Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 2870/20

Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Miladou Tomkovou o ústavní stížnosti M. S., t. č. Věznice Praha-Ruzyně, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 25. srpna 2020 č. j. -109 a rozsudku Okresního soudu v Příbrami ze dne 16. června 2020 č. j. -93, za účasti Okresního soudu v Příbrami a Krajského soudu v Praze, jako účastníků řízení, spojenou s návrhem na odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí, takto:

Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.

Odůvodnění

1. Podáním označeným jako "ústavní stížnost a žádost o odložení vykonatelnosti" se stěžovatel s tvrzením o porušení svých práv ústavně zaručených v d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod domáhal zrušení shora označených rozhodnutí vydaných v jeho trestní věci. Uvedl, že nevyčerpal všechny procesní prostředky k ochraně svých práv, ale učinil tak mimo jiné i proto, že dovolání bylo třeba podat prostřednictvím Okresního soudu v Příbrami (dále jen "okresní soud"). V podání blíže rozvedl potíže, kterým byl vystaven v průběhu nejen tohoto trestního stíhání ze strany okresního soudu, dalších justičních orgánů, Policie České republiky a správního orgánu, Dopravního úřadu v Příbrami. Konkrétní stížní žádání stěžovatel neformuloval, pouze uvedl, že jeho ústavní stížnost směřuje proti více rozhodnutím, která na sebe navazují a která vyústila ve vydání rozsudku, jímž byl zbaven osobní svobody. Návrh na odklad vykonatelnosti stěžovatel odůvodnil brzkým nástupem do výkonu trestu odnětí svobody do Věznice v Praze Ruzyni.

2. Návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti postrádal řadu náležitostí kladených na něj , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), v ustanoveních , a , tj. dostatečné vylíčení rozhodujících skutečností, nebyla přiložena napadená rozhodnutí, zejména však stěžovatel nedoložil právní zastoupení zvláštní písemnou plnou mocí. Ústavní soud však netrval na odstranění vad návrhu, neboť to s ohledem na následující zjištění nepovažoval za efektivní.

3. Ústavní soud dotazem u okresního soudu ověřil, že rozsudkem okresního soudu ze dne 16. 6. 2020 č. j. -93 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze (dále jen "krajský soud") ze dne 25. 8. 2020 č. j. -109 byl stěžovatel uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, za což byl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání tří měsíců. Podle sdělení okresního soudu dovolání proti usnesení krajského soudu stěžovatel nepodal. I podle veřejně dostupné databáze soudních řízení (viz http://infosoud.justice.cz/public/search.jsp) byla věc pravomocně ukončena dnem 25. 8. 2020.

4. Podle ustanovení soudce zpravodaj návrh usnesením odmítne tehdy, jde-li o návrh nepřípustný; podle ustanovení je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje ( ). Za procesní prostředek k ochraně práva zákon považuje jak řádný, tak i mimořádný opravný prostředek (s výjimkou žaloby na obnovu řízení), stejně jako jakýkoli jiný návrh, který je způsobilý zahájit řízení, v němž se navrhovatel může domoci odstranění jím namítaného nedostatku, resp. vady řízení či vady rozhodnutí. Ustanovení přitom nerozlišuje mezi řádnými, mimořádnými opravnými prostředky či jinými procesními prostředky; stěžovatel je tedy povinen vyčerpat příslušný procesní prostředek, s výjimkou žaloby na obnovu řízení, která je citovaným ustanovením výslovně vyloučena. Ve svém stanovisku ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. , publikovaném pod č. 40/2014 Sb., Ústavní soud vyložil, že ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel v trestním řízení nepodá zákonem předepsaným způsobem dovolání.

5. Jak Ústavní soud ověřil, ve věci vedené u okresního soudu pod sp. zn. stěžovatel dovolání nepodal, a proto je ústavní stížnost proti shora označeným rozhodnutím trestních soudů nutno považovat za nepřípustnou. Ústavní soud nepřehlédl, že stěžovatel nebyl v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem ( ), nepovažoval však za účelné vyzývat ho k zajištění právního zastoupení, neboť i bezvadný návrh by na závěru o nepřípustnosti ústavní stížnosti z důvodu nevyčerpání všech procesních prostředků k ochraně jeho práv nemohl ničeho změnit.

6. Námitkami stěžovatele vůči postupu orgánů činných v předmětném trestním řízení, případně v řízení vedeném u téhož soudu pod sp. zn. , se Ústavní soud nemohl zabývat, neboť bylo zjevné, že lhůta k přezkumu konkrétních soudních rozhodnutí stanovená v již uplynula; pokud stěžovatel kritizoval i postup a rozhodnutí Dopravního úřadu Příbram, je třeba připomenout, že rozhodnutí správního orgánu je přezkoumatelné ve správním soudnictví. Ani v tomto případě Ústavní soud nepovažoval za efektivní vyzývat stěžovatele k zajištění právního zastoupení, neboť lze mít za to, že stěžovatel zmínil konkrétní úkony či rozhodnutí orgánů veřejné moci v rámci popisu širších souvislostí jeho případu, neboť podle jeho přesvědčení ovlivnily rozhodnutí o jeho vině a trestu napadená ústavní stížností.

7. Vzhledem k výše uvedenému Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítnout podle jako návrh nepřípustný. S ohledem na výsledek řízení Ústavní soud neshledal naplnění podmínek pro vyhovění návrhu na odklad vykonatelnosti usnesení krajského soudu a jako o návrh akcesorický jej také odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 3. listopadu 2020

Milada Tomková v. r.

soudkyně zpravodajka