Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 3538/20

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje), soudce Vladimíra Sládečka a soudce Jaromíra Jirsy ve věci ústavní stížnosti V. B., zastoupeného Mojmírem Přívarou, advokátem se sídlem Kovářská 1253/4, 301 00 Plzeň, proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. -890 ze dne 13. 10. 2020 takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností, která splňuje formální náležitosti ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného soudního rozhodnutí, jímž mělo dojít zejména k porušení a d.

Z napadeného rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že Obvodní soud pro Prahu 5 svým usnesením č. j. -829 ze dne 25. 6. 2020 (mimo jiné) nařídil předběžné opatření, jímž stěžovateli jako žalovanému zakázal dnem doručení usnesení jakékoliv dispozice s blíže specifikovanými nemovitostmi v jeho vlastnictví, zejména stěžovateli zakázal převést vlastnické právo nebo jakékoli zatížení dotčených nemovitostí. K odvolání stěžovatele Městský soud v Praze v záhlaví označeným usnesením rozhodnutí nalézacího soudu jako věcně správné potvrdil.

V ústavní stížnosti stěžovatel uvedl, že považuje délku trvání předběžného opatření za nepřiměřenou, a tím i nezákonnou, přičemž odkázal na nález Ústavního soudu

sp. zn.

ze dne 29. 9. 2020. Stěžovatel též namítl, že ani případný převod vlastnického práva na jinou osobu by neměl být důvodem pro existenci předmětného předběžného opatření, neboť by bylo možné pokračovat v řízení dle žaloby i vůči případné třetí osobě. Tuto svoji argumentaci v ústavní stížnosti dále rozvedl.

Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatele i obsah naříkaného soudního aktu a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Městský soud při rozhodování o odvolání stěžovatele proti rozhodnutí obvodního soudu o nařízení předběžného opatření nevybočil z kautel spravedlivého procesu. Odvolací soud srozumitelně a logicky vyložil, proč došlo k novému nařízení předběžného opatření, k jehož obdobě již v minulosti soudy v téže věci přikročily, když shledaly za osvědčené, že stěžovatel protiprávně zasáhl do práv žalobce k bytu, v jehož důsledku se byt stal neobyvatelným. Předchozí předběžné opatření bylo zrušeno poté, co bylo v řízení zjištěno, že požadavek na uvedení bytu do původní podoby není technicky možný. Avšak po připuštění změny žaloby, jíž se žalobce nově domáhá náhrady škody, dospěly soudy k závěru, že případné zatížení či zcizení nemovitosti by mohlo ohrozit výkon rozhodnutí. Odtud je zřejmé, že městský soud nepřijal úvahu stěžovatele o možnosti postupovat dle , tedy v případě zcizení nemovitostí pokračovat v řízení s jejich nabyvatelem (nabyvateli) v postavení žalovaného (žalovaných). Nelze totiž přehlédnout, že škodní jednání není v daném případě „přenositelné“ cestou změny v osobě vlastníka nemovitostí, ale je naopak úzce spjato s osobou skutečného škůdce, za kterého byl žalobcem označen stěžovatel. Nadto stěžovatel si v odvolání poněkud protiřečil, deklaroval-li, že nemovitosti sice hodlá v budoucnu prodat, avšak chce nejprve vyřešit spory, které se k nim váží, na druhou stranu ovšem tvrdil, že zcizení nemovitostí nebrání, aby řízení pokračovalo s jeho nástupcem (nástupci).

Odkaz stěžovatele na nález Ústavního soudu

sp. zn.

ze dne 29. 9. 2020 není v poměrech souzené věci přiléhavý již proto, že délka trvání předběžného opatření ve věci řešené citovaným nálezem (více než 10 let) není s délkou trvání nyní nařízeného předběžného opatření (přibližně 7 měsíců) srovnatelná, a to ani v (jinak nepřípadném) spojení s trváním předchozích opatření.

Ve světle řečeného tudíž Ústavní soud odmítl ústavní stížnost dle jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 26. ledna 2021

Tomáš Lichovník v. r.

předseda senátu