Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 517/21

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaj) a soudců Jaromíra Jirsy a Vladimíra Sládečka ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Marty Lepičové, zastoupené Mgr., Ing. Robertem Bochníčkem, advokátem se sídlem Americká 33, Plzeň, proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 24. 11. 2020, sp. zn. , a rozsudku Okresního soudu Plzeň- sever ze dne 21. 5. 2020, sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Ústavnímu soudu byl dne 24. 2. 2021 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), prostřednictvím něhož se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví uvedených rozsudků obecných soudů.

Předtím, než se Ústavní soud začal věcí zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví .

II.

Stěžovatelka se v řízení před obecnými soudy domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 32 500 Kč s příslušenstvím. Svoji žalobu odůvodnila tím, že účastníci jsou spoluvlastníky v rozhodnutí blíže popsané bytové jednotky. Účastníci jsou bývalí manželé. Žalovaný užívá bytovou jednotku nepřetržitě asi po dobu 20 let, a to i poté, co v roce 2017 byla bytová jednotka převedena do spoluvlastnictví účastníků. Stěžovatelka v roce 2019 vyzvala žalovaného k úhradě nájemného z jejího spoluvlastnického podílu, a to za období od června 2017 do konce roku 2017. Nalézací soud rozhodl o podané žalobě tak, že ji zamítl. Ke stěžovatelkou podanému odvolání rozhodl krajský soud tak, že rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a změnil rozhodnutí o nákladech řízení.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá, že jí je ze strany vedlejšího účastníka řadu let znemožněno užívání bytu, za což se v řízení před obecnými soudy domáhala vzniklého bezdůvodného obohacení. Nesouhlasí přitom s tím, že by se užívání bytu na žalovaném v minulosti nedomáhala. Odkázala se na judikaturu týkající se vztahů mezi spoluvlastníky, přičemž za situace, kdy detentor odmítne vydat klíče k přístupu do nemovitosti, fakticky vylučuje spoluvlastníka z užívání nemovitosti. Napadená rozhodnutí obecných soudů jsou podle stěžovatelky v rozporu s a d.

III.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud předesílá, že není součástí soustavy soudů [y (dále jen "")] a nepřísluší mu oprávnění vykonávat dozor nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti soudů je Ústavní soud v řízení o ústavní stížnosti podle písm. d)y oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatele. Takové zjištění však v projednávané věci neučinil.

Předně je třeba uvést, že projednávaný spor postrádá ústavněprávní rovinu a je pouhým odrazem neshod mezi spoluvlastníky, kteří nejsou schopni v rámci podústavního práva dosáhnout dohody v užívání předmětu spoluvlastnictví. Podle náhledu Ústavního soudu jim právní řád přitom dává dostatečné nástroje k tomu, aby si své spoluvlastnické vztahy upravili - byť za pomocí soudu. Spoluvlastníkovi nic nebrání domáhat se bezdůvodného obohacení, ale v projednávané věci obecné soudy řádně odůvodnily závěr, podle něhož stěžovatelka neprokázala, že jí bylo v rozhodném období v užívání bytu bráněno. Jinými slovy řečeno, není zřejmé, že by se stěžovatelka v rozhodném období svých spoluvlastnických práv aktivně domáhala. Obecné soudy ve své argumentaci přiléhavě poukázaly též na skutečnost, že stěžovatelka měla v bytě své věci, což vylučuje, že by předmět spoluvlastnictví neužívala. V situaci, kdy stěžovatelka ve svém návrhu nepřihlédla k nákladům spojeným s užíváním bytu, nelze obecným soudům vytknout, že bezdůvodné obohacení na straně žalovaného nedohledaly.

Ze všech uvedených příčin nemá Ústavní soud důvod zpochybňovat závěry napadených rozhodnutí, v nichž porušení základních práv stěžovatelky neshledal. Obecné soudy se danou věcí podrobně zabývaly a v odůvodnění svých rozhodnutí srozumitelně uvedly, na základě jakých úvah k jednotlivým závěrům dospěly. Rozhodnutí nevybočují zu stanoveného rámce, jejich odůvodnění je ústavně souladné a není důvod je zpochybňovat.

Ze všech shora vyložených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost odmítl podle ustanovení jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 9. března 2021

Tomáš Lichovník v. r.

předseda senátu