Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 3424/20

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ludvíka Davida, soudkyně Kateřiny Šimáčkové a soudce zpravodaje Davida Uhlíře, o ústavní stížnosti Ondřeje Mazánka, zastoupeného JUDr. Michaelou Šubrtovou, advokátkou, sídlem Dlouhá 705/16, Praha 1, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. srpna 2020 č. j. -86 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. ledna 2020 č. j. -63, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Vymezení věci

1. V ústavní stížnosti, doručené Ústavnímu soudu dne 8. 12. 2020, stěžovatel podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), navrhoval zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí. Podle tvrzení stěžovatele bylo napadenými rozhodnutími porušeno jeho ústavně zaručené základní právo na spravedlivý proces a soudní ochranu podle d (dále jen "") a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").

2. Obvodní soud pro Prahu 6 ve věci žaloby podané stěžovatelem proti žalované UNIQUA pojišťovna, a. s., o zaplacení částky 71 529 Kč s příslušenstvím, žalobě stěžovatele vyhověl rozsudkem ze dne 15. 3. 2019 č. j. -34 a žalované uložil povinnost zaplatit stěžovateli za ztrátu na výdělku žalovanou částku s příslušenstvím. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal stěžovatel odvolání. Městský soud v Praze rozsudkem, napadeným ústavní stížností, rozsudek soudu prvního stupně v napadeném výroku ve věci samé změnil tak, že se žaloba zamítá. Nejvyšší soud pak dovolání podané stěžovatelem proti rozsudku odvolacího soudu odmítl podle usnesením, rovněž napadeným ústavní stížností.

II.

Argumentace stěžovatele

3. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítal, že Městský soud v Praze jeho námitku ve vztahu k rozdílnému okamžiku počátku běhu subjektivní promlčecí lhůty naprosto přehlížel, nesprávně ji vyhodnotil a vůbec se nevypořádal s její nemravností. Proto, když v závěru rozhodnutí odvolací soud poučil stěžovatele o tom, že proti jeho rozhodnutí je možné podat dovolání, a to bez dalšího, stěžovatel se tak domníval, že odvolací soud jednoznačně přípustnost dovolání připouští, proto podal dovolání a v rámci dovolání explicitně neuváděl, z jakého důvodu považuje dovolání za přípustné a toliko se s ohledem na ustanovení zabýval dovolacími důvody. Stěžovatel vycházel z toho, že soud zná právo a tedy že by stěžovatele chybně nepoučoval. Nejvyšší soud však s ohledem na to, že přípustnost dovolání nebyla v dovolání stěžovatele uvedena, dovolání z tohoto důvodu odmítl.

4. Stěžovatel má za to, že pokud Městský soud v Praze v této souvislosti pochybil a nesprávně stěžovatele poučil, pak taková skutečnost nemůže být kladena stěžovateli k tíži a v konečném důsledku vést k odmítnutí dovolání. Nejvyšší soud tím, že dovolání bez dalšího odmítl, pochybení odvolacího soudu nenapravil.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

5. Ústavní soud před tím, než přistoupí k meritornímu posouzení ústavní stížnosti, zkoumá, zda ústavní stížnost splňuje požadované náležitosti a zda jsou dány podmínky jejího projednání stanovené .

6. Ústavní soud posoudil argumentaci stěžovatele i obsah ústavní stížností napadených rozhodnutí a dospěl k závěru, že ve vztahu k napadenému rozsudku Městského soudu v Praze jde o návrh nepřípustný a ve vztahu k napadenému rozhodnutí Nejvyššího soudu o návrh zjevně neopodstatněný.

7. Ústavní stížnost je v rozsahu, ve kterém směřuje proti napadenému usnesení dovolacího soudu, přípustná (stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně práva ve smyslu ), byla podána včas a osobou k tomu oprávněnou a splňuje i všechny zákonem stanovené náležitosti, včetně povinného zastoupení advokátem ( až ).

8. Pokud se jedná o zbylou část ústavní stížnosti, směřující proti rozsudku Městského soudu v Praze, ústavní stížnost proti tomuto rozhodnutí je podle nepřípustná, když dovolací soud odmítl dovolání stěžovatele, neboť postrádalo vymezení toho, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů jeho přípustnosti ( až 238a ), trpí vadou, pro kterou nelze v dovolacím řízení pokračovat. Ze strany stěžovatele proto nedošlo k řádnému vyčerpání tohoto mimořádného opravného prostředku [podrobně stanovisko pléna ze dne 28. 11. 2017 sp. zn. (460/2017 Sb.)]. Ústavní soud v citovaném stanovisku jednak uvedl, že neobsahuje-li dovolání vymezení předpokladů přípustnosti, není odmítnutí takového dovolání pro vady porušením č. 36 odst. 1y a dále uvedl, že nevymezí-li dovolatel, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je ústavní stížnost proti předchozím rozhodnutím o procesních prostředcích k ochraně práva nepřípustná podle .

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

9. Ústavní soud vzal v úvahu tvrzení předložená stěžovatelem, přezkoumal ústavní stížností napadené rozhodnutí Nejvyššího soudu z hlediska kompetencí daných muy (dále jen "") a dospěl k závěru, že k porušení namítaného základního práva v posuzovaném případě nedošlo a ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

10. Ústavní soud považuje za nutné připomenout, že právo na soudní ochranu a spravedlivý proces podle y a Úmluvy je porušeno, pokud je komukoliv upřena možnost domáhat se svého práva u nezávislého a nestranného soudu, popř. pokud soud odmítá jednat a rozhodovat o podaném návrhu, event. pokud zůstává v řízení bez zákonného důvodu nečinný. V této souvislosti Ústavní soud dodává, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti (y). Není tedy součástí soustavy obecných soudů a nenáleží mu ani výkon dohledu nad jejich rozhodovací činností.

11. Za situace, kdy dovolací soud aplikoval rozhodné ustanovení způsobem, který odpovídá judikaturním a doktrinálním standardům jeho výkladu v souladu s obecně sdílenými zásadami spravedlnosti, a své právní posouzení přiměřeným způsobem odůvodnil, Ústavní soud nemá prostor pro přehodnocení takových závěrů. Pokud nebyla splněna jedna z nezbytných náležitostí dovolání ve smyslu , nebyl z tohoto důvodu Nejvyšší soud oprávněn dovolání stěžovatele věcně přezkoumat a nelze mu proto vytknout, že dovolání pro nesplnění zákonem předepsané náležitosti v souladu s odmítl.

12. Z uvedených důvodů Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení o odmítnutí ústavní stížnosti stěžovatele zčásti podle pro zjevnou neopodstatněnost a zčásti podle pro nepřípustnost.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. ledna 2021

Ludvík David v. r.

předseda senátu