Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 3094/20

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce Jaromíra Jirsy a soudce Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje) ve věci ústavní stížnosti STAVEBNÍ PODNIK PLZEŇ s.r.o., se sídlem Geologická 575/2, Praha 5, zastoupené Jiřím Vlasákem, advokátem se sídlem náměstí Republiky 2/2, Plzeň, proti usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. ze dne 26. 8. 2020 takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností, která splňuje formální náležitosti ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného soudního rozhodnutí, jímž mělo dojít zejména k porušení d.

Z napadeného usnesení Městského soudu v Praze Ústavní soud zjistil, že usnesením Policie České republiky, Krajského ředitelství policie kraje Vysočina, služby kriminální policie a vyšetřování, odboru hospodářské kriminality č. j. KRPJ-17714-760/TČ-2019-160008 ze dne 27. 5. 2020 byla podle ustanovení § 79g odst. 1 trestního řádu (dále též "tr. ř.") zajištěna jako náhradní hodnota pohledávka stěžovatelky za Komerční bankou, a. s. do výše 1 060 464,63 Kč, evidovaná u této banky na blíže specifikovaném bankovním účtu, neboť nebylo lze zajistit věc, která je nástrojem nebo výnosem z trestné činnosti. Usnesení policejního orgánu napadla stěžovatelka stížností, již Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením jako nedůvodnou zamítl.

V ústavní stížnosti stěžovatelka namítla, že posouzení stížnostního soudu je nesprávné a neúplné. Městský soud dle jejího názoru nesprávně posoudil důvody a možnosti pro zásah do jejího majetku a nevypořádal se se všemi uplatněnými stížnostními důvody, zejména s těmi, které zdůrazňují ústavní rámec zásahu do jejích práv. Tuto svoji argumentaci stěžovatelka v ústavní stížnosti dále přiblížila.

Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatelky i obsah naříkaného soudního aktu a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud ve své judikatuře setrvale zastává názor, že majetkové zajišťovací instituty upravené v ustanovení § 79 a násl. tr. ř. představují významný nástroj napomáhající objasňování, potrestání a eliminaci následků závažné, zejména hospodářské kriminality. Ústavní soud je sice obecně považuje za opatření zasahující do základního práva na pokojné užívání majetku, zároveň však připomíná, že jde o prostředek pouze dočasný, svou povahou zatímní a zajišťovací, nepředstavující konečné rozhodnutí ve věci (srov. např. nález ve věci

sp. zn.

či usnesení ve věcech

sp. zn.

,

aj.). Ústavní soud ve své ustálené rozhodovací praxi zformuloval požadavky, jež jsou na rozhodnutí o zajištění majetku z pohledu ústavního rámce kladeny. Jimi jsou zákonný podklad rozhodnutí, jeho vydání příslušným orgánem a zákaz svévole.

Ústavní soud přezkoumal napadené usnesení Městského soudu v Praze optikou shora nastíněných východisek, přičemž v něm neshledal žádný exces či jiný ústavně relevantní nedostatek. Stěžovatelka pojala námitky své stížnosti proti usnesení policejního orgánu o zajištění předmětné pohledávky ve zcela obecné poloze. V podstatě jedinou konkrétní námitkou byla výhrada stěžovatelky, že nemělo-li jí být nic dodáno, není důvod pro zajištění náhradní hodnoty. V souzené věci se ovšem jedná o odpočty daně z přidané hodnoty, resp. neoprávněné snižování daňové povinnosti vkládáním fiktivních faktur do účetnictví. Odtud je zřejmé, že náhradní hodnota zde není zajištěna ve vztahu k nedodanému zboží či neposkytnutým službám, nýbrž ve vztahu k tomu, co státu ušlo na dani z přidané hodnoty (a oč se příslušné subjekty neoprávněně obohatily). Nadto tato námitka kontrastovala s další námitkou, v níž stěžovatelka tvrdila, že odebírala-li zboží nebo služby od jiného subjektu, který se měl dopouštět trestné činnosti, nemůže to bez dalšího vést k závěru, že vystavené faktury jsou fiktivní. V tomto ohledu nebyla argumentační linie stěžovatelky konzistentní. Městský soud přitom ve svém odůvodnění ozřejmil, že dle operativních zjištění kupoval prokurista stěžovatelky od jednoho z obviněných zboží či služby za částku placenou v hotovosti, jejíž výše odpovídala 10 % celkového objemu fiktivních fakturací. Celkem měl tímto způsobem prokurista "pořídit" doklady představující DPH ve výši 1 060 464,63 Kč, a proto byla na účtu zajištěna právě tato částka. Takové odůvodnění pokládá Ústavní soud za racionální, srozumitelné a prosté ústavně zapovězené libovůle. V podrobnostech lze na nosné závěry napadeného rozhodnutí Městského soudu v Praze zcela odkázat.

Ve světle řečeného tudíž Ústavní soud odmítl ústavní stížnost dle jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 8. prosince 2020

Vladimír Sládeček v. r.

předseda senátu