Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 381/21

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Lichovníka, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti Jaroslava Šolce a Marie Šolcové, zastoupených JUDr. Rudolfem Coganem, Ph.D., advokátem se sídlem v Nové Pace, Pražská 617, proti usnesením Nejvyššího soudu č. j. -62 ze dne 16. 12. 2020, Vrchního soudu v Praze č. j. -53 ze dne 11. 6. 2020, Krajského soudu v Hradci Králové č. j. -39/celk. 3 ze dne 14. 2. 2020, za účasti Nejvyššího soudu, Vrchního soudu v Praze a Krajského soudu v Hradci Králové, jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Krajský soud v Hradci Králové napadeným usnesením zrušil oddlužení stěžovatelů a na jejich majetek prohlásil konkurs. Rozhodl tak z toho důvodu, že stěžovatelé jako dlužníci neplnili podmínky stanovené pro jejich oddlužení (od schválení splátkového kalendáře uhradili za 28 měsíců pouze 3% nezajištěných pohledávek), v řízení jsou navíc zcela pasivní, nedostavují se k nařízeným jednáním a soud jedná v jejich nepřítomnosti. Vrchní soud v Praze potvrdil napadené usnesení nalézacího soudu, ztotožnil se zcela s jeho závěry a uvedl, že z obsahu spisu je zřejmé, že dlužníci neuvedli nic, co by nasvědčovalo tomu, že budou schopni plnit podmínky oddlužení. Nejvyšší soud napadeným usnesením odmítl dovolání stěžovatelů pro nepřípustnost.

2. Včasnou a přípustnou ústavní stížností se stěžovatelé jako osoby oprávněné a řádně zastoupené advokátem [k podmínkám řízení viz , a , o Ústavním soudu (dále jen " ")], domáhají zrušení napadených usnesení pro porušení práva na ochranu vlastnictví podle a na soudní ochranu ve smyslu d. V ne zcela srozumitelné ústavní stížnosti namítají stěžovatelé údajné chyby v označení účastníka řízení před obecnými soudy a bytové jednotky. Ústavní stížnost postrádá jakoukoliv ústavněprávní argumentaci - obsahuje jen neurčité komentáře k dosavadnímu průběhu řízení a vydaným rozhodnutím.

3. Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že jde o zjevně neopodstatněný návrh. Ústavní soud není primárně povolán k výkladu podústavních právních předpisů, nýbrž ex constitutione k ochraně práv a svobod zaručených ústavním pořádkem (viz y). Pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyla dotčena předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé (bod 19 nálezu

sp. zn.

ze dne 16. 12. 2020).

4. Ústavní soud chápe důvody všech napadených rozhodnutí - zejména to, že stěžovatelé dlouhodobě neplní podmínky povoleného oddlužení, které za zákonem stanovených podmínek vede k osvobození dlužníka od placení zbytku jeho dluhů, a představuje tak pro dlužníka značný benefit. Napadená rozhodnutí jsou řádně odůvodněna, vydaly je obecné soudy v rámci své pravomoci a žádné porušení ústavněprávních principů zjištěno nebylo.

5. Na základě výše uvedených důvodů proto Ústavní soud odmítl stížnost podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 23. února 2021

Tomáš Lichovník v. r.

předseda senátu