Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 131/21

Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Kateřinou Šimáčkovou o ústavní stížnosti stěžovatelů Milana Jirky a Evy Jirkové, zastoupených Mgr. Petrou Kadláčovou, advokátkou, se sídlem Na Hřebenech II 8, Praha 4, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 4. 11. 2020 č j. -203 a rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 25. 6. 2020 č. j. -177, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci a předchozí průběh řízení

1. Stěžovatelé (dále také označováni samostatně jako „stěžovatel“ a „stěžovatelka“) se domáhají zrušení v záhlaví označených rozhodnutí Okresního soudu v Hradci Králové (dále také „prvostupňový soud“) a Krajského soudu v Hradci Králové (dále také „odvolací soud“), protože jimi mělo být porušeno jejich vlastnické právo ve smyslu d (dále jen „ “) a právo na spravedlivý proces podle y a evropské Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“).

2. Ústavní soud z ústavní stížnosti, napadených rozhodnutí a vyžádaného spisu Okresního soudu v Hradci Králové sp. zn. zjistil následující. Stěžovatelé jsou manželé a vlastní, zjednodušeně řečeno, rodinný dům, který je součástí tzv. dvojdomku, a k němu přiléhající zahradu. Sousední zahradu a rodinný dům, druhou část tzv. dvojdomku, vlastní jiná osoba (dále jen „sousedka“). Sousedka na stěžovatele podala žalobu, v níž požadovala, aby odstranili zděné oplocení přiléhající k dvojdomku, které je zčásti postaveno na její zahradě (pozemku).

3. Prvostupňový soud v rozhodnutí napadeném touto ústavní stížností sousedce vyhověl a stěžovatelům uložil povinnost zděné oplocení odstranit. Rozhodnutí prvostupňového soudu bylo doručeno stěžovateli do datové schránky dne 27. 7. 2020 a stěžovatelka si jej převzala na poště dne 30. 7. 2020. Společné odvolání stěžovatele a stěžovatelky podané dne 12. 8. 2020 prostřednictvím datové schránky stěžovatele odvolací soud odmítl ústavní stížností napadeným usnesením. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že stěžovateli lhůta k odvolání uplynula již dne 11. 8. 2020 a stěžovatelka odvolání nepodepsala uznávaným elektronickým podpisem (bylo totiž podáváno skrze datovou schránku stěžovatele) a ani jej do tří dnů nedoplnila.

II. Argumentace účastníků řízení

4. Stěžovatelé mají za to, že napadenými rozhodnutími bylo porušeno jejich vlastnické právo a právo na spravedlivý proces. Ve vztahu k porušení jejich práva na spravedlivý proces stěžovatelé argumentují tím, že v předmětném řízení tvořili tzv. nerozlučné společenství účastníků a lhůta k odvolání jim (oběma) tak, v souladu s komentářovou literaturou i judikaturou Nejvyššího soudu, uplynula, až když uplynula poslednímu z nich, tedy stěžovatelce. Porušení svého vlastnického práva stěžovatelé spatřují v tom, že jim odvolací soud uložil povinnost uhradit náklady řízení a soud prvostupňový povinnost vynaložit finanční prostředky na odstranění stávajícího a vybudování nového oplocení.

5. V závěru ústavní stížnosti stěžovatelé navrhli, aby Ústavní soud v souladu s , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), odložil vykonatelnost rozhodnutí prvostupňového soudu.

6. K výzvě Ústavního soudu se k ústavní stížnosti vyjádřily soudy, jejichž rozhodnutí byla ústavní stížností napadena. Prvostupňový soud toliko odkázal na odůvodnění svého rozhodnutí. Odvolací soud ve svém vyjádření k ústavní stížnosti zejména poukázal na to, že ústavní stížnost je nepřípustná, neboť stěžovatelé dne 16. 2. 2021 podali přípustnou žalobu pro zmatečnost a řízení o ní dosud nebylo skončeno. Dále pak uvedl, že jeho (napadené) rozhodnutí považuje za správné, neboť stěžovatelé netvořili nerozlučné společenství účastníků, ale byli společníky samostatnými.

7. Vzhledem k osudu ústavní stížnosti (viz dále) tato vyjádření stěžovatelům nebyla zasílána k replice.

III. Hodnocení Ústavního soudu

8. Dříve než Ústavní soud přistoupí k věcnému projednání ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje všechny formální náležitosti stanovené . Při tomto posouzení v nynějším případě Ústavní soud zjistil, že ústavní stížnost je nepřípustná.

9. Podle Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítne návrh, je-li nepřípustný. Podle je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Pojmovým znakem institutu ústavní stížnosti je tak její subsidiarita, jež se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech dostupných procesních prostředků k ochraně práva stěžovatele. Ústavní stížnost je tedy krajním prostředkem k ochraně práva nastupujícím až tehdy, když náprava před ostatními orgány veřejné moci již není (standardním postupem) možná.

10. Ve vztahu k usnesení, kterým odvolací soud odvolání odmítl, je Ústavní soud vázán stanoviskem svého pléna ze dne 16. prosince 2008 sp. zn. (ST 26/51 SbNU 839; 79/2009 Sb.). Podle tohoto stanoviska je ústavní stížnost, která směřuje proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo v občanském soudním řízení odmítnuto odvolání stěžovatele, nepřípustná podle , jestliže stěžovatel proti tomuto rozhodnutí neuplatnil žalobu pro zmatečnost podle , , ve znění pozdějších předpisů. Z ústavní stížnosti ani vyžádaného spisu se přitom nepodává, že by stěžovatelé žalobu pro zmatečnost proti napadenému usnesení odvolacího soudu uplatnili. Naopak z vyjádření odvolacího soudu je zřejmé, že tak učinili až po podání ústavní stížnosti a že řízení o této žalobě dosud nebylo skončeno.

11. Proto dospěl Ústavní soud k závěru, že ze strany stěžovatelů nedošlo k vyčerpání všech procesních prostředků, které jim zákon k ochraně jejich práv poskytuje ( ). Zároveň nedošlo k naplnění žádné z výjimek z pravidla subsidiarity ústavní stížnosti podle téhož zákona.

12. Vzhledem k závěru o nepřípustnosti podané ústavní stížnosti postupoval Ústavní soud podle a ústavní stížnost rozhodnutím soudkyně zpravodajky odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 26. února 2021

Kateřina Šimáčková, v. r.

soudkyně zpravodajka