Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 2885/20

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Zemánkem o ústavní stížnosti stěžovatelky Z. V., bez zastoupení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. V podáních doručených Ústavnímu soudu dne 8. 10. 2020 stěžovatelka uvádí, že v řízeních před obecnými soudy došlo a stále dochází k neoprávněnému zásahu do jejích základních práv. V textu obšírně popsala, jak se potýká se soudy, státním zastupitelstvím, Policií České republiky i dalšími orgány státu. Dále uvádí, že podává stížnost proti jednání opatrovníka, který jí byl ustanoven. Po Ústavním soudu žádá, aby Ústavní soud vydal "písemný příkaz vyřízení odškodnění - náhrady škody a zadostiučinění" a obecně namítá porušení y. Stěžovatelka k podání připojila svazek listin - různých svých oznámení a podání, reakcí oslovených státních orgánů, jakož i dalších dokumentů. Stěžovatelka také zmiňuje řízení vedené stěžovatelkou proti České republice - ministerstvu spravedlnosti o náhradu škody z titulu nesprávného úředního postupu a nezákonného rozhodnutí, s tím, že rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 2 v řízení pod sp. zn. dle jejího názoru porušila její zaručená základní práva.

2. Před posouzením ústavní stížnosti je povinností Ústavního soudu zkoumat, zda jsou splněny zákonné požadavky kladené na takový návrh , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "). V posuzované věci Ústavní soud shledal, že tomu tak není, neboť zčásti jde o návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný, a zčásti o návrh opožděný (pokud jde o návrh směřující proti rozhodnutí obecných soudů).

3. Podání stěžovatelky předně neodpovídá požadavkům zákona, o Ústavním soudu, které na ústavní stížnost tento zákon klade, když ji nepodala prostřednictvím advokáta, který by ji v řízení o ústavní stížnosti řádně zastupoval ( ). Dále ze zaslaných listin a z podání stěžovatelky vyplývá, že je omezena na svéprávnosti, vyjádření opatrovníka nicméně k ústavní stížnosti přiloženo nebylo. Krom toho podání postrádá ústavněprávní argumentaci, tedy výklad, v čem konkrétně zásah do svých základních práv stěžovatelka spatřujete a proč. Soudce zpravodaj stěžovatelku k nápravě těchto vad nevyzýval, neboť ani v případě odstranění nedostatků (zastoupení advokátem, souhlasu opatrovníka a doplnění podání) by se Ústavní soud obsahovou stránkou stížnosti evidentně nemohl zabývat z důvodu, že k projednání části návrhů není příslušný (stížnost proti ustanovenému opatrovníkovi, proti postupu lékařky a dalších zdravotníků, návrh na vydání písemného příkazu k vyřízení odškodnění), a z části proto, že návrh stěžovatelky směřující proti rozhodnutí obecných soudů shledal jako opožděný.

4. I kdyby soudce zpravodaj vycházel z toho, že stěžovatelka ve skutečnosti mínila napadnout rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 sp. zn. 15 C/2008 ze dne 14. 9. 2017, musel by dospět k závěru, že se jedná o návrh opožděný. Podle ustanovení lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje. Z data doručení, které stěžovatelka uvádí (2. 1.2019), plyne, že lhůta pro podání ústavní stížnosti uplynula marně.

5. S ohledem na výše uvedené Ústavní soud postupoval podle a d) a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl pro svoji nepříslušnost k jejímu projednání.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 4. listopadu 2020

Jiří Zemánek v. r.

soudce zpravodaj