Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 2735/20

Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Miladou Tomkovou o ústavní stížnosti 1) Aleny Houžvičkové, 2) Jana Houžvičky a 3) Ing. Jaromíra Houžvičky, proti usnesením Nejvyššího soudu ze dne 24. června 2020 č. j. -320, č. j. -322, č. j. -316 a č. j. -319, za účasti Nejvyššího soudu, jako účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Včas podanou ústavní stížností se stěžovatelé s tvrzením o porušení jejich základních práv, blíže nespecifikovaných, domáhali zrušení shora označených usnesení Nejvyššího soudu. V podání doručeném Ústavnímu soudu dne 28. 10. 2020, stěžovatelé prohlásili, že "objektivně důvodně odmítají všechny soudce Ústavního soudu České republiky".

2. Z napadených usnesení přiložených k ústavní stížnosti vyplynulo, že v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 2 (dále jen "obvodní soud") pod sp. zn. byla odmítnuta žaloba stěžovatelů o náhradu škody, rozhodnutí bylo v odvolacím řízení potvrzeno. Usnesením č. j. -320 Nejvyšší soud podle ve spojení s (absence právního zastoupení) řízení o dovolání stěžovatelů zastavil. V tomtéž řízení obvodní soud rozhodl o procesních návrzích stěžovatelů. Zamítl návrh na vyslovení neúčinnosti doručení jimi označeného usnesení obvodního soudu, rozhodnutí bylo v odvolacím řízení potvrzeno. Usnesením č. j. -322 Nejvyšší soud podle ve spojení s řízení o dovolání stěžovatelů zastavil. Obvodní soud rovněž opakovaně zamítl žádosti stěžovatelky a stěžovatele ad 2) o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení, rozhodnutí byla v odvolacím řízení potvrzena. Usnesením č. j. -316 Nejvyšší soud podle ve spojení s řízení o dovolání stěžovatelky a stěžovatele ad 2) zastavil, dovolání stěžovatele ad 3) odmítl podle věta za středníkem (k podání dovolání nebyl oprávněn). Usnesením č. j. -319 Nejvyšší soud podle dovolání stěžovatelů odmítl jako nepřípustné.

3. Dříve, než se může Ústavní soud zabývat věcným přezkumem stěžovaných rozhodnutí, je povinen zjistit, zda ústavní stížnost splňuje všechny formální náležitosti požadované , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ").

4. Podle ustanovení musí být fyzické osoby jako účastníci nebo jako vedlejší účastníci řízení před Ústavním soudem zastoupeny advokátem v rozsahu stanoveném zvláštními předpisy. Stěžovatelé však při podání posuzované ústavní stížnosti právně zastoupeni nebyli.

5. Obecně platí, že je na Ústavním soudu, aby učinil opatření k odstranění vad podání, neboť smyslem výzvy a stanovení lhůty podle ustanovení je především poučení účastníka o jemu neznámých podmínkách pro projednání věci před Ústavním soudem; teprve poté, nepodaří-li se nedostatek podání odstranit, jsou vyvozeny vůči stěžovateli nepříznivé procesní důsledky v podobě odmítnutí ústavní stížnosti.

6. Úřední činností soud bylo zjištěno, že stěžovatelé se obrací na Ústavní soud s návrhy trpícími stejnými vadami opakovaně (v desítkách případů), přičemž byli vícekrát vyzýváni k odstranění vad svých návrhů a poučeni o nezbytnosti právního zastoupení před Ústavním soudem, včetně možnosti návrh odmítnout bez věcného projednání, pokud vady podání nebudou odstraněny. Ústavní soud tak nemá pochybnosti o tom, že stěžovatelé byli řádně seznámeni s požadavky kladenými zákonem na návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, včetně povinnosti být v řízení před Ústavním soudem zastoupeni advokátem, a to již při podání ústavní stížnosti. Stěžovatelé však i nadále volí postup, kterým ignorují zákonem předepsané náležitosti ústavní stížnosti, přestože z velkého počtu z tohoto důvodu odmítnutých ústavních stížností, které k Ústavnímu soudu podali, jim musí být důsledky neodstranění vad návrhu zcela zřejmé.

7. V řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v mnoha případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovatelům zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení postupem neefektivním a formalistickým; tak se také stalo v posuzovaném případě.

8. Námitkou podjatosti všech soudců Ústavního soudu se Ústavní soud v posuzované věci nezabýval, neboť u takto uplatněné námitky (kromě vad vytčených shora rovněž blíže neodůvodněné) není nikoho, kdo by mohl v rámci Ústavního soudu, jako vrcholného orgánu ústavnosti, rozhodnout. Odmítnout lze pouze konkrétního soudce, nikoliv všechny ústavní soudce, resp. některého přesně neurčeného soudce Ústavního soudu (srov. usnesení

sp. zn.

ze dne 31. 5. 2002, usnesení

sp. zn.

ze dne 7. 3. 2012).

9. Za dané situace, shodně jako v řadě dřívějších věcí týchž stěžovatelů (srov. např. usnesení

sp. zn.

ze dne 5. 2. 2019, usnesení

sp. zn.

ze dne 13. 5. 2020, usnesení

sp. zn.

ze dne 11. 6. 2020 a řada dalších), Ústavní soud shledal důvod pro přiměřenou aplikaci ustanovení a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 3. listopadu 2020

Milada Tomková v. r.

soudkyně zpravodajka