Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 3510/20

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Lichovníka, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti stěžovatele N. N., zastoupeného Mgr. Hanou Zabadalovou, advokátkou se sídlem v Hodoníně, Vrchlického 2541/19, proti usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. ze dne 23. září 2020, za účasti Nejvyššího soudu, jako účastníka řízení, a Nejvyššího státního zastupitelství, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Okresní soud v Hodoníně (dále jen "nalézací soud") uznal rozsudkem č. j. -110 ze dne 27. července 2019 stěžovatele vinným z přečinu křivého obvinění podle , a uložil mu trest odnětí v trvání šesti měsíců podmíněně odložený na zkušební dobu osmnácti měsíců; poškozeného s jeho nárokem na náhradu škody odkázal na řízení ve věcech občanskoprávních. Odvolání proti rozsudku Krajský soud v Brně (dále jen "odvolací soud") usnesením č. j. -139 ze dne 10. prosince 2019 zamítl. Napadeným usnesením Nejvyšší soud dovolání stěžovatele odmítl, neboť bylo podáno z jiných než dovolacích důvodů.

2. Řádně zastoupený stěžovatel ve své včas podané ústavní stížnosti splňující požadavky , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), podrobně popisuje své dovolací námitky, v nichž vytýká nalézacímu soudu a odvolacímu soudu nesprávné právní posouzení věci, opomenutí důkazů, porušení procesního postupu aj. Ač se měl trestného činu dopustit obviněním poškozeného podáním vysvětlení u Policie České republiky v Břeclavi, břeclavské orgány činné v trestním řízení po odložení trestního oznámení v jeho postupu protiprávnost nezjistily; teprve po podání trestního oznámení poškozeným na stěžovatele zahájily úkony hodonínské orgány činné v trestním řízení. Podle stěžovatele se šetření netýkalo jeho výpovědi v Břeclavi, ale zaměřilo se na vztah stěžovatele k poškozenému. Ani Nejvyšší soud nezohlednil absenci důkazů ke stěžovatelem podanému vysvětlení a nebylo zjištěno ani, že by své domněnky o trestné činnosti poškozeného vypověděl s úmyslem způsobit mu trestní stíhání; v tom spatřuje extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními. V postupu Nejvyššího soudu stěžovatel spatřuje porušení svých ústavně zaručených práv zakotvených v d (dále jen " "), a proto Ústavnímu soudu navrhuje napadené usnesení zrušit.

3. Z předložených rozhodnutí obecných soudů se podává, že stěžovatel se opakovaně obracel na orgány činné v trestním řízení s podněty na prošetření chování poškozeného, které považoval za protiprávní, a jako zdroje uvedl svědky, kteří však při výsleších před nalézacím soudem jeho tvrzení nepotvrdili, případně jejichž věrohodnosti nalézací soud neuvěřil, a to pro vazby na stěžovatele, ale i s ohledem na další osoby a na okolnosti ovlivňující vzájemný vztah stěžovatele a poškozeného. Jinými slovy, nalézací soud neuvěřil výpovědi stěžovatele ani jeho motivaci k podnětům orgánům činným v trestním řízení a jeho jednání vyhodnotil jako trestný čin.

4. Z napadeného usnesení se podává, že stěžovatel tvrdil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. b) a g) trestního řádu, přičemž rozhodování vyloučeného orgánu [ad písm. b)] ani nijak nespecifikoval; nesprávné právní posouzení [ad písm. g)] stěžovatel spatřoval v nesprávném hodnocení provedených důkazů, nadto v abstraktní podobě. Nejvyšší soud se zabýval rovněž nekonkrétní námitkou opomenutých důkazů a podrobně i tvrzeným rozporem mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy, avšak ani ten nezjistil.

5. Ústavní soud konstatuje, že argumentace stěžovatele se zúžila na opakování námitek, jimiž se zabýval nejen Nejvyšší soud; stěžovatel nesouhlasí s napadeným usnesením a nesprávnost postupu Nejvyššího soudu dovozuje právě z rozhodnutí neodpovídajícího jeho očekávání. Právo na přístup k soudu ( y) nezaručuje, a ani zaručovat nemůže, že rozhodnutí orgánu veřejné moci (soudu) bude odpovídat požadavkům účastníka řízení; toto právo představuje záruku, že o věci bude rozhodovat příslušný soud na základě předem stanovených pravidel (trestní řád).

6. Ústavní soud není obecným soudem dalšího stupně, další instancí v systému všeobecného soudnictví, a proto nenahrazuje jejich hodnocení důkazů svým vlastním hodnocením; jeho zásah připadá v úvahu jen při zjištění nejzávažnějších pochybení, představujících porušení ústavně zaručených základních práv a svobod, zejména pak pokud by závěry obecných soudů byly hrubě nepřiléhavé a vykazovaly znaky svévole či dokonce libovůle. Taková situace v projednávané věci nenastala.

7. Podle proto senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítl jako zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 26. ledna 2021

Tomáš Lichovník v. r.

předseda senátu