Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 3158/20

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Filipa (soudce zpravodaje) a soudců Josefa Fialy a Pavla Šámala o ústavní stížnosti stěžovatelky Ing. Ivy Javůrkové, zastoupené Mgr. Dorou Bokovou, advokátkou, sídlem Marie Cibulkové 394/19, Praha 4 - Nusle, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. ledna 2020 č. j. -52 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 6. září 2019 č. j. -33, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 3, jako účastníků řízení, a České republiky - Státního pozemkového úřadu, sídlem Husinecká 1024/11a, Praha 3 - Žižkov, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle písm. d) y (dále jen " ") se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených soudních rozhodnutí, přičemž tvrdí, že jimi došlo k porušení jejích základních práv a svobod zaručených ústavním pořádkem, specifikovaných v d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

2. Z ústavní stížnosti se podává, že napadeným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 (dále jen "obvodní soud") byla zamítnuta stěžovatelčina žaloba na zaplacení částky 216 213 Kč s příslušenstvím a stěžovatelce bylo uloženo nahradit vedlejší účastnici (jako žalované) náklady řízení ve výši 900 Kč. Žalovaná částka měla představovat nárok na vydání bezdůvodného obohacení, konkrétně na vrácení části již uhrazené kupní ceny, za kterou právní předchůdce stěžovatelky (kupní smlouvou ze dne 11. 1. 2018) nabyl podle , o Státním pozemkovém úřadu a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění (dále jen " "), od vedlejší účastnice tři pozemky v katastrálním území Stará Boleslav, a to z důvodu, že tato cena byla stanovena v rozporu s tohoto zákona, a dále nárok na náhradu škody, jež mu měla být způsobena v důsledku nesprávného stanovení kupní ceny vedlejší účastnicí. Obvodní soud však dospěl k závěru, že kupní cena byla stanovena na základě znaleckého posudku jako cena obvyklá správně, přičemž odmítl stěžovatelčin názor, že je třeba kupní cenu stanovit na základě oceňovací vyhlášky, na niž spolu se zákonem o oceňování majetku uvedené ustanovení prostřednictvím poznámky pod čarou odkazuje.

3. K odvolání stěžovatelky Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") ústavní stížností napadeným rozsudkem rozsudek obvodního soudu potvrdil a rozhodl, že stěžovatelka je povinna zaplatit vedlejší účastnici na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 900 Kč. Městský soud, jenž vyšel z pravidla lex specialis derogat generali, se plně ztotožnil se závěry obvodního soudu a dodal, že připouští výjimku pro případ, že tento zákon stanoví převodní cenu jinak, ovšem v případě převodu pozemků v zahrádkových nebo chatových osadách taková úprava absentuje, a že není relevantní, že zákon o oceňování majetku obsahuje způsob oceňování zemědělských pozemků, neboť připouští výjimku z převodní ceny nemovité věci v ceně obvyklé jen tehdy, stanoví-li tak (pouze a jen) on sám jinak.

4. Proti tomuto rozsudku brojila stěžovatelka dovoláním, které však Nejvyšší soud usnesením ze dne 10. 8. 2020 č. j. -85 podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), odmítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Dospěl k závěru, že dovoláním označenou otázku, na níž napadené rozhodnutí závisí, městský soud vyřešil v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a že nebyly dány ani důvody k jejímu jinému posouzení, a proto není naplněno žádné z hledisek přípustnosti dovolání podle

II.

Stěžovatelčina argumentace

5. V ústavní stížnosti stěžovatelka s poukazem na a usnesení rozšířeného senátu Nevyššího správního soudu ze dne 20. 11. 2012 č. j. -119 uvádí, že vyložit konkrétní ustanovení zákona je třeba s použitím standardních interpretačních metod (výklad jazykový, logický, systematický),

a nevedly-li by tyto ke spolehlivému výsledku, nutno přihlédnout k účelu, jenž byl přijetím zákona sledován. V návaznosti na to cituje z důvodové zprávy k , z níž má plynout, že v době převodu pozemků při určení kupní ceny se mělo vycházet z oceňovací vyhlášky, a nikoliv ze znaleckého posudku ke stanovení ceny obvyklé při nakládání s pozemkem zemědělským jako pozemkem stavebním.

6. Dále stěžovatelka namítá, že ačkoliv opakovaně navrhovala provedení důkazu důvodovou zprávou k za účelem výkladu použití poznámky pod čarou k tohoto zákona (z níž má vyplývat chybný výpočet kupní ceny), obvodní soud ani městský soud se s jejím návrhem nevypořádaly a ve svých rozhodnutích dostatečně nezdůvodnily, z jakého důvodu jej neprovedly.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

7. Ústavní soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny procesní předpoklady řízení. Dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, ve kterém byla napadená rozhodnutí vydána. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s až 31 , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "). Její ústavní stížnost je přípustná, neboť vyčerpala všechny zákonné prostředky k ochraně svého práva ( a contrario ve spojení s téhož zákona).

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

8. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti ( y), který stojí mimo soustavu obecných soudů ( y). Vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že podle písm. d) y rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další, "superrevizní" instanci v systému obecné justice, oprávněnou vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování obecných soudů; jeho úkolem je "toliko" přezkoumat ústavnost napadených soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Proto nutno vycházet (mimo jiné) z pravidla, že vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho aplikace na jednotlivý případ je v zásadě věcí obecných soudů a o zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat za situace, kdy je dané rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady).

9. Těžiště ústavní stížnosti spočívá v nesouhlasu s tím, jak obecné soudy interpretovaly a aplikovaly Stěžovatelka přitom toliko opakuje svůj právní názor, že stanovení kupní ceny jako ceny obvyklé je v rozporu se zákonem, ačkoliv se obecné soudy danou otázkou opakovaně (ve třech stupních) se stejným výsledkem zabývaly a stěžovatelce dostatečně vysvětlily, z jakého důvodu jej nelze považovat za správný. Ústavní soud soustavně judikuje, za jaké situace může být proces interpretace a aplikace podústavního práva (zpravidla) stižen "kvalifikovanou vadou" - nezohlední-li obecné soudy správně (či vůbec) dopad některého ústavně zaručeného základního práva (svobody) na posuzovanou věc nebo se dopustí (z hlediska požadavku řádně vedeného řízení) neakceptovatelné "libovůle" spočívající buď v nerespektování jednoznačně znějící kogentní normy, anebo ve zjevném a neodůvodněném vybočení ze standardů výkladu, jenž je v soudní praxi respektován, resp. který odpovídá všeobecně akceptovanému (doktrinálnímu) chápání dotčených právních institutů [viz např. nález ze dne 25. 9. 2007

sp. zn.

(N 148/46 SbNU 471)].

10. Vzhledem k tomu, že vyjádření nesouhlasu s právním názorem obecných soudů, spočívajícím v rovině podústavního práva, nemůže opodstatněnost ústavní stížnosti založit, neboť věcná správnost (zákonnost) soudních rozhodnutí není referenčním hlediskem ústavněprávního přezkumu, z obsahu ústavní stížnosti by mělo být (alespoň) patrno, z jakého důvodu nemůže podle stěžovatelova názoru napadené rozhodnutí z hlediska ústavnosti obstát.

11. To však z posuzované ústavní stížnosti neplyne. Stěžovatelka se v ní znovu dovolává poznámky pod čarou k , ačkoliv se obecné soudy již obecně k právnímu významu poznámky (i) v souladu s judikaturou Ústavního soudu vyjádřily a dále vysvětlily, že zde konkrétně jde o vodítko k výkladu tohoto ustanovení v tom smyslu, že odkazuje na definici "ceny obvyklé" podle zákona o oceňování majetku, s tím, že je třeba ji odlišovat od "ceny zjištěné" podle téhož zákona. Dále z výše uvedených rozhodnutí plyne, že obecné soudy považovaly výsledek, k němuž dospěly na základě "standardních interpretačních metod", za "spolehlivý", čímž vypořádaly i stěžovatelčinu další argumentaci záměry zákonodárce, jak je vyvodila z důvodové zprávy k Za této situace Ústavní soud nemá, co by obecným soudům mohl z hlediska ústavnosti vytknout.

12. Dále stěžovatelka namítá, že soudy nižších stupňů neprovedly jí navržený důkaz již zmíněnou důvodovou zprávou. Ovšem již městský soud stěžovatelce vysvětlil, že v daných souvislostech o důkazní návrh nešlo. A nereflektuje-li stěžovatelka nijak úvahy tohoto soudu, nelze než její ústavní stížnost považovat za zjevně neopodstatněnou i v tomto bodě, k čemuž možno dodat, že ani Ústavní soud nemá, co by městskému soudu mohl prima facie vytknout.

13. Ústavní soud uzavírá, že přezkoumal ústavní stížnost z hlediska kompetencí daných mu u, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti ( y). Protože ze shora uvedených důvodů nezjistil namítané porušení základních práv stěžovatelky (viz sub 1), dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 15. prosince 2020

Jan Filip v. r.

předseda senátu