Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 2911/20

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Kateřiny Šimáčkové, soudce Ludvíka Davida a soudce zpravodaje Davida Uhlíře o ústavní stížnosti 1/ I. N., 2/ I. Š. a 3/ R. Š., všech zastoupených JUDr. Martinem Krumichem, advokátem, sídlem Politických vězňů 19, Kolín, proti usnesením Okresního soudu v Nymburce ze dne 13. srpna 2020 č. j. -3, ze dne 1. září 2020 sp. zn. a ze dne 1. září 2020 sp. zn. a proti usnesením Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Středočeského kraje, územního odboru Kolín, Oddělení obecné kriminality ze dne 16. července 2020 č. j. KRPS-341564-116/TČ-2019-010471, č. j. KRPS-341564-117/TČ-2019-010471 a č. j. KRPS-341564-118/TČ-2019-010471, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Předchozí průběh řízení a vymezení věci

1. Stěžovatelé v ústavní stížnosti, podané podle a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), navrhovali zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí. Stěžovatelé namítali, že napadenými rozhodnutími byla porušena jejich základní práva podle , , a d (dále jen " ").

2. V souvislosti s trestním řízením ve věci podezření ze spáchání přečinu ublížení na zdraví podle , byli stěžovatelé na základě žádosti první stěžovatelky předvoláni na den 15. 7. 2020 k podání vysvětlení. Stěžovatelé se k výslechu nedostavili, ačkoliv byli na důsledky nedostavení se upozornění v poučení, které bylo součástí výzvy. Stěžovatelé zaslali policejnímu orgánu nejprve e-mailem (zaevidováno 14. 7. 2020) a poté písemně (zaevidováno 15. 7. 2020) svou výpověď týkající se přestupku Z. H., ze kterého byla Městským úřadem v Českém Brodě uznána vinnou s tím, že se k výslechu nedostaví. Policejní orgán dospěl k závěru, že byly naplněny všechny okolnosti, na základě kterých lze uložit pořádkovou pokutu podle § 66 trestního řádu. Prvé stěžovatelce vzhledem k tomu, že se jednalo již o druhé bezdůvodné odepření výpovědi, byla uložena pořádková pokuta ve výši 5 000 Kč, druhé stěžovatelce byla uložena pořádková pokuta ve výši 2 000 Kč, stejně tak jako třetímu stěžovateli.

3. Všichni stěžovatelé proti rozhodnutí policejního orgánu podali stížnost. Okresní soud v Nymburce usneseními, napadenými ústavní stížností, podle § 148 odst. 1 písm. c) trestního řádu všechny tři podané stížnosti zamítl jako nedůvodné.

II.

Argumentace stěžovatelů

4. Stěžovatelé v ústavní stížnosti namítali nepřezkoumatelnost napadených rozhodnutí, a tvrdili, že odůvodnění stížností proti napadeným usnesením jsou ve své podstatě totožná, ačkoliv důvody uvedené ve stížnostech totožné nejsou a okresní soud v rámci předvídatelnosti a přezkoumatelnosti každého rozhodnutí měl povinnost se jimi zabývat. Navíc jsou rozdílné i sociální poměry každého ze stěžovatelů, proto se jimi měl soud při určování výše pořádkové pokuty zabývat. Stěžovatelé mají za to, že výklad ustanovení § 158 odst. 7 trestního řádu o nedostavení se k podání vysvětlení, když policejní orgán nepovažoval omluvu za dostatečnou, ve spojení s § 66 odst. 1 trestního řádu, byl u všech stěžovatelů ústavně nekonformní, svévolný, neúčelný a příliš restriktivní.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

5. Ústavní stížnost byla podána včas, osobami k tomu oprávněnými a splňuje i všechny zákonem stanovené náležitosti, včetně povinného zastoupení advokátem ( až ).

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

6. Ústavní soud je podle y (dále jen " ") soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji působnost vykonává mimo jiné tím, že na základě písm. d) y rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též ]. Směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutí vydanému v trestním řízení, není však samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost. Pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně na přezkumu z hlediska dodržení ústavnosti, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy a zda lze řízení jako celek pokládat za řádné.

7. Ústavní soud proto přezkoumal napadená rozhodnutí z hlediska stěžovateli v ústavní stížnosti uplatněných námitek, vyžádal si texty příslušných omluv, a se zřetelem ke skutečnosti, že mohl přezkoumávat pouze ústavnost napadených rozhodnutí, dospěl k závěru, že k porušení namítaných základních práv v posuzovaném případě nedošlo a ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

8. Je zjevné, že předmětná ústavní stížnost představuje polemiku se závěry, učiněnými ve věci rozhodujícím policejním orgánem a okresním soudem a argumentace stěžovatelů není ničím jiným, než vyjádřením jejich nesouhlasu s těmito učiněnými závěry. Okresní soud se ztotožnil se závěry učiněnými policejním orgánem, z jeho rozhodnutí jsou dostatečně zřejmé základní rozhodovací důvody pro zamítnutí stížnosti a to jak v případě první stěžovatelky, která je i oznamovatelkou, cítí se být poškozenou a je tedy zřejmé, že by svou výpovědí těžko mohla způsobit trestní stíhání sobě, nebo osobám blízkým uvedeným v § 100 odst. 2 trestního řádu, tak i v případě druhé stěžovatelky a třetího stěžovatele, jež měli povinnost se na předmětnou výzvu dostavit a teprve pak mohli odkázat na své právo odepřít ve věci výpověď. Okolnost, že stěžovatelé se závěry uvedenými v odůvodnění napadených rozhodnutí nesouhlasí, pak nemůže sama o sobě důvodnost ústavní stížnosti založit.

9. Ústavní soud také připomíná, že mu nepřísluší role interpreta podústavního práva. V tomto ohledu se zásadně zdržuje zásahů do činnosti obecných soudů. Výjimku z této zásady představují pouze případy, kde by interpretace trpěla tak výraznými vadami, že by byla způsobilá zasáhnout i do práv na ústavní úrovni, např. pokud by interpretace vykazovala znaky svévole (srov. kupř. v usnesení ze dne 25. 5. 2020

sp. zn.

). V projednávaném případě však k takové situaci nedošlo. Z obsahu odůvodnění napadených rozhodnutí vyplývá, že v posuzované věci jak policejní orgán, tak i okresní soud rozhodoval na základě konkrétních zjištění s ohledem na individuální podmínky celé věci.

10. Ústavní soud považuje odůvodnění napadených rozhodnutí za ústavně konformní a srozumitelná s tím, že se jedná se o rozhodnutí na základě zákona a v souladu s ním, ve výsledku kvalifikovaný exces nespatřuje a mimořádný odklon od zákonných zásad ovládajících postupy soudů, stejně jako vybočení z pravidel ústavnosti, obsažených v judikatuře Ústavního soudu (jež by odůvodňovaly jeho případný kasační zásah), zde zjistitelné nejsou.

11. Ústavní soud z uvedených důvodů proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ústavní stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 8. prosince 2020

Kateřina Šimáčková v. r.

předsedkyně senátu