Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 3327/20

Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Kateřinou Šimáčkovou o ústavní stížnosti stěžovatelů 1) Z. H. a 2) M. H., obou zastoupených JUDr. Tomášem Těmínem, Ph.D., advokátem se sídlem Karlovo náměstí 28, Praha 2, proti dvěma usnesením Okresního soudu v České Lípě ze dne 30. 9. 2020 sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Stěžovatelé svou ústavní stížností napadají rozhodnutí uvedená v záhlaví tohoto rozhodnutí, jež byla vynesena v průběhu hlavního líčení v jejich trestní věci, neboť jimi měla být porušena jejich ústavní práva garantovaná článkem 36 odst. 1 a článkem 38 odst. 2 d. V řízení, které je vedeno Okresním soudem v České Lípě pod sp. zn. , je projednávána obžaloba, v níž byli stěžovatelé mimo jiné obžalováni pod skutkem 4) ze spáchání přečinu krádeže podle , písm. b) . Z tohoto trestního řízení byl skutek 4) následně vyloučen k samostatnému projednání a je o něm rozhodováno v samostatném řízení, které je vedeno před Okresním soudem v České Lípě pod sp. zn. . Při hlavním líčení, které se ve věci konalo dne 30. 9. 2020, hned v úvodu konstatoval soud prvního stupně omluvu stěžovatele 2) odůvodněnou vážnou zdravotní indispozicí a jeho žádost o odročení hlavního líčení. Soud prvního stupně poté rozhodl usnesením podle § 23 odst. 1 trestního řádu, že se věc stěžovatele 2) vylučuje ze společného řízení a projednání. Následně proběhlo hlavní líčení ve věci, státní zástupce přednesl obžalobu, soud vznesl dotaz na poškozeného ohledně adhezního nároku a byl učiněn výslech stěžovatele 1) jakožto obžalovaného. V závěru hlavního líčení pak soud prvního stupně vydal usnesení, kterým rozhodl, že se podle § 23 odst. 3 trestního řádu ke společnému řízení a projednání spojuje věc stěžovatele 2). O spojení i rozdělení věcí přitom soud rozhoduje usnesením (§119 odst. 1, § 134 testního řádu), proti kterému není přípustný opravný prostředek (§ 141 odst. 2 trestního řádu). Stěžovatelé dále polemizují s tím, že nedošlo včas k vyřízení jejich námitky podjatosti vůči státnímu zástupci. Podle stěžovatelů měl soud prvního stupně před konáním hlavního líčení ve věci dne 30. 9. 2020 dostatek informací k tomu, aby mohl sám posoudit, že státní zástupce Mgr. Dostál je vyloučenou osobou a hlavní líčení by se nemělo vůbec konat, dokud na místo Mgr. Dostála nevstoupí jiný státní zástupce.

2. Ústavní soud se podanou stížností zabýval nejprve z hlediska procesních podmínek její přijatelnosti, tedy zda vyhovuje požadavkům , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), na takový návrh kladeným, a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je nepřípustná.

3. Podle Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítne návrh, je-li nepřípustný, nestanoví-li tento zákon jinak. Podle je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje ( ); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení ( ). Pojmovým znakem institutu ústavní stížnosti je tedy její subsidiarita, jež se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech dostupných procesních prostředků k ochraně práva stěžovatele.

4. Z popsaného principu subsidiarity při využívání ústavní stížnosti, z níž plyne též princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti orgánů veřejné moci. Ústavní stížnost je tedy krajním prostředkem k ochraně práva nastupujícím až tehdy, když náprava před ostatními orgány veřejné moci již není (standardním postupem) možná. Ústavní soud je tak v rámci řízení o ústavní stížnosti mimo jiné oprávněn rozhodovat zásadně jen o rozhodnutích "konečných". Jako nepřípustné proto opakovaně odmítá ústavní stížnosti v případech, kdy existuje pravomocné rozhodnutí soudu, jímž však nebyla věc ukončena, nýbrž vrácena soudu či jinému státnímu orgánu k dalšímu řízení [srov. například usnesení

sp. zn.

ze dne 30. 3. 2006 (U 4/40 SbNU 781), usnesení

sp. zn.

ze dne 22. 7. 2008, usnesení

sp. zn.

ze dne 7. 11. 2012 či usnesení

sp. zn.

ze dne 28. 8. 2013; všechna rozhodnutí Ústavního soudu citovaná v tomto usnesení jsou dostupná také na http://nalus.usoud.cz].

5. Ústavní soud tak shrnuje, že s ohledem na skutečnost, že řízení ve věci nebylo skončeno napadenými rozhodnutími, ale stále běží, nedošlo dosud k vyčerpání všech procesních prostředků k ochraně práv stěžovatelů, a podaná ústavní stížnost je proto nepřípustná podle ; v dané věci nejsou splněny ani výjimečné předpoklady přijetí ústavní stížnosti vymezené v . Ústavní soud přitom zdůrazňuje, že jeho stávající rozhodnutí stěžovatele fakticky nijak nepoškozuje. Nic jim totiž nebrání v podání případné nové ústavní stížnosti poté, co bude řízení v jejich věci skončeno, pokud s jeho výsledkem nebudou souhlasit a budou pociťovat újmu na svých základních právech a svobodách v důsledku pochybení obecných soudů s možným vlivem na výsledek řízení.

6. Vzhledem k závěru o nepřípustnosti podané ústavní stížnosti postupoval Ústavní soudu podle a ústavní stížnost rozhodnutím soudkyně zpravodajky odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 30. prosince 2020

Kateřina Šimáčková, v. r.

soudkyně zpravodajka