Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 3446/20

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Lichovníka, soudců JUDr. Jaromíra Jirsy a JUDr. Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj) o ústavní stížnosti Anny Bejčkové, zastoupené JUDr. Zdeňkem Králem, advokátem se sídlem Klatovy, Domažlická 800/III, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 9. 2020 č. j. -217, rozsudku Krajského soudu v Plzni č. j. -194 ze dne 27. 2. 2020 a rozsudku Okresního soudu v Klatovech č. j. -151 ze dne 24. 9. 2019, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatelka se s odvoláním na porušení práva na spravedlivý proces domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, kterým Nejvyšší soud odmítl její dovolání pro jeho vady podle a požaduje rovněž zrušení předcházejících rozsudků Krajského soudu v Plzni a Okresního soudu v Klatovech.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti tvrdí, že ve svém dovolání vymezila dostatečně důvody jeho přípustnosti. Výklad dovolacího soudu považuje za nepřiměřeně rozšiřující v tom smyslu, že jeho cílem je eliminovat počet věcí, ve kterých bude rozhodováno o předmětu sporu, nikoli pouze o procesních otázkách, které jsou běžnému občanu nepochopitelné. Konkrétně stěžovatelka polemizuje se skutkovými zjištěními a hodnocením důkazů soudy v otázce určení vlastnictví k nemovitostem.

Ústavní soud posoudil argumentaci stěžovatelky i obsah ústavní stížností napadeného rozhodnutí a dospěl k závěru, že jde zčásti o návrh zjevně neopodstatněný a zčáti nepřípustný, a proto jej odmítl.

Podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.

Podstatnou se v posuzované věci jeví skutečnost, že stěžovatelka v dovolání řádně nevymezila předpoklady jeho přípustnosti podle , což však představuje jeho obligatorní náležitost. Proto nelze v postupu Nejvyššího soudu spatřovat zásah do práva na soudní či jinou právní ochranu podle d (dále jen " "), odmítl-li pro tuto vadu dovolání.

Dovolání představuje mimořádný opravný prostředek, k jehož podání je povinné zastoupení advokátem; je tomu tak mj. proto, aby se advokát seznámil s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu a zvážil, zda v jeho věci existuje právní otázka, která nebyla dosud řešena, byla řešena obecnými soudy rozdílně, odchylně od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu nebo je nutné se od ustálené judikatury odchýlit. Je však povinností navrhovatele, aby dovolání obsahovalo nezbytné náležitosti, tedy i vymezení důvodu jeho přípustnosti.

To nebylo v posuzované věci splněno, což Nejvyšší soud konkrétně vysvětlil ve vztahu k jednotlivým námitkám stěžovatelky týkajícím se neprovedení jí navržených důkazů soudy prvního a druhého stupně, nedostatků odůvodnění či hodnocení důkazů. Co se týče výhrad stěžovatelky k právnímu posouzení věci samé, tj. k jejím požadavku na určení, že je vlastnicí specifikovaných nemovitostí, dovolací soud poukázal na to, že pouhá polemika dovolatele s právním posouzením věci provedeným odvolacím soudem s tím, že toto právní posouzení má být jiné, nepředstavuje řádné vymezení předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu ve spojení s Dovolací soud uzavřel, že stěžovatelka pouze polemizuje s právním posouzením odvolacího soudu s tím, že toto právní posouzení mělo být jiné. V této souvislosti však neformuluje žádnou právní otázku ani konkrétně neuvádí, v čem spatřuje naplnění některého z předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu V takovém případě však nevymezuje řádně, v souladu s ve spojení s a ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání.

Ústavní soud konstatuje, že Nejvyšší soud srozumitelně a řádně odůvodnil, proč dovolání stěžovatelky odmítl, aniž se přitom dopustil libovůle či jiného excesu, s nímž by bylo možné spojovat porušení práva na soudní ochranu podle y. Tento závěr odpovídá i stanovisku Ústavního soudu sp. zn. , podle kterého neobsahuje-li dovolání vymezení předpokladů jeho přípustnosti ( ), není odmítnutí takového dovolání porušením y.

Pokud jde o rozhodnutí Okresního soudu v Klatovech a Krajského soudu v Plzni, v citovaném stanovisku se dále uvádí, že nevymezil-li dovolatel v čem spatřuje splnění předpokladů dovolání, je ústavní stížnost proti předchozím rozhodnutím nepřípustná podle . Proto ve vztahu k těmto rozhodnutím Ústavní soud ústavní stížnost odmítl jako návrh nepřípustný.

Na základě výše uvedeného byla ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení a zčásti jako návrh zjevně neopodstatněný a zčásti jako návrh nepřípustný odmítnuta.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 12. ledna 2021

JUDr. Tomáš Lichovník, v. r.

předseda senátu