Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 2878/20

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vladimíra Sládečka a soudců Jaromíra Jirsy a Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti stěžovatele JUDr. Michala Krýsla, zastoupeného JUDr. Miloslavem Krýslem, advokátem se sídlem nám. Republiky 204/30, 301 14 Plzeň, proti opatření předsedy senátu Okresního soudu Plzeň - sever sp. zn. ze dne 31. 8. 2019, za účasti Okresního soudu Plzeň - sever, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas uplatněnou ústavní stížností, která i v ostatním splňovala podmínky stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen " "), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označeného opatření Okresního soudu Plzeň - sever (dále jen " ") s odůvodněním, že jím byla porušena jeho základní práva, zejména pak právo na soudní ochranu podle d (dále jen " ") ve spojení s a y (dále jen " ") a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), princip zákonnosti výkonu státní moci podle y, princip rovnosti účastníků řízení podle y a podle Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, právo na ochranu vlastnictví podle y ve spojení s Dodatkového protokolu k Úmluvě a právo získávat prostředky pro své životní potřeby prací podle y ve spojení s Mezinárodního paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech.

Z ústavní stížnosti a přiložených listin se podává, že napadeným opatřením, vydaným podle § 39 odst. 1 trestního řádu, bylo rozhodnuto o zrušení ustanovení stěžovatele jakožto obhájce obviněnému T. D., a to z důvodu, že předmětná trestní věc vedená pod sp. zn. byla spojena s jinou trestní věcí obviněného (vedenou rovněž u nadepsaného okresního soudu pod sp. zn. ), ve které již má obviněný ustanoveného obhájce rovněž z důvodu nutné obhajoby. Proto rozhodl o zrušení ustanovení stěžovatele jakožto obhájce, který byl ustanoven později.

Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá a listinami dokládá, že postupem okresního soudu došlo k flagrantnímu porušení § 39 odst. 4 trestního řádu, neboť později ve smyslu citovaného ustanovení byl ustanoven jiný obhájce (Mgr. Jaroslav Procházka). tak postupoval nesprávně a nezákonně, čímž porušil nejen práva obhajoby i obhájce, ale také stěžovatelovo právo na soudní ochranu, princip rovnosti účastníků, stěžovatelovo právo na ochranu vlastnictví a také jeho právo získávat prostředky pro své životní potřeby prací.

Ústavní soud po prostudování ústavní stížnosti a napadeného opatření zvážil námitky stěžovatele a dospěl k závěru, že tato představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu . Uvedené ustanovení v zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem dává tomuto soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem, přičemž jde o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního, kdy Ústavní soud může obvykle rozhodnout bez dalšího, jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. Směřuje-li pak ústavní stížnost proti rozhodnutí orgánu veřejné moci, považuje ji Ústavní soud zpravidla za zjevně neopodstatněnou, jestliže napadené rozhodnutí není vzhledem ke své povaze, namítaným vadám svým či vadám řízení, které jeho vydání předcházelo, způsobilé porušit základní práva a svobody stěžovatele, tj. kdy ústavní stížnost postrádá ústavněprávní dimenzi. Zjevná neopodstatněnost ústavní stížnosti, přes její ústavněprávní dimenzi, může rovněž vyplynout z předchozích rozhodnutí Ústavního soudu, řešících shodnou či obdobnou právní problematiku.

Již z výše provedené rekapitulace námitek stěžovatele se podává, že podstatou jeho polemiky je nesouhlas s aplikací podústavního práva, respektive s procesním postupem okresního soudu podle ustanovení § 39 odst. 4 trestního řádu.

K tomu Ústavní soud konstatuje, že samotným vydáním napadeného opatření nemohlo dojít k zásahu do ústavně zaručených práv stěžovatele, neboť v posuzovaném případě se jedná o problematiku práva podústavního, do jehož posuzování nepřísluší Ústavnímu soudu vstupovat. "Ve hře" by zde mohla být základní práva obviněného (např. právo na obhajobu podle y či právo na spravedlivý proces a zákonem stanovený postup řízení ve smyslu y), ale případného porušení těchto základních práv by se mohl dovolávat toliko obviněný T. D.. Ostatně obviněný T. D. - jak vyplývá z provedeného lustra - již proti postupu v daném trestním řízení podal ústavní stížnost, která byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu

sp. zn.

ze dne 10. 11. 2020 pro zjevnou neopodstatněnost. V uvedeném usnesení však Ústavní soud naznačil způsob a možnosti obrany obviněného v daném trestním řízení (viz bod 10 citovaného usnesení), na něž lze v dalším odkázat.

V kontextu výše uvedeného nemůže obstát ani argumentace stěžovatele ohledně porušení jeho práva na ochranu vlastnictví podle y ve spojení s Dodatkového protokolu k Úmluvě či jeho práva získávat prostředky pro své životní potřeby prací ve smyslu y, neboť zápisem do seznamu advokátů podle § 39 odst. 3 trestního řádu dává sice advokát najevo, že souhlasí s podmínkami výkonu této činnosti, nemůže mu však být zaručeno to, že v obvodu příslušného okresního soudu bude páchána trestná činnost, jež bude vždy vyžadovat ustanovení advokáta za účelem nutné obhajoby a advokátovi tak vznikne "legitimní majetkové očekávání". Ostatně tuto záruku mu nemohl poskytnout ani samotný obviněný v předmětném trestním řízení, který si mohl pro svoji obhajobu zvolit jiného advokáta (např. v lhůtě určené podle § 38 odst. 1 trestního řádu).

Z výše uvedených důvodů proto Ústavní soud podle , mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení, předloženou ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné ( ).

V Brně dne 8. prosince 2020

Vladimír Sládeček v. r.

předseda senátu