Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 3182/20

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Radovana Suchánka a soudců a Vojtěcha Šimíčka a Jiřího Zemánka (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti Martiny Terezy Cechové, zastoupené JUDr. PhDr. Stanislavem Balíkem, advokátem, sídlem Kolínská 1686/13, Praha 3 - Vinohrady, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. srpna 2020 č. j. -43 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 25. května 2020 č. j. -22, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 9, jako účastníků řízení, a obchodní společnosti EOS KSI Česká republika, s. r. o., sídlem Novodvorská 994/138, Praha 4 - Braník, jako vedlejší účastnice řízení, zastoupené Mgr. Zuzanou Kyovskou, advokátkou, sídlem Novodvorská 994/138, Praha 4 - Braník, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí

1. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena její ústavně zaručená práva zakotvená v , a d, jakož i práva podle Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a Dodatkového protokolu k Úmluvě.

2. Obvodní soud pro Prahu 9 (dále jen "obvodní soud") usnesením ze dne 25. 5. 2020 č. j. -22 zamítl návrh stěžovatelky (povinné) na zastavení exekuce vedené na její majetek soudním exekutorem JUDr. Miloslavem Zwiefelhoferem, Exekutorský úřad Praha 3 (dále jen "soudní exekutor"), pro vymožení částky ve výši 26 366 Kč podle vykonatelného exekučního titulu - rozsudku pro zmeškání vydaného obvodním soudem dne 16. 5. 2013 č. j. -27. Stěžovatelka navrhovala zastavení exekuce z důvodu nezpůsobilého exekučního titulu. Obvodní soud k tomu uvedl, že rozhodčí nález JUDr. Jana Brože ze dne 1. 6. 2010 sp. zn. B2010/00079, od něhož odvozovala stěžovatelka důvod pro zastavení exekuce, byl sice zrušen rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 16. 3. 2011 č. j. -31, avšak posléze byl nahrazen shora uvedeným řádným, pravomocným a vykonatelným exekučním titulem.

3. K odvolání stěžovatelky Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") usnesením ze dne 24. 8. 2020 č. j. -43 rozhodnutí obvodního soudu potvrdil. K námitce stěžovatelky, že rozsudek pro zmeškání neměl být vydán, neboť předvolání k soudnímu jednání, z něhož následně tento rozsudek pro zmeškání vzešel, jí bylo doručováno na adresu trvalého bydliště, které bylo v sídle Úřadu městské části Praha 9, na němž se však nezdržovala, městský soud uvedl, že bylo její záležitostí zajistit si doručování pošty na jinou adresu. O uplatněném nároku vedlejší účastnice řízení (oprávněné) stěžovatelka nepochybně věděla, neboť rozhodčímu nálezu se aktivně bránila. Skutečnost, že soud nejednal s jejím dřívějším právním zástupcem, byla nepřípadná, neboť jeho zmocnění zaniklo skončením řízení o zrušení rozhodčího nálezu, které bylo vedeno u Obvodního soudu pro Prahu 2. Městský soud uzavřel, že předvolání k jednání, při němž byl vydán exekuční titul, bylo stěžovatelce doručeno v souladu s , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), na její adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel.

II.

Argumentace stěžovatelky

4. Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá porušení svých shora uvedených ústavně zaručených práv. Soudům vytýká nepřezkoumatelnost jejich rozhodnutí a přepjatý formalismus. Konkrétně namítá, že jí nebylo zasláno vyjádření vedlejší účastnice řízení k jejímu odvolání k případné replice. V této souvislosti namítá rozpor se zásadou kontradiktornosti řízení, přičemž poukazuje na nález Ústavního soudu ze dne 16. 2. 2016

sp. zn.

(N 33/80 SbNU 427; rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz). Dále namítá, že samotné napadené usnesení městského soudu nebylo doručeno ani jí, ani jejímu právnímu zástupci, nýbrž advokátovi, který stěžovatelku zastupoval v řízení před obvodním soudem. Městskému soudu konečně vytýká, že se nevypořádal s její odvolací argumentací. Dále se věnuje doručování předvolání k jednání a vydání samotného rozsudku pro zmeškání, který sloužil jako exekuční titul. Nepřezkoumatelnost rozhodnutí spatřuje v tom, že se městský soud nevyjádřil k její argumentaci a polemice ohledně doručování (zejména k tomu, že se na doručovací adrese nezdržovala, takže nemohla nastat fikce doručení), kterou doprovázela odkazy na judikaturu Ústavního soudu [např. nálezy ze dne 16. 9. 2004

sp. zn.

(N 131/34 SbNU 325) nebo ze dne 28. 1. 2014

sp. zn.

(N 10/72 SbNU 111)]. Stěžovatelka konečně cituje nález Ústavního soudu ze dne 1. 4. 2019

sp. zn.

, podle něhož v exekučním řízení přísluší obecným soudům zabývat se zásadními vadami exekučního titulu a jsou povinny zastavit výkon rozhodnutí podle v případech, v nichž by vedl ke zjevné nespravedlnosti. V této souvislosti opakovaně poukazuje na to, že úvěrovou smlouvu, která byla titulem pro uplatnění nároku vedlejší účastnicí řízení, nikdy nepodepsala, přičemž soudy i v řízení, v němž byl vydán rozsudek pro zmeškání, přestože v něm tyto námitky nemohla uplatnit, měly zkoumat pravost jejího podpisu.

III.

Vyjádření účastníků a vedlejší účastnice řízení

5. Ústavní soud zaslal ústavní stížnost k vyjádření účastníkům řízení a vedlejší účastnici řízení. Od obvodního soudu si rovněž vyžádal příslušný spis (sp. zn. ).

6. Městský soud se domnívá, že se řádně vypořádal s argumentací stěžovatelky včetně námitek týkajících se toho, že exekuční titul byl vydán v podobě rozsudku pro zmeškání, a rovněž uvedl, kterou část její argumentace nepovažuje za případnou. Zde zopakoval, že každý účastník řízení je zodpovědný za dostavení se k soudu i přebírání pošty. Dále podotýká, že judikatura zmiňovaná stěžovatelkou k doručování fikcí se vztahovala k dřívější právní úpravě. Výhrady k oprávněnosti vydání rozsudku pro zmeškání stěžovatelka měla a mohla uplatnit v rámci opravných prostředků, avšak v exekučním řízení k nim přihlížet nelze.

7. Obvodní soud ve vyjádření plně odkázal na odůvodnění svého rozhodnutí.

8. Vedlejší účastnice řízení se podrobněji vyjádřila k námitkám stěžovatelky. Vyslovuje přesvědčení, že nezasláním jejího vyjádření k odvolání stěžovatelky k případné replice nebyly naplněny premisy obsažené v nálezu

sp. zn.

, neboť vedlejší účastnice řízení ve svém vyjádření neuváděla žádné nové skutečnosti nebo důkazy, ale pouze se omezila na vyvracení stěžovatelčiny argumentace. Poskytnutí prostoru k replice by vedlo pouze k opakování již předestřených argumentů a k dalšímu prodlužování řízení. Vedlejší účastnice řízení se rovněž vyjádřila k argumentaci ohledně doručování předvolání k jednání a obecně k možnosti vydání rozsudku pro zmeškání. Stěžovatelkou zmiňovaný nález

sp. zn.

rovněž nepovažuje za přiléhavý, a to s ohledem na zcela odlišné okolnosti (uvedený nález se týkal posouzení přiměřenosti výše úroků, tedy spočíval na právním posouzení, v nyní posuzované věci stěžovatelka argumentuje tím, že úvěrovou smlouvu nepodepsala, tedy nesprávností skutkových zjištění).

9. Ústavní soud zaslal vyjádření stěžovatelce k replice, ta však v přípise ze dne 18. 1. 2021 uvedla, že této možnosti nevyužije.

IV.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

10. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byla vydána soudní rozhodnutí napadené ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný; stěžovatelka je právně zastoupen v souladu s až , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ") a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva ( téhož zákona a contrario).

V.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

11. Ústavní soud úvodem připomíná, že není součástí soustavy soudů [ y (dále jen " ")] a nepřísluší mu výkon dozoru nad jejich rozhodovací činností. Do rozhodovací činnosti soudů je Ústavní soud v řízení o ústavní stížnosti podle písm. d) y oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatele.

12. Stěžovatelka v ústavní stížnosti brojí proti zamítnutí jejího návrhu na zastavení exekuce. Její námitky se však spíše než samotného exekučního řízení týkají věcné podstaty exekučního titulu (námitka, že úvěrovou smlouvu nepodepsala) a procesních pochybení souvisejících s vydáním rozsudku pro zmeškání (vadné doručování předvolání). Co se týče exekučního řízení, namítá, že jí nebylo k replice doručeno vyjádření vedlejší účastnice řízení k jejímu odvolání, ani samotné ústavní stížností napadené rozhodnutí městského soudu. K námitce nedoručení vyjádření k replice Ústavní soud v prvé řadě uvádí, že z žádného procesního předpisu tato povinnost nevyplývá (toto je ostatně uvedeno i ve stěžovatelkou citovaném nálezu

sp. zn.

). Jakkoliv Ústavní soud v tomto nálezu připouští možné porušení práva na soudní ochranu, resp. práva na spravedlivý proces, způsobené nezasláním vyjádření protistrany k replice, děje se tak jen ve specifických situacích, kdy by toto vyjádření bylo schopno ovlivnit výsledek řízení. Z obsahu vyžádaného spisu (viz č. l. 35 a násl.) se nicméně podává, že vyjádření vedlejší účastnice řízení žádné nové skutečnosti nepřinášelo, vedlejší účastnice řízení v něm pouze vyvracela argumentaci stěžovatelky a reagovala na jí uváděnou nálezovou judikaturu Ústavního soudu. V tomto směru nelze spatřovat v postupu městského soudu žádný zásah do ústavně zaručených práv stěžovatelky.Stěžovatelka dále poukazovala na to, že jí, resp. jejímu právnímu zástupci, nebylo doručeno samotné ústavní stížností napadené usnesení městského soudu. I když je pravdivé tvrzení stěžovatelky ohledně toho, že usnesení městského soudu nebylo soudním exekutorem doručeno v té době stěžovatelkou zmocněnému JUDr. PhDr. Stanislavu Balíkovi, nýbrž jejímu původnímu právnímu zástupci (Mgr. Tomáši Černému), je evidentní, že stěžovatelka, resp. její stávající právní zástupce, se s uvedeným rozhodnutím seznámili.

13. Namítala-li stěžovatelka pochybení v řízení, které vedlo k vydání rozsudku pro zmeškání, ať již v tom směru, že úvěrovou smlouvu nepodepsala, nebo pochybení spočívající ve vadném doručování, nelze přehlédnout, že tato pochybení měla vytýkat v tomto řízení. Přenášet námitky výše uvedeného charakteru do exekučního řízení není v zásadě přípustné. Stěžovatelkou zmiňovaný nález (

sp. zn.

) není s ohledem na odlišné skutkové souvislosti přiléhavý. Uvedený nález spatřoval zásadní vadu exekučního titulu v přiznání úroků z prodlení ve zcela nepřiměřené výši, která již nebyla v souladu s ústavním pořádkem. Ve stávající věci však stěžovatelka vznášela námitky skutkového (nepodepsání úvěrové smlouvy) a procesního charakteru (nesprávné použití fikce doručení). Námitky skutkového charakteru vztahující se k nalézacímu řízení skutečně nelze v exekučním řízení uplatňovat. Co se týče fikce doručení, Ústavní soud tento postup aproboval v případě, že se doručuje na adresu podle , tedy na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel (srov. nález ze dne 11. 6. 2013

sp. zn.

(N 106/69 SbNU 733). Ani v tomto tedy nelze spatřovat porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky.

14. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud nezjistil porušení ústavně zaručených práv a svobod stěžovatele, rozhodl o ústavní stížnosti mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle tak, že ji jako zjevně neopodstatněnou odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 2. února 2021

Radovan Suchánek v. r.

předseda senátu