Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 300/21

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Lichovníka, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti stěžovatele Bedřicha Beneše, zastoupeného Mgr. Vadimem Rybářem, advokátem se sídlem v Ostravě, Tyršova 1714/27, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. -169 ze dne 23. 11. 2020 a rozsudkům Krajského soudu v Praze č. j. -147 ze dne 6. 5. 2020 a Okresního soudu v Nymburce č. j. -66 ze dne 22. 8. 2019, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Praze a Okresního soudu v Nymburce, jako účastníků řízení, a Kamily Senohrábkové, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Stěžovatel se v řízení před obecnými soudy žalobou na ochranu osobnosti proti vedlejší účastnici neúspěšně domáhal, aby se vedlejší účastnice zdržela šíření nepravdivé a difamační informace o stěžovateli (jeho úmyslu utratit nemocné štěně) a omluvila se mu za zveřejnění příspěvku na facebookovém profilu skupiny "Bišonek Frisé CZ/SK" formou doporučeného dopisu a zveřejnění příspěvku na příslušném facebookovém profilu.

2. Včasnou a přípustnou ústavní stížností se stěžovatel jako osoba oprávněná a řádně zastoupená advokátem [k podmínkám řízení viz , a , o Ústavním soudu (dále jen " ")], domáhá zrušení napadených rozhodnutí pro porušení práva na ochranu důstojnosti, osobní cti a dobré pověsti ve smyslu d (dále jen " ").

3. Stěžovatel sám na několika místech ústavní stížnosti uvádí, že nesouhlasí se závěry obecných soudů; kromě svého subjektivního vnímání v řízení zjištěných skutečností však Ústavnímu soudu nepředkládá žádnou argumentaci pro podporu svého tvrzení, že napadený výrok vedlejší účastnice (zveřejněný příspěvek) byl objektivně způsobilý zasáhnout do jeho osobnostních práv. Odkazy stěžovatele na judikaturu Ústavního soudu [nález

sp. zn.

ze dne 8. 2. 2000 (N 19/17 SbNU 133)], nebo i Nejvyššího soudu (usnesení sp. zn. ze dne 30. 4. 2007, sp. zn. ze dne 28. 6. 2007, či sp. zn. ze dne 26. 6. 2014) v tomto směru nepostačují.

4. Přestože stěžovatel, ač zastoupen advokátem, Ústavnímu soudu nepředkládá žádnou relevantní argumentaci, seznámil se Ústavní soud s obsahem napadených rozhodnutí a dospěl k závěru, že z nich neplyne žádný exces v podobě nesrozumitelného, nepřezkoumatelného či jinak nedostatečného odůvodnění, příp. v podobě extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními a na ně aplikovaným právním posouzením věci. Jedině takové zjištění by mohlo Ústavní soud jako orgán ochrany ústavnosti vést k zásahu do nezávislé rozhodovací činnosti obecných soudů.

5. Napadená rozhodnutí obecných soudů vyhovují ústavněprávním požadavkům kladeným na soudní rozhodování ve všech aspektech. Všechny tři soudy se žalobou stěžovatele zabývaly zevrubně, "provinily" se z pohledu stěžovatele snad jedině tím, že nepřisvědčily tvrzením o existenci zásahu do jeho osobnostní sféry. Odůvodněné právní posouzení provedené obecnými soudy však Ústavní soud nemíní jakkoli přehodnocovat, taková role mu nepřísluší, neboť není dalším přezkumným článkem v rámci obecné justice.

6. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 23. února 2021

Tomáš Lichovník v. r.

předseda senátu