Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 2630/20

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu Kateřiny Šimáčkové a soudců Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a Davida Uhlíře ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky obec Jenišov, se sídlem Jenišov 88, zastoupené Mgr. Josefem Bedečem, advokátem se sídlem Chebská 80/52, Karlovy Vary, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 7. 2020 č. j. -26, usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 19. 3. 2019 č. j. -43, prodloužení platnosti stanoviska Ministerstva životního prostředí k posouzení vlivů provedení záměru na životní prostředí (vydaného pod č. j. 530/45/734/OPVI/05 ze dne 8. 2. 2005) ze dne 18. 12. 2018 č. j. MZP/2018/530/1830, usnesení Ministerstva životního prostředí - oprava prodloužení platnosti stanoviska k posouzení vlivů provedení záměru na životní prostředí ze dne 7. 1. 2019 č. j. MZP/2019/530/13, a závaznému stanovisku Ministerstva životního prostředí k ověření souladu stanoviska EIA ze dne 17. 12. 2018 č. j. MZP/2018/530/1812, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví označených aktů veřejné moci, neboť má za to, že jimi bylo porušeno její právo na soudní ochranu zaručené d (dále jen " ") a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, právo na rovnost v řízení zaručené odst. y, právo na život zaručené y a právo na příznivé životní prostředí a včasné a úplné informace o stavu životního prostředí zaručené y. Dále namítá porušení a y.

2. Jak vyplynulo z ústavní stížnosti a připojených rozhodnutí, Ministerstvo životního prostředí vydalo dne 8. 2. 2005 souhlasné stanovisko k záměru "Stanovení dobývacího prostoru Jenišov pro výhradní ložisko kaolinu Jenišov - výsypka" (dále jen "stanovisko EIA"). Ministerstvo životního prostředí vydalo dne 17. 12. 2018 v záhlaví uvedené stanovisko k ověření souladu stanoviska EIA a následně dne 18. 12. 2018 v záhlaví označené prodloužení platnosti stanoviska EIA, ve kterém uvedlo, že záměr se nachází v obci Podpořany, Nepomyšl, k. ú. Buškovice, Nepomyšl a plocha dobývacího prostoru činí 3,4517 ha. Dne 7. 1. 2019 Ministerstvo životního prostředí vydalo v záhlaví uvedené opravné usnesení týkající se umístění a kapacity záměru s tím, že záměr je umístěn v obci a k. ú. Jenišov a jeho rozsah je 33,4517 ha. Krajský soud v Plzni žalobu proti uvedeným stanoviskům Ministerstva životního prostředí v záhlaví označeným rozsudkem odmítl, neboť dospěl k závěru, že nejsou soudně přezkoumatelná. Nejvyšší správní soud se s jeho závěry ztotožnil a kasační stížnost stěžovatelky v záhlaví označeným rozsudkem zamítl.

3. Pro vypořádání ústavní stížnosti není podrobnější rekapitulace průběhu řízení a napadených rozhodnutí účelná, samotným účastníkům řízení jsou všechny skutečnosti známy.

4. V podané ústavní stížnosti stěžovatelka namítá, že právní závěry orgánů veřejné moci v posuzovaném řízení jsou zatíženy libovůlí. Správní orgány jednaly v rozporu se zákonem a správní soudy se odmítly věcí meritorně zabývat. K nezákonnému jednání správních orgánů stěžovatelka uvádí, že stanovisko EIA bylo prodlouženo, přestože žádost byla podána po uplynutí platnosti stanoviska. Opravné usnesení bylo vydáno v rozporu se zákonem; nesprávný údaj o kapacitě záměru nepovažuje stěžovatelka za zřejmou nesprávnost, neboť se o kapacitě záměru vede dlouhodobě spor. Správní orgány stěžovatelce zamlčely existenci stanoviska k ověření souladu, které ji nebylo nikdy doručeno. K nezákonnosti prodloužení stanoviska EIA stěžovatelka rovněž konstatuje, že v mezidobí došlo k zásadním změnám podmínek dotčeného území i poznatků a metod posuzování záměru. K postupu správních soudů stěžovatelka namítá, že se jedná o zjevnou nespravedlnost a odmítnutí spravedlnosti. Stěžovatelka nesouhlasí se závěrem, že napadené správní akty nezakládají vznik, změnu, zrušení či závazné určení práv a povinností, naopak, na jejich základě je nelegitimně zlegalizována těžba kaolínu v dobývacím prostoru Jenišov proti vůli občanů stěžovatelky. Stěžovatelka rovněž upozorňuje, že napadené správní akty nelze přezkoumat v navazujícím řízení, neboť správní řízení je v daném případě již skončené.

5. Ústavní soud nejprve posoudil splnění podmínek řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastníkem řízení, ve kterém byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s požadavky , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ") a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva.

6. Ústavní soud dále posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že tato představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu . Uvedené ustanovení v zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem dává tomuto soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu ještě předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem, přičemž jde o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního a ve které může Ústavní soud rozhodnout jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti.

7. Podle y je Ústavní soud soudním orgánem ochrany ústavnosti. V řízení o ústavní stížnosti je tudíž jeho pravomoc založena výlučně k přezkumu rozhodnutí či namítaného zásahu z hlediska ústavnosti. Jestliže je ústavní stížnost vedena proti rozhodnutí obecného soudu, není povinnost ústavněprávní argumentace naplněna, je-li namítána toliko věcná nesprávnost či nerespektování jednoduchého práva, neboť takovou argumentací je Ústavní soud stavěn do role pouhé další instance v soustavě obecných soudů, jíž však není.

8. Podstatou ústavní stížnosti je nesouhlas stěžovatelky s odmítnutím správní žaloby proti správním aktům, které považuje za nezákonné, svévolné a zásadně zasahující do práv jejích a občanů. Problematikou soudního přezkumu závazných stanovisek se zabýval rozšířený senát Nejvyššího správního soudu ve svém rozsudku ze dne 23. 8. 2011 č. j. -113, publ. pod č. 2434/2011 Sb. NSS, a dospěl k závěru, že závazná stanoviska sama o sobě nijak nezasují do práv a povinností účastníků řízení, a jejich zákonnost lze přezkoumat až v rámci konečného rozhodnutí, jehož jsou podkladem. Správní soudy tak ve věci aplikovaly ustálenou a řádně vyargumentovanou judikaturu Nejvyššího správního soudu, která byla dokonce aprobována i rozhodnutím rozšířeného senátu jakožto vrcholného tělesa správního soudnictví odpovědného za sjednocování judikatury správních soudů. Ústavní soud uvedené závěry neshledává neudržitelnými, na ústavní rovině žádné pochybení neshledal.

9. Ústavní soud s ohledem na výše uvedené uzavírá, že naříkaná základní práva stěžovatelky napadenými rozhodnutími obecných soudů, ani napadenými akty správních orgánů porušena nebyla. Ústavní soud proto ústavní stížnost odmítl podle jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 30. listopadu 2020

Kateřina Šimáčková, v. r.

předsedkyně senátu