Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 3163/20

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) a soudců Vojtěcha Šimíčka a Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti Mgr. Radka Libry, zastoupeného Mgr. Ing. Janem Šelderem, advokátem, sídlem Thámova 402/4, Praha 8, proti usnesením Nejvyššího soudu ze dne 25. srpna 2020 č. j. -156, Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 3. září 2019 č. j. -110 a Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 9. dubna 2019 č. j. -90, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Hradci Králové a Okresního soudu v Havlíčkově Brodě, jako účastníků řízení, a obchodní společnosti UNIDEBT Czech, SE, sídlem Dělnická 213/12, Praha 7, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Obsah napadených rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle písm. d) y (dále jen " ") se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, a to pro tvrzené porušení , a d.

2. Okresní soud v Havlíčkově Brodě (dále jen "okresní soud") v záhlaví uvedeným usnesením nařídil k uspokojení pohledávky vedlejší účastnice, jako zástavního věřitele, prodej zástavy - nemovitostí stěžovatele, jako zástavního dlužníka, specifikovaných ve výroku I. tohoto usnesení. Podle okresního soudu vedlejší účastnice osvědčila nezbytné skutečnosti předloženými listinami, zejména smlouvou o úvěru, zástavní smlouvou, výpisem z katastru nemovitostí a výpisy z bankovních účtů. Dále okresní soud uvedl, že nemohl přihlédnout k námitkám stěžovatele o neplatnosti úvěrové smlouvy pro rozpor s dobrými mravy. Podle okresního soudu spočívá soudní prodej zástavy ve dvou fázích: první je řízení o nařízení soudního prodeje zástavy zahájené k návrhu zástavního věřitele; je-li návrhu vyhověno a podá-li zástavní věřitel návrh na nařízení výkonu rozhodnutí nebo exekuci prodejem zástavy, pak nastává druhá - vykonávací fáze, jejímž účelem je vlastní zpeněžení zástavy. S poukazem na konstantní praxi Nejvyššího soudu okresní soud dodal, že v první fázi se zkoumá pouze to, zda zástavní věřitel osvědčil (nikoliv prokázal, protože v této fázi se neprovádí dokazování) zajištěnou pohledávku, zástavní právo k věci, jejíž prodej navrhuje, a osobu zástavního dlužníka. Námitky stěžovatele tak mohou být posuzovány až ve druhé fázi.

3. K odvolání stěžovatele Krajský soud v Hradci Králové (dále jen "krajský soud") potvrdil v záhlaví uvedeným usnesením usnesení okresního soudu, neboť se zcela ztotožnil s jeho posouzením věci, včetně nerozhodnosti námitek stěžovatele. Podle krajského soudu nevyšel z předložených listin, ani jinak za řízení, najevo žádný evidentní důvod vzbuzující pochybnosti o naplnění zákonných podmínek pro rozhodnutí o prodeji zástavy.

4. Dovolání stěžovatele Nejvyšší soud v záhlaví uvedeným usnesením jako nepřípustné odmítl. Nejvyšší soud s poukazem na řadu svých rozhodnutí dospěl k závěru, že krajský soud se od ustálené praxe dovolacího soud neodchýlil.

II.

Argumentace stěžovatele

5. Stěžovatel zejména namítá, že soudy nesprávně posoudily skutkový stav, který je údajně takový, že úvěrová smlouva je v rozporu s dobrými mravy, pročež měly ověřit platnost smlouvy z úřední činnosti. Kdyby okresní soud neopomněl prohlásit smlouvu za absolutně neplatnou, nebyly by podle stěžovatele opravné prostředky "odmítány" z důvodu, že stěžovatel namítal relativní neplatnost smlouvy ve "špatné" fázi řízení. Dále stěžovatel vyložil jednotlivá ustanovení úvěrové smlouvy s odůvodněním tvrzeného rozporu s dobrými mravy. Okresní soud podle stěžovatele nařídil prodej nemovitostí, jejichž hodnota značně převyšuje dlužnou částku, a nařízením prodeje zástavy zasáhl do nedotknutelnosti stěžovatelova obydlí.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas, oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v nichž byla vydána napadená rozhodnutí, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je zastoupen v souladu s až 31 , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), a ústavní stížnost je přípustná ( téhož zákona a contrario), neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva.

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

7. Ústavní soud není součástí soustavy soudů ( y); je soudním orgánem ochrany ústavnosti ( y), pročež jej nelze, vykonává-li svou pravomoc tak, že podle písm. d) y rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další, "superrevizní" instanci v systému obecné justice, oprávněnou nahrazovat rozhodování obecných soudů. Jeho úkolem je přezkoumat ústavnost soudních rozhodnutí, jakož i řízení, která jejich vydání předcházela. Ústavní soud se tudíž musí vystříhat svévole a pečlivě dbát mezí pravomocí svěřených mu u.

8. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Ustanovení dává v zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem tomuto soudu pravomoc posoudit opodstatněnost návrhu předtím, než dospěje k závěru, že o něm rozhodne věcně nálezem. Ústavní soud považuje ústavní stížnost zpravidla za zjevně neopodstatněnou, není-li napadené rozhodnutí vzhledem ke své povaze, vadám svým nebo vadám řízení, která jeho vydání předcházela, způsobilé porušit základní práva nebo svobody stěžovatele, a postrádá tak ústavněprávní rozměr. Zjevná neopodstatněnost ústavní stížnosti, přes její ústavněprávní význam, může plynout i z předchozích rozhodnutí Ústavního soudu řešících shodnou nebo obdobnou problematiku.

9. V předchozím bodu uvedenému postulátu se posuzovaná věc nijak nevymyká. Obecné soudy v napadených rozhodnutích jednoznačně a srozumitelně odůvodnily, že průběh řízení o prodeji zástavy umožňuje zabývat se stěžovatelovými námitkami až v samotném řízení o soudním výkonu rozhodnutí nebo exekuci prodejem zástavy. Napadená rozhodnutí proto neznamenají, že by se stěžovatel nemohl domáhat tvrzené neplatnosti smlouvy.

10. K ostatním námitkám lze dodat, že v předchozích řízeních nebyla rozhodná otázka absolutní nebo relativní neplatnosti smlouvy o úvěru, neboť právě ta (včetně přihlédnutí k důvodům absolutní neplatnosti z úřední povinnosti) může být posuzována v navazující vykonávací fázi řízení. Zjevně neopodstatněná je též argumentace stěžovatele hodnotou zástavy a tvrzeným porušením nedotknutelnosti obydlí. Námitka hodnotou zástavy není přiléhavá k podstatě zástavního práva ke konkrétně určeným věcem, z jejichž prodeje se zástavní věřitel uspokojí; existence zástavního práva byla v řízení před okresním soudem osvědčena a stěžovatel ji nerozporoval. V napadených rozhodnutích též nebyl posuzován ani namítán zásah do nedotknutelnosti obydlí, jenž nemá souvislost s předmětem řízení, z nichž vzešla napadená rozhodnutí. Nejvyšší soud pak stvrdil rozhodnutí krajského soudy poukazem na mnoho svých rozhodnutí, jež podrobně dokládají smysl a průběh řízení o prodeji zástavy. Ve zbytku Ústavní soud odkazuje na ústavně souladná odůvodnění napadených rozhodnutí.

11. Ústavní soud neshledal, že by napadenými rozhodnutími byla porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatele, a proto jeho ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 9. března 2021

Radovan Suchánek, v.r.

předseda senátu