Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 504/21

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Lichovníka, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti stěžovatelky: Agentura TRDLA s. r. o., se sídlem v Českých Budějovicích, Pražská tř. 1499/15, zastoupené Mgr. et Mgr. Jánem Procházkou, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, U Černé věže 304/9, proti rozsudkům Městského soudu v Praze č. j. -96 ze dne 10. 12. 2020 a Obvodního soudu pro Prahu 7 č. j. -66 ze dne 4. 6. 2020, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 7, jako účastníků řízení, a Emanuela Andreje, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Obvodní soud pro Prahu 7 (dále jen "nalézací soud") zamítl napadeným rozsudkem žalobu stěžovatelky o zaplacení 36 300 Kč s příslušenstvím a uložil jí povinnost nahradit vedlejšímu účastníkovi náklady řízení ve výši 17 424 Kč. Nalézací soud dospěl k závěru, že stěžovatelka uzavřela s vedlejším účastníkem smlouvu o dílo (na ušití obleku), podle které bylo důvodně plněno, a neprokázala, že později uzavřela dohodu o ukončení práv a povinností z této smlouvy a nemá právo na vrácení zaplacené ceny.

2. Městský soud v Praze (dále jen "odvolací soud") sice konstatoval, že odůvodnění napadeného rozsudku nalézacího soudu není zcela souladné s požadavky na ně kladenými ustanovením , ale lze z něj seznat, jaká úvaha vedla nalézací soud k zamítnutí žaloby. Odvolací soud uzavřel, že stěžovatelka neprokázala sjednání dohody o ukončení vzájemných práv a povinností ze smlouvy o dílo a že neexistuje právní důvod k vrácení zaplacené smluvní ceny.

3. Včasnou a přípustnou ústavní stížností se stěžovatelka jako osoba oprávněná a řádně zastoupená advokátem [k podmínkám řízení viz , a , o Ústavním soudu (dále jen "")], domáhá zrušení napadených rozhodnutí; zejména uvádí, že jsou nedostatečně a nesrozumitelně odůvodněna, a tudíž bylo porušeno její ústavně zaručené právo podle

d (dále jen ""), ve spojení s Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a s y. Závěry obecných soudů jsou podle stěžovatelky excesivní a vykazují znaky libovůle.

4. Ústavní soud není primárně povolán k výkladu podústavních právních předpisů, nýbrž ex constitutione k ochraně práv a svobod zaručených ústavním pořádkem (viz y). Pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyla dotčena předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé (bod 19 nálezu

sp. zn.

ze dne 16. 12. 2020).

5. Přestože lze ve shodě s odvolacím soudem konstatovat, že rozsudek nalézacího soudu není přesvědčivě odůvodněn, Ústavní soud po seznámení s oběma napadenými rozsudky chápe důvody rozhodnutí obecných soudů, jejichž závěrům nemá (v jejich souvislostech a kontextu) co vytknout. Výsledek řízení není podle Ústavního soudu libovolný, jak tvrdí stěžovatelka, která ve své stížnosti v důsledku jen vyjadřuje nesouhlas s výsledkem řízení a žádá od Ústavního soudu, aby jako další přezkumná instance v rámci obecné justice přehodnotil závěry obecných soudů. To je však role, která Ústavnímu soudu jako strážci ústavnosti nepřísluší.

6. Jedná-li navíc Ústavní soud o částce bagatelní (jako v tomto případě), předpokládá se, že ani případná nezákonnost rozhodnutí nebude mít za následek porušení základního práva nebo svobody, ledaže by byly účastníku řízení odepřeny samotný přístup k soudu či možnost v řízení jednat [viz např. nález

sp. zn.

ze dne 21. 1. 2013 (N 16/68 SbNU 223)], nebo by rozhodnutí vydané v tomto řízení bylo nepřezkoumatelné [viz např. usnesení

sp. zn.

ze dne 25. 8. 2004 (U 43/34 SbNU 421)]. Samotné, obecným soudem provedené meritorní posouzení tzv. bagatelní věci, pak Ústavní soud přehodnocuje zpravidla jen v případech, kdy je stěžovatelem tvrzené nesprávné posouzení sporné otázky výsledkem ustálené rozhodovací praxe či naopak nejednotné praxe, která brání tomu, aby bylo podústavní právo vyloženo a aplikováno ústavně konformním způsobem bez zásahu Ústavního soudu [např. nález

sp. zn.

ze dne 19. 3. 2018 (N 53/88 SbNU 699)]. Žádný takový důvod k přehodnocení Ústavní soud v projednávané věci neshledal.

7. Na základě výše uvedených důvodů proto Ústavní soud odmítl stížnost podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 9. března 2021

Tomáš Lichovník v. r.

předseda senátu