Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 2360/20

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce Tomáše Lichovníka a soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti stěžovatele Vladimíra Lacného, zastoupeného JUDr. Petrem Vrchlabským, advokátem se sídlem v Ostravě, Havlíčkovo nábřeží 38, proti výrokům II a III rozsudku Krajského soudu v Ostravě č. j. -306 ze dne 25. 5. 2020, za účasti Krajského soudu v Ostravě, jako účastníka řízení, a Marie Šromotové, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Napadenými výroky rozsudku Krajského soudu v Ostravě (dále jen "odvolací soud") byla stěžovateli, osvobozenému v řízení od soudních poplatků, jako neúspěšnému účastníkovi uložena povinnost k náhradě nákladů nalézacího (60 548 Kč) i odvolacího (6 728 Kč) řízení k rukám státu podle , spočívajících v odměně a hotových výdajích advokáta ustanoveného v řízení úspěšné vedlejší účastnici.

2. Stěžovatel se v řízení před Ústavním soudem domáhá zrušení napadených rozhodnutí pro porušení práva na soudní ochranu podle d (dále jen " ") ve spojení s ochranou vlastnického práva podle y. Jednak stěžovatel zpochybňuje účelnost vedlejší účastnicí (resp. státem ve prospěch vedlejší účastnice) vynaložených nákladů, kterou odvolací soud podle jeho názoru nijak neodůvodnil, dále poukazuje na a skutečnost, že byl v řízení osvobozen od soudních poplatků. Uvedené ustanovení podle stěžovatele bránilo soudu v postupu podle , na které v odůvodnění odkazuje; odůvodnění napadených výroků rozsudku je podle stěžovatele nepřezkoumatelné.

3. Ústavní stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a řádně zastoupenou advokátem v souladu s , o Ústavním soudu (dále jen " "); je sice přípustná ve smyslu téhož zákona, avšak zjevně neopodstatněná. Ústavní soud si vyžádal procesní spis a vyjádření účastníka řízení, jež následně zaslal stěžovateli k replice; vzhledem k výroku svého rozhodnutí však nepovažuje za nutné jejich obsah blíže rekapitulovat.

4. Ústavní soud není další přezkumnou instancí v rámci obecné justice. Jako orgán ochrany ústavnosti přezkoumává nákladové výroky velmi zdrženlivě, neboť jako pouhý derivát (nikoli podstata) soudního řízení mohou zasáhnout základní práva jednotlivce výjimečně, a jen v případech extrémního vykročení z procesních pravidel, což nastává např. v důsledku interpretace a aplikace příslušných ustanovení zákona, v nichž by byl obsažen prvek svévole (srov. např. usnesení

sp. zn.

ze dne 18. 12. 2018 a v něm citovanou judikaturu; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz). V projednávané věci Ústavní soud okolnosti nasvědčující takto výjimečné situaci neshledal (srov. shodně body 13 a 14 usnesení

sp. zn.

ze dne 22. 10. 2019, vydaného v obdobné věci).

5. Z ústavněprávního hlediska se stěžovatel domáhá kromě nápravy nedostatečného odůvodnění napadených výroků, které by znamenalo porušení y, také garance článku 37 odst. 2 y, zaručujícího jednotlivci právo na právní pomoc, jehož součástí je také právo na bezplatnou právní pomoc v případě hmotné nouze jednotlivce; bez něj by uvedená garance byla vyprázdněna. Splní-li proto žadatel zákonem stanovené náležitosti (zde , popř. ), je mu soudem přiznáno osvobození od soudních poplatků, a v případě potřeby též ustanoven advokát, aby mohl v soudním řízení účinně bránit svá práva (v souzené věci se poněkud netypicky dostalo právní pomoci oběma účastníkům řízení před obecnými soudy - stěžovateli i vedlejší účastnici).

6. Uvedené procesní záruky zásadně slouží především k zajištění procesní rovnosti účastníků (srov. dále y), nesouvisejí s úspěšností žalobou uplatněného nároku, či uplatněné procesní obrany žalovaného. Právo na právní pomoc tak nezaručuje jednotlivci, že bude chráněn před náhradou nákladů, které v řízení mohou vzniknout, např. v důsledku neúspěchu ve věci. Shodně se k výkladu y staví i komentářová literatura: "Právo na právní pomoc v tvrzené hmotné nouzi však automaticky nezbavuje zastoupenou osobu břemene všech nákladů v případě neúspěchu (typicky náklady, které za řízení vznikly státu, a náklady protistrany). Má zajistit spravedlivý proces každému, bez ohledu na jeho aktuální majetkový status po dobu řízení. Neznamená imunitu před všemi nepříznivými majetkovými důsledky možného neúspěchu ve věci." (BAŇOUCH, H. in WAGNEROVÁ, E., ŠIMÍČEK, V., LANGÁŠEK, T., POSPÍŠIL I. a kol. základních práv a svobod: Komentář. Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s. 2012, s. 776.).

7. Nemohlo být proto porušeno legitimní očekávání ochrany majetkových práv stěžovatele, dovozované z y, neboť to z y neplyne. Stěžovatel neměl z čeho dovozovat své očekávání, že v případě neúspěchu nemůže být postižen povinností nést náklady protistrany; z tohoto pohledu není rozhodné, že v daném případě nesl náklady protistrany stát, neboť vedlejší účastnice - stejně jako stěžovatel - také splňovala podmínky a byl jí ustanoven advokát. Jinými slovy, stěžovatel nedisponoval právem, jež by mu bylo odvolacím soudem odňato [srov. shodně též usnesení ze dne 5. 8. 2002

sp. zn.

(U 25/27 SbNU 307)]; bylo na něm a jemu ustanoveném právním zástupci, aby zvážili šance na úspěch v řízení a rizika spojená s případným neúspěchem.

8. Výklad podústavního práva ze strany odvolacího soudu, který považuje za speciální ve vztahu k obecnějšímu , je tak z ústavněprávního pohledu přijatelný a nedotýká se základních práv stěžovatele. Odvolací soud mohl sice uvést již v odůvodnění napadeného rozhodnutí (nikoli až ve vyjádření vyžádaném Ústavním soudem), že kromě aplikuje v první řadě , a jak vidí vzájemný vztah posledně uvedeného ustanovení k , zrušit však jeho rozhodnutí pro nedostatky v odůvodnění, aniž by kasační zásah Ústavního soudu měl s ohledem na výše uvedené jakýkoli vliv na právní postavení stěžovatele, by bylo zbytečným formalismem, proto takto Ústavní soud nerozhodl.

9. K námitce stěžovatele, že změní-li odvolací soud nákladový výrok soudu prvního stupně, je řízení o nich prakticky jednostupňové a stěžovatel nemá k dispozici efektivní prostředek obrany, je nutno uvést, že z ústavního pořádku právo na odvolání v civilním řízení neplyne. Je věcí zákonodárce, jak systém opravných prostředků nastaví a v jakých případech je účastníkům řízení zpřístupní; ani tato tvrzená skutečnost porušení základních práv stěžovatele nezakládá.

10. Ústavní soud proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítl podle jako návrh zjevně neopodstatněný. Akcesorické návrhy stěžovatele na odklad vykonatelnosti a náhradu nákladů řízení před Ústavním soudem sdílí podle téhož zákona osud ústavní stížnosti.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 8. prosince 2020

Vladimír Sládeček v. r.

předseda senátu