Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 3229/20

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Tomášem Lichovníkem ve věci ústavní stížnosti Soňy Braškové, zastoupené JUDr. Věrou Ottlovou, advokátkou se sídlem Tyršova 1902, Benešov, směřující proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 2020, č. j. -119; za účasti Nejvyššího soudu jako účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění :

1. Stěžovatelka se podanou ústavní stížností domáhá zrušení citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu, v petitu ani odůvodnění ústavní stížnosti neuvádí, která základní práva měl obecný soud svým postupem porušit.

2. Ústavní soud je před samotným posouzením ústavní stížnosti povinen přezkoumat, zda ta splňuje příslušné náležitosti a jestli jsou dány podmínky jejího projednání vymezené v . Jednou z takových podmínek je dodržení lhůty pro podání ústavní stížnosti. Podle lze ústavní stížnost podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje.

3. Napadené usnesení Nejvyššího soudu, které bylo zmíněným posledním procesním prostředkem, stěžovatelka obdržela dne 7. 9. 2020. Stěžovatelka podala ústavní stížnost na poštu dne 6. 11. 2020, poslala ji však na adresu Okresního soudu v Benešově, který zásilku obdržel dne 9. 11. 2020. Ústavnímu soudu byla po přeposlání ústavní stížnost doručena dne 18. 11. 2020.

4. Stěžovatelka by mohla docílit přezkumu usnesení Nejvyššího soudu tím, že by svou ústavní stížnost podala přímo Ústavnímu soudu ve lhůtě dvou měsíců počítané od doručení daného usnesení (tj. do 9. 11. 2020 i při započítání víkendu). Podání ústavní stížnosti jinému soudu než soudu Ústavnímu totiž nemá za následek zahájení řízení před Ústavním soudem (srov. a contrario a ). Zatímco v občanském soudním řízení nebo v trestním řízení je podáním návrhu kterémukoli soudu zásadně zachována lhůta, přičemž další postup je dán možností vyslovení místní či věcné nepříslušnosti a postoupením věci, Ústavní soud není součástí systému obecných soudů; řízení před ním je řízením odděleným od řízení před obecnými soudy. Proto zachování lhůty dle ustanovení je dáno pouze podáním ústavní stížnosti v této lhůtě Ústavnímu soudu a nikoli jinému státnímu orgánu. Teoreticky lze připustit variantu, že stěžovatel (chybně) adresuje ústavní stížnost prostřednictvím obecného soudu a ten následně podání Ústavnímu soudu postoupí, okamžik doručení (postoupení) by ale musel nastat ve zmíněné lhůtě dvou měsíců (obdobně srov. usnesení ze dne 21. 10. 2008,

sp. zn.

).

5. V aktuálním případě je nesporné, že ústavní stížnost byla podána chybnému adresátu v předposlední den dvouměsíční lhůty a obecný soud proto ani nemohl zajistit, aby podání Ústavnímu soudu postoupil včas, tj. v rámci dvouměsíční lhůty. Ústavní soud obdržel ústavní stížnost až 18. 11. 2020 a předepsaná zákonná lhůta dvou měsíců nebyla nepochybně dodržena. Tato lhůta je přitom nepřekročitelná a její marné uplynutí zákon neumožňuje jakkoliv zhojit.

6. S ohledem na uvedené soudci zpravodaji nezbylo, než ústavní stížnost stěžovatelky odmítnout podle ustanovení jako návrh podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 6. ledna 2021

Tomáš Lichovník v. r.

soudce zpravodaj