Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 3130/20

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Josefem Fialou o ústavní stížnosti stěžovatele J. J., zastoupeného JUDr. Tomášem Mikulíkem Hamelem, Ph.D., advokátem, sídlem Potoční 1094, Frýdek-Místek, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. srpna 2020 č. j. -18 a usnesení Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje, odboru obecné kriminality, Ostrava, ze dne 19. června 2020 č. j. KRPT-231590-418/TČ-2019-070072, za účasti Krajského soudu v Ostravě a Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje, odboru obecné kriminality, Ostrava, jako účastníků řízení, a Krajského státního zastupitelství v Ostravě, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Ústavní stížností podle písm. d) y a a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatel domáhá zrušení výše uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo porušeno jeho právo na soudní ochranu podle d.

2. Z ústavní stížnosti i z napadených rozhodnutí se podává, že Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Moravskoslezského kraje, odbor obecné kriminality, Ostrava (dále jen "policejní orgán") v trestní věci obviněného L. J., vedené pro skutek právně kvalifikovaný jako zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy, napadeným usnesením podle § 79a zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "trestní řád"), rozhodla o zajištění finanční hotovosti ve výši 21 100 Kč, zajištěné v průběhu domovní prohlídky v rodinném domě na adrese N., a finanční hotovosti ve výši 150 000 Kč, zajištěná v osobním motorovém vozidle Audi Q7 v loketní opěrce na straně u řidiče, neboť zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že tyto finanční prostředky jsou výnosem z trestné činnosti obviněného. Proti usnesení policejního orgánu podal obviněný blanketní stížnost podle § 141 a násl. trestního řádu, kterou přislíbil odůvodnit poté, co se k věci vyjádří skutečný vlastník finančních prostředků J. J. formou čestného prohlášení (stěžovatel stížnost proti tomuto usnesení nepodal). Bližší odůvodnění stížnosti nebylo předloženo a Krajský soud v Ostravě (dále jen "krajský soud") napadeným usnesením zamítl stížnost obviněného jako nedůvodnou. Rozhodnutí policejního orgánu považoval krajský soud za důvodné a zákonné, jsou v něm popsány skutečnosti nasvědčující tomu, že zajištěné peněžní prostředky představují výnos z trestné činnosti v souladu s § 79a odst. 1 trestního řádu. V této souvislosti krajský soud zároveň poukázal na to, že napadeným rozhodnutím policejního orgánu majitel vlastnické právo k těmto penězům, které byly zajištěny proto, aby s nimi mohlo být zákonným způsobem definitivně naloženo tak, jak vyplyne z výsledků dokazování, neztratil. V současném stadiu řízení lze podle krajského soudu důvodně vycházet z toho, že obviněný organizoval a financoval výrobu pervitinu, který následně za účelem další distribuce společně s ostatními spoluobviněnými předával za úplatu dalším osobám, a to s celkovým ziskem nejméně 3 354 000 Kč, přičemž celkový zisk na této činnosti spolupracující skupiny pachatelů měl činit nejméně 5 109 620 Kč. Proto nelze podle krajského soudu považovat za nepřiměřené zajištění shora uvedených částek ve výši 21 100 Kč a 150 000 Kč, které dle poznatků za využití operativně pátracích prostředků měl obviněný získat právě prodejem vyrobeného pervitinu.

3. V ústavní stížnosti stěžovatel tvrdí, že shora uvedené finanční prostředky ve výši 150 000 Kč a 21 100 Kč jsou v jeho výlučném vlastnictví a dal je synovi (obviněnému L. J.) na nákup bagru. Ani jeden z orgánů činných v trestním řízení přitom nezkoumal podle stěžovatele dostatečně původ těchto peněz a odkázal toliko na výslech svědkyně K. P. (bývalé přítelkyně L. J. a matky jejich společné dcery). Ta však podle stěžovatele o majetkových poměrech stěžovatele neví nic, což podle stěžovatele ve své výpovědi také uvedla.

4. Dříve, než přistoupí k věcnému projednání ústavní stížnosti, musí Ústavní soud prověřit, zda jsou splněny procesní předpoklady řízení stanovené pro ústavní stížnost .

5. Pojmovým znakem procesního institutu ústavní stížnosti je její subsidiarita. Ta se projevuje, mimo jiné, v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje ( ). Z toho vyplývá, že stanoví-li právní předpis, že v určité procesní situaci je k rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob příslušný konkrétní orgán veřejné moci, nemůže Ústavní soud do jeho pravomoci a působnosti zasáhnout tím, že by ve věci sám rozhodl bez toho, že by zde rozhodnutí takového příslušného orgánu existovalo a že by sám podal podnět k jeho vydání.

6. Ústavnímu soudu je z úřední činnosti známo, že se stěžovatel na něj obrací v obdobných věcech (srov. ústavní stížnosti vedené pod

sp. zn.

,

sp. zn.

,

sp. zn.

,

sp. zn.

), v nichž taktéž tvrdí, že policejní orgán v trestním řízení vedeném proti jeho obviněnému synovi zajistil věci, které patří stěžovateli. V těchto řízeních ovšem stěžovatel před podáním ústavní stížnosti brojil proti rozhodnutím policejního orgánu stížnostmi podle § 141 a násl. trestního řádu (pozn. krajský soud stěžovatelovy stížnosti hodnotil jako stížnosti podané oprávněnou osobou, neboť se ho rozhodnutí přímo dotýkají). V nyní posuzované věci však stěžovatel stížnost podle § 141 trestního řádu nepodal, tudíž nevyžil procesní prostředek, který mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, nesplnil tak podmínku podání ústavní stížnosti výslovně zakotvenou v .

7. S ohledem na výše uvedené Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl ústavní stížnost podle jako návrh nepřípustný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 7. prosince 2020

Josef Fiala v. r.

soudce zpravodaj