Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 3132/20

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce Tomáše Lichovníka a soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti stěžovatele M. K., nyní ve Vazební věznici Olomouc, zastoupeného JUDr. Mariem Hanákem, advokátem se sídlem v Ostravě, Matiční 730/3, proti usnesením Vrchního soudu v Olomouci č. j. -1658 ze dne 8. září 2020 a Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci č. j. -1622 ze dne 5. srpna 2020, za účasti Vrchního soudu v Olomouci a Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci, jako účastníků řízení, a Vrchního státního zastupitelství v Olomouci a Krajského státního zastupitelství v Ostravě - pobočky v Olomouci, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Napadeným usnesením Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci (dále jen "soud prvního stupně") rozhodl, že předseda senátu není vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení vedeného pod sp. zn. . Vrchní soud v Olomouci (dále jen "stížnostní soud") stížnost stěžovatele zamítl.

2. Řádně zastoupený stěžovatel ve své včas podané ústavní stížnosti splňující požadavky , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), uvádí, že námitku podjatosti předsedy senátu podal s ohledem na jím opomíjené důkazní návrhy předložené stěžovatelem a pro nezaprotokolování důležitých skutečností (svědectví), což je patrné při porovnání se zvukovým záznamem; předseda senátu se měl rovněž nevhodně vyjádřit o osobě stěžovatele. Zajištění nezávislosti a objektivity soudu považuje stěžovatel za jeden ze základů spravedlivého procesu, což bylo podle stěžovatele porušeno i tím, že o jeho námitkách rozhoduje týž odvolací senát ve stále stejném složení; proto se stěžovatelovými námitkami dostatečně nezabýval a nevypořádal se s nimi. V takovém postupu stěžovatel spatřuje porušení práva zakotveného v d (dále jen " "), a proto navrhuje zrušení napadených usnesení.

3. Z usnesení soudu prvního stupně se podává, že stěžovatel navrhl vyloučení předsedy senátu, neboť jde o "rasistu falšujícího protokoly o hlavním líčení". Senát soudu prvního stupně rozhodl tak, že předseda senátu není vyloučen z vykonávání úkonů v předmětné trestní věci, neboť není vůbec zřejmé, z čeho stěžovatel odvozuje své tvrzení o falšování protokolu ani o rasismu předsedy senátu, a námitka podjatosti je tak zjevně účelová. Rovněž stížnostní soud se podrobně zabýval námitkami stěžovatele směřujícími proti předsedovi senátu, aniž by zjistil jakékoliv potvrzení deklarovaného rasismu; uvedl, že proti protokolaci stěžovatel nevznesl v průběhu řízení žádnou námitku a k další námitce konstatoval, že soud není povinen provést všechny navržené důkazy, musí jen postupovat tak, aby byl zjištěn skutkový stav bez důvodných pochybností.

4. Úkolem soudu při rozhodování o námitce podjatosti soudců, určených k rozhodování konkrétní věci na základě rozvrhu práce, je posoudit, nakolik (zda) je vztah k účastníkům řízení (jejich zástupcům) nebo k souzené věci objektivně natolik intenzivní, že znemožňuje schopnost rozhodovat nezávisle a nestranně. Není podstatné, jak se vztah subjektivně jeví účastníkovi řízení, ale zda reálně existují okolnosti, které by mohly vést k legitimním pochybnostem o tom, že soudce má k věci určitý, nikoliv nezaujatý vztah [viz též nález

sp. zn.

ze dne 27. října 2004 (N 159/35 SbNU 181)].

5. Právo na přístup k soudu ( y) neznamená, že obecné soudy musí o návrhu účastníka řízení rozhodnout způsobem, který očekává, a nekriticky akceptovat všechna jeho subjektivní tvrzení, jimiž podporuje svoji verzi, svoje vidění věci; bez dalšího nejde o zásah do základních práv jen, nebyly-li akceptovány všechny účastníkem řízení předložené návrhy. O zkrácení v právu na přístup k soudu nejde ani v případě je-li věc přidělena konkrétnímu senátu stížnostního soudu na základě rozvrhu práce, tedy předem stanoveného kritéria rozdělování věcí.

6. Stěžovatel v ústavní stížnosti neuvedl nic, co by podporovalo tvrzení o zásahu do jeho základních práv; obecné soudy postupovaly v souladu s procesními předpisy své rozhodnutí řádně, srozumitelně a přezkoumatelně odůvodnily. Podle proto senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítl jako zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 30. 11. 2020

Vladimír Sládeček v. r.

předseda senátu