Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
114369.html
HTML · 0 B
No categories available
III.ÚS 2446/20
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vojtěcha Šimíčka, soudce zpravodaje Jaroslava Fenyka a soudce Radovana Suchánka o ústavní stížnosti stěžovatele L. A., zastoupeného JUDr. Pavlínou Mulačovou, advokátkou se sídlem Riegrova 2668/6c, České Budějovice, proti rozsudku Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 19. 11. 2019, č.j. 9 Nc 281/2018 -161, a rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 9. 6. 2020, č.j. 6 Co 195/2020 -214, za účasti Okresního soudu v Jindřichově Hradci a Krajského soudu v Českých Budějovicích, jako účastníků řízení, a Š. H., jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
1. Rozsudkem Okresního soudu v Jindřichově Hradci (dále jen "okresní soud") ze dne 19. 11. 2019, č.j. 9 Nc 281/2018 -161, byla stěžovateli uložena povinnost přispívat na výživu nezletilé J. A. a nezletilé A. A. počínaje měsícem září 2018 do dubna 2019 výživným v částce 3 000 Kč pro J. a 2 500 Kč pro A. a počínaje 1. 5. 2019 pak částkou 2 500 Kč pro J. a 2 000 Kč pro A. s tím, že výživné je splatné k rukám matky nezletilých (výrok I. a II.). Okresní soud dále rozhodl, že nedoplatek na výživném za období 1. 9. 2018 do 30. 11. 2019 ve výši 28 650 Kč pro J. a 21 150 Kč pro A. je stěžovatel povinen platit počínaje měsícem lednem 2020 ve splátkách po 1 000 Kč spolu s běžným výživným až do zaplacení pod ztrátou výhody splátek. Dalšími výroky pak okresní soud upravil styk stěžovatele s nezletilými dětmi v období prázdnin a svátků a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výroky IV., V., VI., VII. a VIII.).
2. Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen "krajský soud") rozsudkem ze dne 9. 6. 2020, č.j. 6 Co 195/2020 -214, rozsudek okresního soudu ve výroku I. a II. potvrdil a ve výroku III. změnil tak, že nedoplatek na výživném vzniklý jeho určením za období od 1. 9. 2018 do 9. 6. 2020 ve výši 37 278 Kč pro nezletilou J. a ve výši 26 828 Kč pro nezletilou A. je stěžovatel povinen zaplatit ve splátkách po 1 000 Kč měsíčně na každé z dětí spolu s běžným výživným pod ztrátou výhody splátek. Dále rozsudek okresního soudu změnil ve výrocích týkajících se úpravy styku stěžovatele s nezletilými v období prázdnin a svátků a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
II.
3. Stěžovatel tvrdí, že napadenými rozhodnutími byla porušena jeho základní práva vyplývající z čl. 4 a čl. 90 Ústavy České republik y (dále jen "Ústava "), jakož i z čl. 1 , čl. 4 , čl. 10 odst. 1 a odst. 2 a čl. 36 Listiny základních práv a svobo d. Namítá, že soudy chybně posoudily jeho příjmy a zkreslovaly jeho poměry, přehlížely, jaké má s dětmi náklady, nezohlednily, že má ještě další vyživovací povinnost, při určení výživného se nezabývaly rozsahem času stráveného s dětmi ani předáváním věcí mezi rodiči a své závěry vykonstruovaly. Rozhodnutí se dle stěžovatele neopírají o provedené dokazování, nejsou řádně odůvodněna a stěžovateli z finančního hlediska fakticky znemožňují řádnou péči o děti.
III.
4. Ve své ustálené judikatuře Ústavní soud zřetelně akcentuje doktrínu minimalizace zásahů do činnosti orgánů veřejné moci, která je odrazem skutečnosti, že je dle čl. 83 Ústav y soudním orgánem ochrany ústavnosti. Není však součástí soustavy soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů, je záležitostí obecných soudů. Pravomoc Ústavního soudu je oproti tomu založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. toho, zda v řízení (a posléze rozhodnutím v něm vydaným) nebyla dotčena ústavně zaručená práva účastníků, zda řízení bylo vedeno v souladu s těmito principy
a zda lze řízení jako celek pokládat za spravedlivé.
5. K přezkumu rozhodování obecných soudů ve věcech stanovení výživného a jeho výše pak Ústavní soud zastává obecně rezervovaný postoj. Nepřezkoumává a nehodnotí důkazy provedené a vyhodnocené obecnými soudy a do jejich rozhodování zasahuje toliko v případech extrémního vykročení z pravidel řádně vedeného procesu. Pakliže učiněné závěry nepostrádají zdůvodnění mající odraz v provedených důkazech a nezakládají zcela zjevnou nesprávnost, nepřísluší Ústavnímu soudu provádět opětovnou detailní kontrolu majetkových poměrů účastníků řízení a přehodnocovat závěry učiněné obecnými soudy. Jestliže ústavní stížností napadené rozhodnutí coby celek neopodstatňuje závěr o porušení základního práva stěžovatele na soudní ochranu, případně jiného ústavně zaručeného základního práva, není úlohou Ústavního soudu korigovat jeho případné dílčí nedostatky.
6. Ústavní soud vzal v úvahu stěžovatelem předložená tvrzení, zvážil obsah ústavní stížností napadených rozhodnutí a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je návrhem zjevně neopodstatněným - viz § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu .
IV.
7. Z odůvodnění ústavní stížností napadených rozhodnutí vyplývá, že obecné soudy při určování výše výživného vyšly z daňových přiznání stěžovatele v letech 2017-2019, z vyčíslených nákladů i ze stěžovatelem uváděných pravidelných výdajů. Vypořádaly se také s otázkou příjmu stěžovatele za výkon práce v Německu. Dospěly přitom k závěru, že v možnostech i schopnostech stěžovatele, který podniká jako truhlář, je dosahovat vyššího příjmu než jím tvrzených 15 000 Kč (ohledně nabídky volných pracovních míst v oboru truhlář bylo zjištěno, že lze dosáhnout mzdy ve výši 14 000 Kč až 30 000 Kč v okrese Jindřichův Hradec, resp. 16 000 Kč až 26 000 Kč v okrese Hodonín). Při určení výživného tak vycházely z měsíčního příjmu stěžovatele ve výši přibližně 22 000 Kč čistého měsíčně. Zabývaly se také majetkovými poměry matky nezletilých, odůvodněnými potřebami nezletilých a náklady spojenými s jejich zájmovými aktivitami. Přihlédly taktéž ke skutečnosti, že stěžovatel má ještě jednu vyživovací povinnost. Výživné pak v čase odstupňovaly, neboť od května 2019 byl upraven rozšířený styk stěžovatele s nezletilými a stěžovatel tak platí náklady na jejich potřeby v době, kterou tráví s ním. Úhrady provedené stěžovatelem na kroužky, soustředění a kapesné obecné soudy promítly do výše nedoplatku na výživném. Krajský soud pak poukázal také na to, že pokud by měl stěžovatel v důsledku protiepidemiologických opatření nižší příjmy po delší dobu, lze na tuto skutečnost v budoucnu reagovat novou úpravou výživného.
8. Obecné soudy se otázce výše výživného řádně věnovaly, zohlednily pro věc podstatné skutečnosti a srozumitelně vysvětlily, jakými úvahami se při svém rozhodování řídily. Relevantní argumentaci způsobilou zpochybnit odůvodnění poskytnuté obecnými soudy stěžovatel v ústavní stížnosti neuvádí. Pochybení, jež by mohlo založit porušení základních práv stěžovatele, shledáno nebylo, a další přehodnocování napadených rozhodnutí tak Ústavnímu soudu, vzhledem k výše naznačeným limitům ústavněprávního přezkumu, nepřísluší.
9. Jelikož nedostatky, pro které by bylo nezbytné zasáhnout do nezávislého rozhodování obecných soudů a přistoupit ke kasaci napadených rozhodnutí, Ústavní soud nezjistil, byla ústavní stížnost odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu , a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. listopadu 2020
Vojtěch Šimíček v. r.
předseda senátu