Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 208/21

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje), soudce Vladimíra Sládečka a soudce Jaromíra Jirsy ve věci ústavní stížnosti J. K., zastoupeného Markem Šimákem, advokátem se sídlem Havlíčkova 15, 110 00 Praha 1, proti rozsudku Krajského soudu v Praze č. j. -782 ze dne 10. 11. 2020 takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností, která splňuje formální náležitosti ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného soudního rozhodnutí, jímž mělo dojít zejména k porušení d.

Z napadeného rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že Okresní soud Praha-západ rozsudkem č. j. -749 ze dne 26. 5. 2020 zamítl návrh stěžovatele na snížení výživného pro jeho nezletilého syna. K odvolání stěžovatele Krajský soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem rozhodnutí nalézacího soudu změnil tak, že výživné s účinností od 1. 11. 2020 snížil z dosavadních 25 000 Kč na 10 000 Kč měsíčně a upravil parametry jeho splatnosti.

V ústavní stížnosti stěžovatel vylíčil okolnosti vedoucí k ukončení svého podnikání. V té spojitosti namítl, že soudy patřičně nezohlednily vážné důvody, pro které daroval nemovitosti svému staršímu synovi, resp. se jich musel vzdát. O tomto kroku informoval matku nezletilého i soud, přičemž nikdo proti tomuto postupu nic nenamítal. Tuto svoji argumentaci v ústavní stížnosti dále rozvedl.

Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatele i obsah naříkaného soudního aktu a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud v napadeném rozsudku Krajského soudu v Praze žádný exces či jiný ústavně významný nedostatek nezjistil. Odvolací soud srozumitelně a logicky vyložil, proč počínání stěžovatele, jímž se sám zbavil nejhodnotnější části svého majetku, nesvědčí o jeho odpovědnosti k zajištění výživy nezletilého syna. Krajský soud konkrétně poukázal na to, že dostal-li se stěžovatel do situace, kdy nebyl schopen tuto nemovitost spravovat a hradit provozní náklady, mohl ji prodat, a to případně i tzv. pod cenou, aby získal finanční prostředky a zajistil své nezletilé dítě, které zplodil. V chování otce tedy dle krajského soudu zcela absentoval ohled na potřeby nezletilého syna (srov. bod 18 napadeného rozsudku odvolacího soudu). Uzavřel-li nato odvolací soud (ve shodě s nalézacím soudem), že se stěžovatel bez důležitého důvodu vzdal hodnotného majetku (s odkazem na ustanovení ), nepostupoval ústavně nekonformním způsobem. Z uvedené nosné úvahy krajského soudu plyne zásadní poselství, a sice že rodič má s rozhodnou částí svého majetku naložit takovým způsobem, aby dostál své vyživovací povinnosti. To ovšem stěžovatel neučinil, ač v době jím zvolených majetkových dispozic (v jejichž výběru nebyl objektivně omezen) již předmětná vyživovací povinnost existovala. Krajský soud v Praze se tedy zásadám plynoucím z práva na spravedlivý proces nijak nezpronevěřil.

Ve světle řečeného tudíž Ústavní soud odmítl ústavní stížnost dle jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 16. února 2021

Tomáš Lichovník v. r.

předseda senátu