Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 2916/20

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce Tomáše Lichovníka a soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti stěžovatele hlavního města Praha, se sídlem v Praze 1, Mariánské nám. 2/2, zastoupeného JUDr. Janem Mikšem, advokátem se sídlem v Praze 2, Na Slupi 134/15, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. -175 ze dne 16. 7. 2020 a rozsudkům Městského soudu v Praze č. j. -135 ze dne 22. 1. 2020 a Obvodního soudu pro Prahu 4 č. j. -102 ze dne 27. 8. 2019, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 4, jako účastníků řízení, a dále a) Otakara Ženíška a b) Jindřišky Mrkvičkové, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. V řízení před obecnými soudy se stěžovatel domáhal proti vedlejším účastníkům neúspěšně určení svého vlastnického práva ke specifikovaným pozemkům ležícím v Praze 4, katastrální území Chodov, které jsou v užívání stěžovatele - vlastníka na nich vystavěné místní komunikace. Městský soud v Praze jako soud odvolací dospěl k pravomocnému, Nejvyšším soudem potvrzenému závěru, že vlastnické právo vedlejších účastníků zůstalo zachováno po celou dobu nesvobody, a i kdyby tomu tak nebylo, vlastnictví pozemků již vedlejší účastníci v mezidobí v dobré víře vydrželi; žaloba stěžovatele byla proto zamítnuta.

2. Stručnou ústavní stížnost lze shrnout tak, že stěžovatel nesouhlasí s výše popsaným právním posouzením a tvrdí, že závěr o vydržení vlastnického práva je obcházením restitučních předpisů; současně zpochybňuje správnost závěru obecných soudů o dobré víře vedlejších účastníků. Podobná rozhodovací praxe, vytvářející nové křivdy, jde podle stěžovatele proti smyslu a účelu restitučního zákonodárství, neboť zastavěné pozemky se nevydávají. Stěžovatel se proto v řízení před Ústavním soudem domáhá zrušení napadených rozhodnutí pro porušení práva na ochranu vlastnictví podle d (dále jen " ") i práva na soudní ochranu podle y. U dovolacího soudu byla nadto věc nesprávně přidělena senátu 22 Cdo, namísto senátu 28 Cdo, který je k vyřizování restitučních věcí podle rozvrhu práce příslušný, a proto bylo porušeno i právo na zákonného soudce podle y.

3. Ústavní stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a řádně zastoupenou advokátem v souladu s , o Ústavním soudu (dále jen " "); je sice přípustná ve smyslu téhož zákona, avšak zjevně neopodstatněná. Ústavní soud zásadně nezasahuje do rozhodovací činnosti obecných soudů, jsou-li námitky stěžovatelů pouze vyjádřením nesouhlasu s právními a skutkovými závěry obecných soudů. Po přezkoumání ústavní stížností napadených rozhodnutí dospěl k závěru, že základní práva či svobody, jichž se stěžovatel dovolává, napadenými rozhodnutími porušeny nebyly. Rozhodnutí obecných soudů nevybočují z judikatury Ústavního soudu a jejich odůvodnění vyhovují požadavkům úplnosti a přesvědčivosti. Jelikož Ústavní soud nezjistil žádné pochybení, které by bylo možno obecným soudům z hlediska ústavněprávního vytknout, nepřísluší mu jejich rozhodnutí přehodnocovat.

4. Předmětem řízení bylo určení, že vlastníkem dotčených pozemků je stěžovatel, nikoli vedlejší účastníci. Restituční charakter sporu stěžovatel dovozuje na podkladě jiného skutkového stavu, než jaký byl v řízení zjištěn, a přikládá nepřiměřenou váhu skutečnosti, že právní předchůdci se vrácení pozemků domáhali v režimu zákona o půdě žádostí z roku 1992. Z rozsudku odvolacího soudu (bod 11) však zřetelně plyne, že podle stanoviska Státního pozemkového úřadu nebude o restitučních nárocích k pozemkům rozhodováno, neboť vedlejší účastníci (jejich právní předchůdci) vlastnické právo nikdy nepozbyli. V napadeném řízení o žalobě stěžovatele odvolacímu soudu nepříslušelo přezkoumávat stanovisko pozemkového úřadu, avšak ze zjištěných skutečností dovodil, že se jím není třeba blíže zabývat, neboť ve věci jsou splněny i podmínky pro vydržení vlastnického práva vedlejšími účastníky, o jejichž vlastnictví tak není pochyb. Argumentace stěžovatele, týkající se obcházení restitučního zákonodárství, je podle Ústavního soudu mimoběžná s výsledkem zkoumaného řízení.

5. V návaznosti na právě uvedené Ústavní soud k tvrzenému porušení y dodává, že nebyl-li obecnými soudy přijat závěr stěžovatele o restituční povaze sporu, což je zřetelně patrno z přesvědčivého odůvodnění jejich rozhodnutí, stěží mohlo přidělení věci senátu 22 Cdo u dovolacího soudu zapříčinit porušení práva stěžovatele na zákonného soudce. Stěžovatelova argumentace není způsobilá zpochybnit řádné přidělení jeho věci a nevede Ústavní soud k pochybnosti o jeho správnosti.

6. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 3. listopadu 2020

Vladimír Sládeček v. r.

předseda senátu