Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 228/21

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Ludvíka Davida, soudkyně Kateřiny Šimáčkové a soudce zpravodaje Davida Uhlíře ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky, společnosti HUTIRA - BRNO, s.r.o., se sídlem Vintrovna 398/29, Popůvky, zastoupené Mgr. Ivanou Rychnovskou, advokátkou, se sídlem v Brně, Vranovská 45/1, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. října 2020 č. j. -160, proti výroku č. I. rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 15. února 2018 č. j. -126 a proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. března 2017 č. j. -75, sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavní stížností se stěžovatelka s odkazem na údajné porušení práva na spravedlivý proces a práva na přístup k soudu dle d, ve spojení s Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a práva na ochranu vlastnictví dle LZPS a Dodatkového protokolu k Úmluvě domáhala zrušení shora uvedených rozhodnutí obecných soudů.

2. Stěžovatelka je věřitelkou v rámci insolvenčního řízení vedeného Městským soudem v Praze pod sp. zn. , když dlužníkem v tomto insolvenčním řízení je společnost SKEX, a.s. V rámci insolvenčního řízení podala stěžovatelka žalobu o určení neplatnosti smluv podle , kterou žádala určení neplatnosti úvěrových smluv uzavřených mezi dlužníkem SKEX a společností TRINITY BANK a.s. (dříve Moravský Peněžní Ústav - spořitelní družstvo), které jsou titulem pro přihlášené pohledávky TRINITY BANK v insolvenčním řízení v přihlášce P54. Žaloba byla soudem prvního stupně zamítnuta s odůvodněním, že seznam přihlášek co do přihlášky P54 věřitele TRINITY BANK a.s. byl zveřejněn dne 4. 8. 2015 a stěžovatelka tak měla zachovány 3 pracovní dny lhůty pro účinné popření pohledávky dle , že mohla při jednání konaném dne 11. 8. 2015, tedy v úterý, namítat nesplnění 15 denní lhůty dle ustanovení a požádat, aby proto soud vyřadil pohledávky ze smluv o úvěru, co do přihlášky P54 z přezkumu a nařízení zvláštního přezkumného jednání, což neučinila, a že stěžovatelka se nemůže úspěšně domáhat nahrazení svého popření pohledávky jiného věřitele dle ustanovení a 2 tím, že žaluje na určení neplatnosti smluv.

3. Odvolání stěžovatelky Vrchní soud v Praze výrokem I. ve věci samé zamítl a Nejvyšší soud poté její dovolání odmítl jako nepřípustné s tím, že právní posouzení věci, na němž rozsudek Vrchního soudu v Praze spočívá a které bylo zpochybněno dovoláním, odpovídá judikatuře Nejvyššího soudu.

4. Stěžovatelka se soudními závěry nesouhlasí. Tvrdí, že jí byla postupem uvedených soudů upřena jakákoliv možnost domáhat se přezkoumání napadených smluv, když jí bylo upřeno právo popřít pohledávku TRINITY BANK pro neposkytnutí zákonné lhůty a když jí je upřeno, aby se věcí zabýval meritorně soud na základě žaloby o určení neplatnosti napadaných smluv. Soudy se zabývaly věcí navíc jen procesně a nikoliv meritorně. Je prý zcela přehlížen zásadní fakt, že přezkumné jednání proběhlo procesně vadně, když byla porušena zákonná lhůta ke zveřejnění seznamu přihlášených pohledávek. Zákonná lhůta je závazná pro všechny, tj. i pro soudy a její porušení nelze ignorovat. Následuje obsáhlá argumentace stěžovatelky, týkající se ust. . Pokud bylo stěžovatelce ze strany soudů obou stupňů vytýkáno, že měla žádat o odročení přezkumného jednání s ohledem na nezbytnou opatrnost, je v tom dle názoru stěžovatelky opomenut zásadní fakt, a to, že zákon neposkytuje nárok na odročení přezkumného jednání. I kdyby odročení žádala, není na jisto postaveno, že by jí bylo vyhověno.

5.Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Jak k podstatě věci uvedl vrchní soud v napadeném rozsudku, pokud jde o pravost, výši a pořadí pohledávek, které mají být v insolvenčním řízení uspokojovány, je rozhodující jejich tzv. "zjištění" některým ze způsobů uvedených v . Zákon zná jen jediný způsob změny výsledku přezkumného jednání, jímž je dle uspokojení nebo zánik pohledávky v průběhu insolvenčního řízení - nevezme-li věřitel sám přihlášku bez zbytečného odkladu zpět, ukončí jeho účast v řízení insolvenční soud svým rozhodnutím. Jestliže ale nebyla zjištěná pohledávka uspokojena nebo jestliže jinak nezanikla, neumožňuje žádnému z účastníků insolvenčního řízení domáhat se toho, aby pro potřeby insolvenčního řízení byly výsledky přezkumného jednání zvráceny, tedy zásadně zapovídá nové přezkoumání a dodatečné popření již zjištěné pohledávky.

6. Odvolací soud se tedy ztotožnil se závěry soudu prvého stupně, pokud jde o nemožnost měnit výsledek přezkumného jednání dodatečným podnětem k novému posouzení pravosti, výše a pořadí pohledávek, které již byly zjištěny ve smyslu . Vrchní soud si přitom byl vědom nedodržení doby, po kterou měl být seznam přihlášených pohledávek zveřejněn v insolvenčním rejstříku podle , ale vzal v úvahu též další okolnosti, především že část seznamu, obsahující přihlášku P-54 MPÚ, byla zveřejněna 4. 8. 2015, tedy 8 dnů před přezkumným jednáním, konaným 11. 8. 2015, přitom sama přihláška byla v konečné výši uveřejněna již 17. 7. 2015. Stěžovatelka je podnikatelkou, zastoupenou v řízení advokátem. Bylo tedy možno očekávat, že při nezbytné opatrnosti, pokud se jí jevily úvěrové smlouvy jako neplatné, měla možnost učinit adekvátní kroky k prosazení svého stanoviska. Na tomto právním názoru obecného soudu, nelze shledat nic neústavního. Hlubší ingerence do zkoumaného případu tak Ústavnímu soudu za této situace nepřísluší.

7. Ústavní stížnost tedy byla odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 16. února 2021

Ludvík David v. r.

předseda senátu