaručené v d ve spojení s a . Úmluvy o právech dítěte.

2. Jak vyplývá z obsahu ústavní stížnosti a z připojených soudních rozhodnutí, stěžovatel je otcem dítěte narozeného v roce 2018. Vzájemný vztah s matkou skončil ještě před narozením dcery, rodiče poté uzavřeli dohodu (schválenou soudem) o výživném a svěření dcery do péče matky. Ohledně rozsahu styku však mezi nimi panovaly zjevně neshody a několikrát byl nucen zasáhnout Okresní soud v Mladé Boleslavi, který prostřednictvím předběžných opatření styk otce rozšiřoval. Vše bylo také ztíženo tím, že matka s dcerou žijí 250 kilometrů od bydliště otce, předávání dcery probíhalo vždy v bydlišti matky. O styku otce s dcerou bylo v konečné podobě (tj. ve věci samé) rozhodnuto napadeným rozsudkem, kterým odvolací soud schválil dohodu rodičů týkající se nejenom rozsahu styku, ale rovněž určení místa předávání dítěte - tím zůstalo bydliště matky.

3. Stěžovatel s rozhodnutím odvolacího soudu nesouhlasí. Nespokojen je především s tím, jak se odvolací soud postavil k povinnostem spojeným s předáváním dcery. Namítá, že jednostranné předávání dcery v bydlišti matky jej jednostranně a nespravedlivě zatěžuje, musí čtyřikrát během styku dojíždět mnoho hodin, to s sebou nese náklady časové i finanční (palivo atd.). Matce přitom nic nebrání, aby se na převážení dcery podílela, má čas (je na mateřské), disponuje řidičským oprávněním a vlastní vozidlo. Stěžovatel cituje judikaturu Ústavního soudu, která formuluje zásadu přiměřeného podílu obou rodičů na realizaci styku. V neposlední řadě stěžovatel dodává, že sice uzavřel s matkou před soudem dohodu, k jejímu obsahu ohledně místa předávání byl však donucen předtím vyjádřeným právním názorem odvolacího soudu.

4. Pro vypořádání ústavní stížnosti není podrobnější rekapitulace průběhu řízení a napadených rozhodnutí účelná, samotným účastníkům jsou všechny skutečnosti známy.

5. Ústavní stížnost byla podána ve lhůtě osobou oprávněnou a řádně zastoupenou, k jejímu projednání je Ústavní soud příslušný a návrh je přípustný.

6. Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že tato představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "). Uvedené ustanovení v zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem dává tomuto soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu ještě předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. Jde o specifickou a relativně samostatnou část řízení, ve kterém Ústavní soud může rozhodnout jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti.

7. Dále je třeba zdůraznit, že pravomoc Ústavního soudu je v řízení o ústavní stížnosti založena výlučně k přezkumu rozhodnutí či namítaného zásahu z hlediska ústavnosti, tj. zda v řízení, respektive v rozhodnutí je završujícím, nebyly porušeny ústavními předpisy chráněná práva a svobody účastníků tohoto řízení, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy, zda postupem a rozhodováním obecných soudů nebylo zasaženo do ústavně zaručených práv stěžovatelky a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé. Po důkladném seznámení se s obsahem ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí se Ústavní soud domnívá, že v projednávaném případě takový zásah shledán nebyl.

8. Stěžovateli lze přisvědčit, že nálezy Ústavního soudu, které rozebírá v ústavní stížnosti, skutečně dovozují zásadu co největší rovnocennosti podílu obou rodičů na zajištění předávání dětí, zvláště pak v situaci takto extrémní vzdálenosti mezi bydlišti rodičů. V tomto případu však stěžovatel podal ústavní stížnost proti rozsudku, který schválil dohodu rodičů v souladu s . Podstatou každé dohody je dobrovolný souhlas obou stran s jejím obsahem. Neobstojí tvrzení stěžovatele, že byl do dohody soudem "natlačen". Stěžovatel, který byl u jednání odvolacího soudu zastoupen svou advokátkou, měl svobodnou vůli dohodu neuzavřít a ponechat rozhodnutí na soudu. Jestliže si stěžovatel po vydání rozsudku souhlas se schválenou dohodou rozmyslel, není ústavní stížnost vhodným nástrojem ke zvrácení výsledku z důvodů, které již byly poukázány výše.

9. Nad rámec uvedeného Ústavní soud dodává, že závěr z předešlého odstavce samozřejmě neznamená, že dohodu a rozsudek jí potvrzující se nemůže stěžovatel pokusit změnit novým návrhem před obecnými soudy, avšak podmínkou je změna poměrů ( ). Možnost budoucího posunu v tomto směru nakonec výslovně předpokládá též odvolací soud (srov. protokol o jednání před odvolacím soudem).

10. S ohledem na výše uvedené Ústavní soud uzavírá, že v projednávané věci nemá proti závěrům odvolacího soudu ústavněprávních výhrad. Ústavní stížnost proto odmítl podle jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 17. března 2021

Tomáš Lichovník v. r.

předseda senátu