Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 138/21

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Lichovníka, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti stěžovatelky REALIS-INVEST, s. r. o., se sídlem v Ostravě, Svojsíkova 2/1596, zastoupené Mgr. Petrem Vaňkem, advokátem se sídlem v Ostravě, Sokolská tř. 21, proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. -318 ze dne 21. 12. 2020 a usnesení soudního exekutora Exekutorského úřadu Praha 5 JUDr. Ondřeje Hanáka, Ph.D. č. j. 147 EX 853/16-301 ze dne 6. 10. 2020, za účasti Městského soudu v Praze a soudního exekutora Exekutorského úřadu Praha 5 JUDr. Ondřeje Hanáka, Ph.D., jako účastníků řízení, a společnosti SITTOW a. s. v likvidaci, se sídlem v Praze 3, Kubelíkova 1224/42, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Nadepsaným usnesením Městského soudu v Praze (dále jen "odvolací soud") byl potvrzen výrok II usnesení soudního exekutora Exekutorského úřadu Praha 5 JUDr. Ondřeje Hanáka, Ph.D. (dále jen "soudní exekutor"), kterým zastavil exekuci k návrhu stěžovatelky podle a uložil jí jako oprávněné pro specifické okolnosti průběhu exekuce nahradit náklady exekuce ve výši 122 743 Kč.

2. Včasnou a přípustnou ústavní stížností se stěžovatelka jako osoba oprávněná a řádně zastoupená advokátem [k podmínkám řízení viz , a , o Ústavním soudu (dále jen " ")], domáhá zrušení napadených rozhodnutí pro porušení práva na soudní ochranu ve smyslu d (dále jen " ") a práva na ochranu vlastnictví podle y. Zpochybňuje jednak výklad exekučního řádu, učiněný odvolacím soudem, dále i určení výše odměny exekutora podle exekučního tarifu. Stěžovatelka brojí proti postupu soudního exekutora, který jí omylem zaslal nejprve rozepsaný koncept svého rozhodnutí, a teprve o měsíc později jí s omluvou zaslal konečné znění napadeného usnesení; domnívá se, že původní "rozhodnutí" mělo být k jejímu odvolání (o kterém nebylo rozhodnuto) zrušeno, či jinak odklizeno, a že pozdější usnesení je nicotné, neboť o věci již bylo rozhodnuto. Stěžovatelka podle svých slov trpí v důsledku procesního postupu exekutora právní nejistotou a je poškozena svévolí odvolacího soudu, který jej posvěcuje.

3. Rozhodování o nákladech řízení je integrální součástí soudního rozhodování jako celku, a tudíž i na něj dopadají zásady spravedlivého procesu. Ústavní soud ve své rozhodovací praxi zdůrazňuje, že otázku náhrady nákladů řízení (resp. její výše), přestože se může citelně dotknout některého z účastníků řízení, nelze klást z hlediska uvedených zásad na stejnou úroveň jako proces vedoucí k rozhodování ve věci samé [srov. usnesení

sp. zn.

ze dne 5. 8. 2002 (U 25/27 SbNU 307)]. Otázka náhrady nákladů řízení může nabýt ústavněprávní dimenzi pouze v případě extrémního vykročení z pravidel upravujících toto řízení, což nastává např. v důsledku interpretace a aplikace příslušných ustanovení zákona, v nichž je obsažen prvek svévole [viz např. nález

sp. zn.

ze dne 3. 4. 2012 (N 70/65 SbNU 3)].

4. Ústavní soud posoudil individuálně a v kontextu intenzity tvrzeného porušení základních práv stěžovatelky důvody, pro které by měl zrušit napadená rozhodnutí, a dospěl k závěru, že v daném případě nebyly zjištěny takové okolnosti, které by odůvodňovaly shora zmiňovaný kasační zásah Ústavního soudu. Přiložený dokument, označený jako usnesení soudního exekutora č. j. 147 EX 853/16-301 ze dne 7. 9. 2020, je zjevně rozepsaným konceptem později vydaného rozhodnutí. Jako takový, byť byl stěžovatelce omylem doručen, nemá právní relevanci, a tedy žádný potenciál zásahu do práv stěžovatelky, jak stěžovatelce vysvětlil již odvolací soud (viz bod 18 usnesení).

5. Otázkou procesního zavinění na zastavení exekuce ve smyslu § 89 exekučního řádu i výší přiznané odměny exekutora se odvolací soud zabýval a s ohledem na konkrétní okolnosti věci neshledal odvolání stěžovatelky důvodným (viz zejména body 8 a 16 usnesení). Svým závěrem se nijak neprotiví nálezům

sp. zn.

ze dne 1. 3. 2007 (N 39/44 SbNU 479; 94/2007 Sb.) a

sp. zn.

ze dne 10. 10. 2007 (N 155/47 SbNU 25), jichž se stěžovatelka dovolává a které navíc dopadají na skutkově jiný průběh exekučního řízení (dobrovolné plnění povinného). Stěžovatelka vyzdvihuje, že soudní exekutor nemůže mít nárok na odměnu v dané výši, neboť v exekuci ničeho nevymohl. Nedodává však již, že exekuce byla zastavena těsně před realizací nařízené dražby nemovitosti povinné vedlejší účastnice, a to k neodůvodněnému návrhu oprávněné stěžovatelky. Představa uspokojení stěžovatelky v exekučním řízení tedy nebyla hypotetická a vzdálená, jak stěžovatelka prezentuje.

6. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 23. února 2021

Tomáš Lichovník v. r.

předseda senátu