Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 118/21

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení v senátu složeném z předsedy Radovana Suchánka a soudců Vojtěcha Šimíčka (soudce zpravodaj) a Jiřího Zemánka ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Václava Klimeše, zastoupeného Mgr. Petrem Knittlem, advokátem se sídlem Sokolská třída 871/6, Ostrava, směřující proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 2020, č. j. , , -111, za účasti Nejvyššího soudu, jako účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Včas podanou ústavní stížností ( , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen " ") a splňující i ostatní zákonem stanovené podmínky řízení [ a contrario; , ] brojí stěžovatel proti v záhlaví citovanému usnesení Nejvyššího soudu, neboť má za to, že jím došlo k porušení jeho základních práv, jakož i ústavních principů zaručených v a y (dále jen " "), a d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

2. Jak vyplynulo z ústavní stížnosti a z připojených listin, usnesením Krajského soudu v Ostravě (dále jen "krajský soud") ze dne 19. 2 2019, č. j. -62, byla pro opožděnost zamítnuta žaloba pro zmatečnost ze dne 27. 7. 2016, podaná u krajského soudu dne 28. 7. 2016, kterou se stěžovatel domáhal zrušení usnesení Vrchního soudu v Olomouci (dále jen "vrchní soud") ze dne 25. 11. 2015, č. j. , -110.

3. K odvolání stěžovatele Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 26. 6. 2019, č. j. , -92, , rozhodnutí krajského soudu potvrdil.

4. Dovolání stěžovatele odmítl Nejvyšší soud ústavní stížností napadeným rozhodnutím podle ustanovení a 2 , , ve znění pozdějších předpisů, neboť dospěl k závěru, že v posouzení dovoláním předestřených právních otázek (srov. usnesení Nejvyššího soudu, bod 7) je rozhodnutí vrchního soudu souladné s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu. Nejvyšší soud zdůraznil, že "dovolatel klade Nejvyššímu soudu stejné otázky jako ty, jež položil v dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. června 2019, č. j. , -83 ( ). Odpovědi na tyto otázky se však dovolateli dostalo (při současném poukazu na závěry obsažené v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2019, sen. zn. , ze dne 30. ledna 2020, sen. zn. , a ze dne 31. srpna 2020, sen. zn. ) již v odstavcích [11] až [14] odmítavého usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. září 2020, sen. zn. . Nejvyšší soud nepokládá za potřebné se k těmto otázkám dále vyslovovat."

5. Stěžovatel se závěry Nejvyššího soudu nesouhlasí a napadá je ústavní stížností, v níž uvádí, že odůvodnění napadeného rozhodnutí není přezkoumatelné, neboť "posouzení předběžné otázky jiným soudem je pro soud závazné tehdy, když byla tato předběžná otázka řešena ve výroku rozhodnutí, řešení otázky o níž jiný soud nerozhodoval ve výroku, nýbrž se s ní (jako s otázkou předběžnou) pro účely svého rozhodnutí vypořádal toliko v odůvodnění svého rozhodnutí, pro soud v jiném řízení závazné není." Stěžovatel dále namítá, že obecné soudy mu odepřely právo na právní pomoc tím, že přestože opakovaně v insolvenčním řízení žádá o ustanovení právního zástupce a naplňuje podmínku nemajetnosti, právní zástupce mu ustanoven nebyl s odůvodněním jeho nepotřebnosti k ochraně stěžovatelových práv.

6. Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu ustanovení . Uvedené ustanovení dává tomuto soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu ještě před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně, přičemž jde o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního, kdy Ústavní soud může obvykle rozhodnout bez dalšího, jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. Pravomoc Ústavního soudu je totiž v řízení o ústavní stížnosti založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavnosti, tj. zda v řízení, resp. v rozhodnutí je završujícím, nebyla porušena ústavní práva účastníka tohoto řízení, zda řízení bylo vedeno ústavně souladně a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé. Takové zásahy či pochybení Nejvyššího soudu však Ústavní soud v nyní projednávané věci neshledal.

7. Ústavní soud opakuje, že není povolán k přezkumu správnosti aplikace podústavního práva; jeho úkolem je totiž v řízení o ústavní stížnosti ochrana ústavnosti [ a písm. d) y], nikoliv "běžné" zákonnosti. Námitky stěžovatele obsažené v ústavní stížnosti jsou ovšem ve své podstatě pouze pokračováním polemiky s výše rekapitulovanými právními závěry obecných soudů, přičemž jejich opětovné přednesení v ústavní stížnosti svědčí spíše o snaze stěžovatele alespoň v řízení před Ústavním soudem dosáhnout potvrzení svého názoru, že došlo k pochybení ze strany obecných soudů. Tímto nicméně stěžovatel staví Ústavní soud právě do pozice další instance v systému obecného soudnictví, která mu však s ohledem na výše uvedené nepřísluší.

8. V nyní posuzovaném případě přitom Ústavní soud nezjistil, že by napadené rozhodnutí trpělo jakýmkoliv ústavněprávním deficitem. V ústavní stížnosti totiž neshledal nic, co by věc posunulo do ústavněprávní roviny. Z podání stěžovatele je naopak zřejmé, že právo na spravedlivý proces zaměňuje s neexistujícím právem na úspěch ve věci.

9. Pakliže stěžovatel namítá - stručně řečeno - nedostatečné odůvodnění ústavní stížností napadeného rozhodnutí, v němž Nejvyšší soud toliko odkázal na body 11-14 svého shora uváděného usnesení ze dne 30. 9. 2020, nelze mu přisvědčit. Stěžovatel totiž v nyní posuzovaném případě uplatnil dovolací námitky, které Nejvyššímu soudu bezúspěšně předložil v identické podobě již dříve. Stěžovateli tedy muselo být zřejmé, že tyto jeho námitky nejsou způsobilé založit přípustnost dovolání. V nastalé procesní situaci tudíž odkaz na detailní vypořádání dovolací argumentace stěžovatele, obsažené ve zmíněném předchozím rozhodnutí dovolacího soudu, představuje odůvodnění, které je nejen zcela dostačující, ale s ohledem na zásadu rychlosti řízení dokonce žádoucí. Na postupu a rozhodnutí Nejvyššího soudu proto Ústavní soud neshledal cokoliv, co by odůvodnilo jeho kasační zásah.

10. Ústavní soud nepřisvědčil ani námitce údajného odepření práva na právní pomoc, a to již z toho důvodu, že stěžovatel tuto námitku nikterak nespecifikuje a omezuje se na pouhé obecné tvrzení. I tuto argumentaci navíc stěžovatel předkládá opakovaně v průběhu celého insolvenčního řízení, byť ji Ústavní soud již dříve označil za nepřesvědčivou a aproboval tak závěry obecných soudů, že "nutnost zastoupeni´ stěžovatel dokládal pouze neurčitými obavami z poškození svých práv" (srov. usnesení

sp. zn.

ze dne 5. 11. 2019, bod 9? všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz). Ústavní soud nespatřuje žádný důvod, pro který by měl tyto předchozí závěry nyní jakkoliv revidovat.

11. Ze všech shora vyložených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost odmítl podle ustanovení jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 26. ledna 2021

Radovan Suchánek v. r.

předseda senátu