Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 3337/20

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce Jaromíra Jirsy a soudce Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje) ve věci ústavní stížnosti Silvie Eschnerové, zastoupené Zdeňkem Koschinem, advokátem se sídlem Štefánikova 48, 150 00 Praha 5 - Smíchov, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. -456 ze dne 29. 10. 2020 a rozsudku Městského soudu v Praze č. j. -430 ze dne 2. 6. 2020 takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností, která splňuje formální náležitosti ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených soudních rozhodnutí, jimiž mělo dojít zejména k porušení a d.

Ústavní soud se dříve, než přistoupil k věcnému posouzení ústavní stížnosti, zabýval nejprve splněním jejích procesních podmínek a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je v části, v níž směřuje proti rozhodnutí Městského soudu v Praze, nepřípustná. Pokud jde o usnesení Nejvyššího soudu o odmítnutí dovolání, ústavní stížnost proti němu přípustná sice je, ovšem Ústavní soud ji shledal zjevně neopodstatněnou. Pro tento závěr svědčí následující důvody.

Stěžovatelka podala dovolání proti v záhlaví označenému rozsudku odvolacího soudu, aniž řádně vymezila předpoklady přípustnosti dovolání. Stěžovatelka totiž v dovolání toliko ohlásila uplatnění všech čtyř předpokladů přípustnosti dovolání zároveň, a to dílčím způsobem, aniž však vůbec konkretizovala, jak je ten který předpoklad přípustnosti naplněn na pozadí právního posouzení učiněného odvolacím soudem. Naopak v dovolání obsáhle rekapitulovala průběh řízení před soudy nižších stupňů a poukazovala na dle jejího názoru významné skutkové okolnosti svého případu. Jejich revizi však dovolání jako mimořádný opravný prostředek otevřeno není. Stěžovatelkou podané dovolání tedy nenaplnilo žádný ze čtyř zákonem předvídaných a uplatněných předpokladů přípustnosti, pročež Nejvyšší soud takové dovolání jako vadné odmítl. Tvrdí-li stěžovatelka v ústavní stížnosti, že Nejvyšší soud přehlédl otázky, jež formulovala v samotném závěru svého dovolání pod bodem III, dlužno podotknout, že se nejedná o otázky, na nichž spočívá právní posouzení věci městským soudem. Navíc stěžovatelka je předestřela optikou vlastního hodnocení skutkového stavu, a nikoli na pozadí úvah o skutkovém stavu, k nimž naopak dospěl odvolací soud, potažmo soud nalézací. Přitom právě soudy zjištěným, a nikoli účastníkem nabízeným skutkovým stavem je Nejvyšší soud v rámci dovolacího přezkumu vázán. Nejvyšší soud tedy nepochybil, pakliže takové dovolání nepodrobil věcnému přezkumu.

Ústavní soud za této situace podotýká, že v případě takto vadně podaného dovolání je nelze pokládat za řádně uplatněné, resp. vyčerpané, a proto je ústavní stížnost proti předchozím rozhodnutím o procesních prostředcích (tj. v daném případě proti napadenému rozsudku odvolacího soudu) nepřípustná podle (srov. stanovisko pléna Ústavního soudu sp. zn. ze dne 28. 11. 2017, vyhlášené ve Sbírce zákonů jako sdělení Ústavního soudu č. 460/2017 Sb.).

Ve světle řečeného tudíž Ústavní soud odmítl ústavní stížnost dílem dle jako návrh zjevně neopodstatněný, dílem dle téhož zákona jako návrh nepřípustný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 15. prosince 2020

Vladimír Sládeček v. r.

předseda senátu