Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 2674/20

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaj) a soudců Jaromíra Jirsy a Vladimíra Sládečka ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Severní energetická a. s., se sídlem Václava Řezáče 315, 434 01 Most, zastoupené JUDr. Petrem Voříškem, Ph.D., LL.M., advokátem se sídlem Přístavní 321/14, 170 00 Praha 7, proti rozsudku Městského soudu v Praze č. j. -32 ze dne 21. 8. 2018, rozsudku Vrchního soudu v Praze č. j. -62 ze dne 20. 11. 2019 a usnesení Nejvyššího soudu č. j. -88 ze dne 11. 6. 2020, za účasti Městského soudu v Praze, Vrchního soudu v Praze a Nejvyššího soudu, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas uplatněnou ústavní stížností, která i v ostatním splňovala podmínky stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen " "), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí soudů s odůvodněním, že jimi byla porušena její základní práva garantovaná a y (dále jen " "), a d (dále jen " "), Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").

Z ústavní stížnosti a přiložených rozhodnutí se podává, že rubrikovaným rozsudkem Městského soudu v Praze (dále také "soud prvního stupně") č. j. -32 ze dne 21. 8. 2018 byla zamítnuta žaloba stěžovatelky na zrušení vymezené části rozhodčího nálezu, vydaného Rozhodčím soudem při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky dne 26. 7. 2017 pod sp. zn. Rsp 1274/15 (výrok I) a dále bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení (výrok II). Vrchní soud v Praze (dále jen "odvolací soud") napadeným rozsudkem č. j. -62 ze dne 20. 11. 2019 rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil a dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně, který neshledal důvod pro zrušení rozhodčího nálezu podle ustanovení Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala stěžovatelka dovolání, které bylo v záhlaví uvedeným usnesením Nejvyššího soudu č. j. -88 ze dne 11. 6. 2020 odmítnuto pro nepřípustnost. Vzhledem k tomu, že všechny skutečnosti a podrobnosti nyní projednávaného případu jsou účastníkům řízení dostatečně známy, není třeba je blíže rekapitulovat.

Stěžovatelka v obsáhlé ústavní stížnosti soustředí svoji ústavněprávní argumentaci především do nedostatku odůvodnění rozhodčího nálezu v podobě absence vypořádání námitek uplatněných stěžovatelkou, kdy obecné soudy následně vycházely z ústavně nekonformního (apodiktického) právního názoru, že deficit odůvodnění rozhodčího nálezu nemůže za žádných okolností být důvodem pro zrušení rozhodčího nálezu podle , čímž se dopustily porušení ústavně garantovaného práva stěžovatelky na spravedlivý proces. Tato pochybení nenapravil ani Nejvyšší soud, když odmítnutím dovolání stěžovatelce fakticky odepřel přístup k soudu a právo na soudní ochranu.

Ústavní soud po prostudování ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí zvážil námitky stěžovatelky a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud připomíná, že je soudním orgánem ochrany ústavnosti [ y (dále jen " ")], který stojí mimo soustavu soudů ( y). Vzhledem k tomu jej nelze považovat za další - "superrevizní" - instanci v systému obecné justice, oprávněnou svým vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování obecných soudů; jeho úkolem je "toliko" přezkoumat ústavnost soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Proto je třeba vycházet z pravidla, že vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho aplikace na jednotlivý případ je v zásadě věcí obecných soudů. O zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady). O takové vady se však v nyní projednávaném případě nejedná.

Ústavní soud totiž nemůže přisvědčit argumentaci stěžovatelky uvedené v ústavní stížnosti, neboť obecné soudy správně a v souladu s příslušnou judikaturou Nejvyššího soudu hodnotily to, že důvody a námitky stěžovatelky pro zrušení rozhodčího nálezu podle jsou nepřípustné, neboť jsou zaměřeny do hodnocení důkazů. V tomto ohledu nelze spatřovat ústavněprávní deficit ani v napadeném usnesení Nejvyššího soudu, který odmítl dovolání stěžovatelky pro nepřípustnost, neboť neshledal pro řešení otázky předestřené stěžovatelkou důvod odchýlit se od své konstantní judikatury, vycházející z toho, že při "rozhodování o zrušení rozhodčího nálezu není soud oprávněn přezkoumávat napadené rozhodnutí věcně, tedy z hlediska správnosti hodnocení provedených důkazů, správnosti skutkových zjištění a následného právního posouzení věci. Institut návrhu na zrušení rozhodčího nálezu totiž nemůže sloužit jako opravný prostředek proti rozhodčímu nálezu"(viz např. usnesení sp. zn. ze dne 5. 4. 2017).

Ústavní soud konstatuje, že úvahy jmenovaných soudů se zakládají na ústavně souladné racionální argumentaci a jsou reflexí kautely nezávislého soudního rozhodování vyjádřené v y, pročež postačí v podrobnostech na obsah odůvodnění napadených rozhodnutí odkázat. Ústavní soud uzavírá, že žádné pochybení, které by mohlo zakládat porušení namítaných ústavně zaručených práv stěžovatelky ze strany obecných soudů, zjištěno nebylo.

Z výše uvedených důvodů proto Ústavní soud podle , mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení, předloženou ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné ( ).

V Brně dne 19. ledna 2021

Tomáš Lichovník v. r.

předseda senátu