Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 3463/20

Nález

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy senátu Radovana Suchánka a soudců Vojtěcha Šimíčka (soudce zpravodaj) a Jiřího Zemánka ve věci ústavní stížnosti stěžovatele M. Š., zastoupeného JUDr. Evelynou Lojdovou, advokátkou, se sídlem Pařížská 67/11, Praha 1 - Josefov, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 1. 10. 2020 sp. zn. , za účasti Obvodního soudu pro Prahu 4 jako účastníka řízení, takto:

I. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 1. 10. 2020 sp. zn. bylo porušeno stěžovatelovo právo na soudní ochranu podle d a právo na obhajobu podle d. II. Toto rozhodnutí se proto ruší.

Odůvodnění

I. Průběh předchozího řízení a podstatný obsah ústavní stížnosti

1. Včas podanou ústavní stížností, která i v ostatním splňovala podmínky řízení stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen ""), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označeného usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 (dále jen ""), neboť má za to, že jím bylo porušeno jeho právo na soudní ochranu podle d (dále jen "") a právo vlastnit majetek podle y.

2. Napadeným usnesením obvodního soudu byla podle § 148 odst. 1 písm. b) zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), (dále jen "tr. ř.") zamítnuta stížnost stěžovatele proti usnesení Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Středočeského kraje, Služby kriminální policie a vyšetřování, Odboru obecné kriminality, (dále jen "policejní orgán") ze dne 19. 8. 2020 č. j. KRPS-204463-8/TČ-2020-010072.

3. Rozhodnutí policejního orgánu, kterým bylo rozhodnuto o zajištění finanční hotovosti ve výši 13 400 Kč, bylo stěžovateli doručeno 19. 8. 2020. Lhůta pro podání stížnosti proti usnesení policejního orgánu ze dne 19. 8. 2020 o zajištění finanční hotovosti skončila v pondělí 24. 8. 2020. Právě v tento den byla policejnímu orgánu podána prostřednictvím obhájkyně stěžovatele blanketní stížnost se sdělením, že bude odůvodněna ve lhůtě 10 dnů poté, co bude obhájkyni stěžovatele umožněno nahlížet do spisu. Následně dne 10. 9. 2020 bylo policejnímu orgánu skutečně doručeno avizované odůvodnění stížnosti. Napadeným usnesením obvodního soudu však byla stížnost stěžovatele zamítnuta (viz shora) jako opožděná.

4. V kontextu odůvodnění napadeného usnesení obvodního soudu je zřejmé, že vůbec nereflektoval blanketní stížnost stěžovatele ze dne 24. 8. 2020, která byla policejnímu orgánu doručena téhož dne, tedy v zachované zákonné lhůtě. Stěžovatel proto brojí proti postupu obvodního soudu, který napadeným usnesením zamítl stížnost stěžovatele jako opožděnou a v odůvodnění napadeného usnesení konstatoval, že stěžovatel svou stížnost podal až 11. 9. 2020, přestože posledním dnem k podání stížnosti bylo v souladu s tr. ř. a a 3 tr. ř. pondělí 24. 8. 2020. Z tohoto důvodu se podanou stížností meritorně vůbec nezabýval, neboť vycházel z toho, že následně doručené odůvodnění dříve podané blanketní stížnosti bylo podáno opožděně.

5. Stěžovatel je přesvědčen, že napadeným rozhodnutím došlo k zásahu do jeho ústavně zaručených práv, a to v důsledku zásadního procesního pochybení ať již ze strany orgánů činných v trestním řízení, které blanketní stížnost buď nepostoupily, nebo ze strany obvodního soudu, který k včasné blanketní stížnosti nepřihlédl.

II. Vyjádření účastníka řízení a replika stěžovatele

6. K výzvě Ústavního soudu se k ústavní stížnosti (zejména k postupu, jak bylo nakládáno s blanketní stížností ze dne 24. 8. 2020) vyjádřil jako účastník řízení. Ústavní soud si zároveň vyžádal soudní spis vedený u obvodního soudu pod sp. zn. .

7. ve vyjádření toliko uvedl, že ve spisovém materiálu, který měl soud k dispozici, je založena pouze stížnost včetně odůvodnění datovaná dnem 9. 9. 2020. Z obsahu této stížnosti ani z dalšího přitom nebylo patrné, že by dříve byla podána ještě jiná (blanketní) stížnost.

8. S ohledem na obsah vyjádření obvodního soudu stejně jako s ohledem na obsah vyžádaného spisového materiálu bylo toto vyjádření účastníka řízení zasláno stěžovateli k případné replice.

9. Stěžovatel v replice doložil elektronickou doručenku k datové zprávě, kterou byla dne 24. 8. 2020 policejnímu orgánu doručena blanketní stížnost. Současně stěžovatel nesouhlasí s tvrzením obvodního soudu, že z obsahu odůvodnění stížnosti ze dne 9. 9. 2020 nebylo vůbec patrné, že dříve nebyla podána blanketní stížnost, jelikož v samotném podání ze dne 9. 9. 2020 se uvádí, že "... obviněný podal ... stížnost, kterou odůvodňuje následovně".

III. Vlastní hodnocení Ústavního soudu

10. Ústavní soud zvážil obsah napadeného rozhodnutí i průběh řízení, který mu předcházel, a dospěl k závěru, že ústavní stížnost stěžovatele je důvodná.

11. Ústavní soud ve své rozhodovací praxi opakovaně uvedl, že o protiústavnost jde i tehdy, vybočuje-li procesní postup soudu ze zákonných pravidel, jež řízení před ním upravují, a toto vybočení je způsobilé se promítnout (stěžovateli negativně) do jeho výsledku. Tak je tomu rovněž v případě zřetelných administrativních pochybení soudu, jímž je kupříkladu nedostatečné seznámení se s obsahem spisu, založení rozhodnéy do spisu jiného, omyl při datování jejího příchodu apod. [srov. nález

sp. zn.

ze dne 28. 6. 2007 (N 108/45 SbNU 459)]. Z pohledu práva na spravedlivý (řádný) proces totiž nemůže obstát výrok soudu založený "na věcně nesprávných argumentech".

12. K problematice blanketního opravného prostředku uvedl Ústavní soud v nálezu ze dne 4. 6. 1998

sp. zn.

(N 63/11 SbNU 119), že je především věcí toho, kdo takový opravný prostředek podal, aby si přiměřeným způsobem vytvořil situaci, aby mohlo být soudem v době rozhodování o něm přihlédnuto ke všemu, co v následném, a tedy opožděném, odůvodnění přednesl. V praxi se jedná především o oznámení obhájce soudu, že blanketní stížnost dodatečně písemně odůvodní, a sdělení lhůty, ve které toto odůvodnění doručí.

13. V nálezech Ústavního soudu ze dne 10. 11. 2008

sp. zn.

(N 194/51 SbNU 345), ze dne 16. 7. 2013

sp. zn.

(N 123/70 SbNU 127), ze dne 25. 9. 2014

sp. zn.

(N 177/74 SbNU 543), ze dne 20. 9. 2016

sp. zn.

(N 180/82 SbNU 749), ze dne 4. 9. 2018

sp. zn.

(N 150/90 SbNU 443), ze dne 6. 12. 2019

sp. zn.

(N 204/97 SbNU 190) a ze dne 1. 4. 2020

sp. zn.

(N 65/99 SbNU 224) se pak Ústavní soud zabýval případy, kdy si stěžovatelé, resp. jejich obhájci, vytvořili výše zmíněnou situaci, aby mohlo být soudem v době rozhodování o stížnosti náležitě přihlédnuto k námitkám v odůvodněních stížností, která zaslali v dodatečné a předem oznámené lhůtě po doručení písemného odůvodnění rozhodnutí, avšak soudy k těmto námitkám nepřihlédly, ačkoliv tu možnost měly či mohly mít. Ústavní soud v citovaných nálezech dovodil, že právo na soudní ochranu dle y zahrnuje povinnost obecných soudů vypořádat se se vším, co vyšlo v průběhu řízení najevo a co účastníci řízení tvrdí, má-li to vztah k posuzované věci, a skutečnost, že se soud s takovou námitkou nijak nevypořádal, zásadně zakládá protiústavnost daného rozhodnutí [srov. nález ze dne 20. 12. 2005

sp. zn.

(N 230/39 SbNU 443) a nález ze dne 3. 10. 2006

sp. zn.

(N 175/43 SbNU 17)].

14. Uvedená obecná východiska [viz také nález ze dne 1. 9. 2020

sp. zn.

(N 176/102 SbNU 53)] dopadají i na nyní posuzovanou věc, v níž nevzal v potaz v zákonné lhůtě podanou blanketní stížnost, byť faktického pochybení se dopustil zřejmě již policejní orgán, který tuto blanketní stížnost nezaložil do spisu, na základě kterého následně rozhodoval a který měl k dispozici. tedy vycházel z toho, že žádná blanketní stížnost nebyla v zákonné lhůtě podána, a opíral se pouze o dodatečně doplněné odůvodnění stížnosti, které však posuzoval izolovaně jako novou stížnost, pročež dospěl k závěru, že byla podána po lhůtě.

15. Z vyžádané doručenky datové zprávy je však zřejmé, že blanketní stížnost byla v zákonné lhůtě doručena policejnímu orgánu dne 24. 8. 2020. K tíži stěžovatele rozhodně nemůže jít pochybení policejního orgánu, který patrně blanketní stížnost vůbec nezaložil do spisového materiálu. současně nevyvinul žádnou iniciativu k tomu, aby si ověřil, zda stěžovatel avizovanou blanketní stížnost (na niž se právě odkazuje v následném odůvodnění stížnosti) v zákonné lhůtě policejnímu orgánu skutečně zaslal.

16. Toto administrativní pochybení mělo jednoznačně negativní dopad do sféry stěžovatele. Pokud by měl spolu s odůvodněním k dispozici i samotnou blanketní stížnost, která následnému odůvodnění stížnosti logicky předcházela a která byla podána ve lhůtě, musel by se stížností meritorně zabývat a vypořádat jednotlivé stěžovatelovy námitky. Nesprávným postupem orgánů veřejné moci tak vznikla situace, kdy de facto zamítl námitky stěžovatele bez jejich meritorního přezkoumání.

17. Ústavní soud proto shrnuje, že tím, že rozhodl, aniž by vypořádal konkrétní stěžovatelovy námitky obsažené právě v doplnění stížnosti ze dne 9. 9. 2020, porušil jeho ústavně zaručené právo na soudní ochranu dle y a právo na obhajobu podle y.

18. Z výše uvedených důvodů proto Ústavní soud podle ústavní stížnosti vyhověl a podle téhož zákona napadené usnesení obvodního soudu zrušil. Rozhodl tak bez nařízení ústního jednání, neboť má za to, že od něho nelze očekávat další objasnění věci ( ).

19. Ústavní soud tím vytvořil procesní prostor pro vydání rozhodnutí nového, v jehož rámci se bude moci vypořádat se všemi stěžovatelem uplatněnými námitkami a argumenty.

20. Protože Ústavní soud důsledně respektuje princip minimalizace zásahů do činnosti obecných soudů, nezabýval se dalšími námitkami stěžovatele, které uplatnil vůči dosavadnímu průběhu trestního řízení, neboť by to bylo předčasné. Ostatně i samotný stěžovatel si je vědom toho, že tyto skutečnosti v současné procesní fázi trestního řízení zatím nepodléhají ústavněprávnímu přezkumu (viz str. 4 ústavní stížnosti). Teprve poté, co napraví shora popsaný procesní deficit, totiž bude stěžovatel moci - podle výsledku řízení - zvážit podání další ústavní stížnosti, která by se již týkala samotného merita věci.